Vášnivé mediální debaty, vyvolané nepříliš příznivou bilancí maturitních testů v jarní části, již pomalu utichly. Lze však očekávat, že po podzimním maturitním termínu znovu vypuknou.
Procento propadlíků u maturitních zkoušek v její společné části se ani v letošním roce nesnížilo, naopak oproti loňsku mírně narostlo. Matematiku nezvládlo přes 22 % maturantů, v didaktickém testu z českého jazyka jich neuspělo přes 10 %, v angličtině přes 6 %. Vůbec nejhorší bilance byla v němčině, kde didaktický test nezvládlo téměř 37 % z těch studentů, kteří si ji jako druhý maturitní předmět zvolili (viz odkaz zde).
Studentů, kteří zvládnou všechny části maturitní zkoušky napoprvé, tak rok od roku ubývá. Tento nezdar u takzvané zkoušky z dospělosti není nutné brát jako nějakou životní tragédii, neboť každý maturant má ze zákona ještě dva další pokusy, aby příslušnou část zkoušky (ať už v její společné neboli státní části, či v profilové neboli školní části) složil. Jenže každoročně zhruba 4,5 % středoškoláků (což je vzhledem k celkovému počtu maturantů přes 3 tisíce studentů) nezvládne maturitní zkoušku ani na třetí pokus. Píše se o tom v Hospodářských novinách v článku s příznačným titulkem Bez maturity zůstanou tisíce dětí. Vyrábíme si armádu lidí, na které budeme doplácet…
I když ani tito napotřetí neúspěšní studenti ještě nejsou úplně bez šance na získání maturitního vysvědčení – mohou znovu absolvovat čtvrtý ročník na jiné střední škole a poté se k maturitě znovu přihlásit, je jasné, že tak velký počet těch, kteří 4 či 5 let chodili na střední školu zcela zbytečně, by měl být varující a je opravdu nejvyšší čas zamyslet se nad tím, jak tento počet neúspěšných maturantů výrazně snížit.
Letos se o poznání hlasitěji mluví o tom, že by se podoba státní části maturit měla výrazně změnit (přeloženo do češtiny co nejvíce zlehčit). Ne, že bych byl přesvědčen, že státní maturity fungují perfektně a žádnou změnu nepotřebují. Naopak – určitě je u nich i po 8 letech od jejich spuštění stále příliš mnoho byrokracie, některé testové otázky občas vyvolávají v médiích oprávněnou kritiku, atd. Odborníci z Cermatu by si určitě měli dát na kvalitě testů více záležet (na čemž nic nemění ani skutečnost, že ředitel Cermatu Zíka byl letos odvolán kvůli údajně nejednoznačně zadané otázce v testu z českého jazyka, která ve skutečnosti nejednoznačná nebyla) a také zajistit, aby výsledky didaktických testů i písemných prací znali maturanti dříve než den před ústní zkouškou. Jako špatný nápad nevidím ani návrat ke dvěma úrovním maturitních testů.
Jako alibistické a ne moc smysluplné naopak vidím snahy některých odborníků o to, aby byly už tak poměrně jednoduché maturitní testy pro studenty ještě jednodušší než nyní. Jak už jsem psal mnohokrát, hlavní příčinu tak velkého počtu neúspěšných maturantů vidím v tom, že na maturitní studium je u nás přijímána i řada žáků, kteří k jeho zdárnému absolvování nemají reálné předpoklady. Co například říci k tomu, že na některá gymnázia ve Zlínském kraji byli letos přijati i žáci, kteří u přijímacího testu z matematiky získali třeba jen 5 bodů z 50 možných? A to se přitom maturanti ze Zlínského kraje v rámci celostátního srovnávání obvykle umísťují na předních příčkách.
Spíše než zlehčování nároků pro současné maturanty také vidím jako rozumné řešení to, aby studenti, kteří zvládnou jen profilovou část maturity, dostali aspoň certifikát o absolvování středoškolského studia a odborné kvalifikaci (mluví o něm ve výše citovaném článku v HN metodička Cermatu Eva Řídká). Tedy pokud například žák na technické škole u maturity zdárně zvládne všechny odborné předměty a pohoří na didaktickém testu či slohové práci z češtiny, dostane jakýsi doklad o své odborné způsobilosti pro technické profese. V sousedním Polsku něco takového již řadu let mají, tak proč ne i u nás?
