Slovo anděl má většina lidí nejspíš spojené s nadpřirozenou duchovní bytostí. Občas se však tohle slovo dostane i do spojení s bytostmi lidskými, někdy dokonce i s politiky.
Včera mě na politické scéně nejvíc zaujala zpráva o tom, že slovenský prezident Andrej Kiska odmítl jmenovat vládu, navrženou politikem strany Směr-SD Peterem Pellegrinim (viz odkaz zde). Na scéně kulturní pak bylo pro mě nejzajímavější událostí předávání hudebních ocenění Anděl 2017, které vysílala v přímém přenosu Česká televize (viz odkaz zde).
Obě tyto zdánlivě nesouvisející události přitom trochu symbolicky spojuje slovo anděl. Jak někteří čtenáři nejspíš vědí, předtím než současný slovenský prezident vstoupil do politiky, byl úspěšným podnikatelem, v 90. letech mimo jiné založil společnost Quatro – Triangel, zaměřenou na podnikání v oblasti splátkových úvěrů. Po prodeji této společnosti věnoval část vydělaných peněz na charitativní činnost a založil nadaci Dobrý anděl (slovensky Dobrý anjel), pomáhající rodinám s dětmi, které se kvůli nemoci dostaly do těžké finanční situace.
Předávání hudebních ocenění Anděl 2017 se včera v pražském Karlíně neslo v zábavném duchu a na rozdíl od předávání filmových cen Český lev (o kterém jsem zde referoval v jednom mém dřívějším blogu) se zde ocenění hudebníci při svých děkovných proslovech oprostili od politických prohlášení i podpory veřejnoprávní televize. S jedinou výjimkou, kterou byl písničkář Vladimír Merta. Ten po svém zařazení do Síně slávy vzkázal Zemanovi, Babišovi a Putinovi, že jsou „padlí andělé.“
To spojení Andreje Kisky s „dobrým andělem“ a Miloše Zemana s „padlým andělem“ je myslím velmi příznačné. Řada lidí totiž často dává současného slovenského prezidenta za příklad slušného a nestranného politika, hlásícího se k evropským hodnotám. Zatímco Zemana má nejenom spojeného s vulgárním vystupováním, ale i jako někoho, kdo naši zemi rozděluje a táhne ji směrem na Východ.
Byť jsem Miloše Zemana za prezidenta volil, uznávám, že český prezident používá při veřejných projevech vulgarismy zbytečně často a také zbytečně často své politické odpůrce provokuje. Což má pak za následek nejenom kritiku v médiích, ale i veřejné demonstrace proti němu nebo politické projevy při předání Českých lvů či jiných pořadech.
Ovšem na druhou stranu, nedovedu si představit, co by se v naší zemi dělo, kdyby si Miloš Zeman dovolil to, co včera slovenský prezident. Tedy že by odmítl jmenovat vládu, v které už chyběl bývalý premiér Fico i ministr vnitra Kaliňák a za kterou dle všeho stojí potřebná nadpoloviční většina v parlamentu, kvůli tomu, že neodpovídá jeho představám. Kvůli Zemanově postupu po podzimních parlamentních volbách přitom zní v médiích permanentně kritika ze strany opozičních politiků, podepisují se petice a dokonce se svolávají demonstrace kvůli údajnému ohýbání Ústavy či nedodržování ústavních tradic, do kterých se minulý týden zapojili i studenti vysokých a středních škol.
Přitom Zeman si „dovolil“ pouze to, že po prvním neúspěšném pokusu dal znovu druhý pokus předsedovi politické strany, která volby vyhrála s více než 18% náskokem před druhým v pořadí, a u které je při současném rozložení sil v Poslanecké sněmovně jasné, že se bez ní žádná možná vládní koalice neobejde. Já jsem Andreje Babiše nevolil a ani mně se příliš nelíbí, že by měl být premiérem zrovna on. Ovšem výsledky demokratických voleb by měl každý demokratický politik ctít. Což platí pro Zemana, pro Kisku i pro prezidenta kterékoliv jiné demokratické země.
