Minulý týden nejprve přinesl dva teroristické útoky v Evropě, v neděli na jeho závěr pak ještě došlo k sebevražedným atentátům na křesťanské kostely v Egyptě. Mimořádně krutá bilance nebo v současné době již téměř normální stav?
Tomuto tématu byla vcelku logicky věnována i největší část pondělního pořadu Události, komentáře na ČT 24, který jsem včera večer po delší době sledoval. O teroristických útocích (a také o americkém útoku na syrskou základnu) zde diskutovali bývalý ministr zahraničí a současný předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Karel Schwarzenberg, člen tohoto výboru Milan Šarapatka a islamolog Petr Pelikán.
Že se názory pana Schwarzenberga a pana Šarapatky (kterého znám i z jeho blogu zde na iDNES) zásadně lišily, mě příliš nepřekvapilo. Ale přece jen jsem byl poněkud zaskočen, když čestný předseda TOP 09 na dotaz moderátora České televize, co říká frekvenci teroristických útoků v Evropě v poslední době, odpověděl slovy, že si na to budeme muset zvykat a že se bohužel různí psychicky narušení jedinci někdy dostanou pod vliv teroristických skupin (příslušné video je možné zhlédnout na stránkách České televize zde).
Samozřejmě, že k teroristickému útoku čas od času někde ve světě dojde a stoprocentně mu nelze zabránit nikdy. Ale přece jen, když si vezmeme jejich frekvenci za poslední přibližně rok a půl v Evropě - například v listopadu 2015 v Paříži, v březnu 2016 v Bruselu, v červenci téhož roku v Nice, v závěru loňského roku na vánočních trzích v Berlíně či v petrohradském metru letos v dubnu (a to jsem zmínil jen ty s největším počtem obětí), tak mi prostě běhá mráz po zádech při pomyšlení, že by něco takového mělo být v civilizované Evropě jakousi normou a mnozí vrcholní politici se s tím jednoduše smíří a lidem sdělí, že si na to prostě budou muset zvyknout.
Také nemohu souhlasit s tím, když někdo příčiny těchto teroristických útoků zlehčuje tvrzením, že jejich pachatelé byli psychicky narušení jedinci. Ne, že by tedy k útokům psychicky narušených jedinců občas nedocházelo – i u nás před 2 lety postřílel v Uherském Brodě psychicky nemocný muž 8 lidí, před zhruba 40 lety zase psychicky nemocná Olga Hepnarová najela v Praze nákladním autem do davu lidí a 8 z nich usmrtila.
Ovšem zásadní rozdíl mezi Olgou Hepnarovou a šílenci, kteří v nedávné době najeli autem do lidí v Berlíně, Londýně či Stockholmu, je ten, že oni v první řadě vraždili ve jménu své víry a byli nějakým způsobem napojeni na Islámský stát. Pokud proto budou někteří politici (nejenom Karel Schwarzenberg, ale především ti, kteří nám stále z Bruselu radí, co bychom měli a naopak neměli) činy islámských radikálů tímto způsobem zlehčovat, tak se pak nemohou divit tomu, že lidé budou naštvaní čím dál víc a vůči takovým politikům budou mít čím dál větší averzi.
