Jsou fotbalisté z britských ostrovů za všech okolností nesmiřitelnými bojovníky proti rasismu nebo prostě občas neumějí prohrávat?
Uplynulý týden byl ve fotbalovém světě jak ve znamení kvalifikačních zápasů o postup na světový šampionát, který má hostit v příštím roce Katar, tak i vyřazovacích bojů na mistrovství Evropy hráčů do 21 let. Ti, co fotbal sledují, nejspíš vědí, že české jedenadvacítce se v nich příliš nedařilo a po dvou remízách a porážce od Španělska byli naši mladí fotbalisté z dalších bojů vyřazeni. Pozornost některých českých fotbalových příznivců však dost možná vzbudil i jiný zápas ME 21, hraný ve středu ve slovinském Koperu, a to duel mezi Anglií a Chorvatskem.
Mladí Angličané potřebovali k postupu ze základní skupiny nad svým soupeřem vyhrát nejméně o dvě branky, a ještě v 90. minutě byl stav zápasu 2:0 v jejich prospěch. Jenže v první minutě nastavení se krásnou střelou do horního růžku trefil Chorvat Bradarič a výsledkem 2:1 zápas také skončil, což znamenalo postup pro mladé Chorvaty, a naopak vyřazení z dalších bojů pro favorizovanou Anglii. Po závěrečném hvizdu tak propukla u chorvatských fotbalistů zasloužená radost. Jejich radostné křepčení však po několika sekundách narušil anglický fotbalista Jones, který se po Chorvatech začal agresivně sápat. Jonesovi pak přišli na pomoc i někteří další hráči Albionu. Když pak byla hrozící rvačka přece jen urovnána, přišel jiný anglický fotbalista s obviněním, že Chorvaté použili vůči některým jeho spoluhráčům rasistická gesta (viz článek na Aktuálně.cz, kde je ke zhlédnutí i krátké video z popisované situace).
Nejspíš nejenom já vidím v tom, co se odehrálo po skončení zmiňovaného zápasu ME 21, jistou podobnost s nedávným osmifinálovým zápasem Evropské ligy mezi skotským Glasgow Rangers a pražskou Slavií. I tam tým z britských ostrovů zjevně neunesl porážku od soupeře ze středovýchodní Evropy, a i tam byl po zápase hráč soupeře, konkrétně slávistický obránce Ondřej Kúdela, obviněn z rasistických urážek. Pravda, Chorvaté dopadli oproti Slávistům přece jen o něco líp, neboť nikdo z nich nebyl soupeřem po zápase napaden v prostorách stadionu a také nikdo z nich nebyl během utkání zraněn tak nevybíravým způsobem jako ve Skotsku český brankář Ondřej Kolář.
A tak, jako v případě sporu Ondřeje Kúdely s hráčem Rangers Kamarou chybí důkazy a to, zda skutečně svému protihráči šeptal do ucha něco rasistického, je na bázi tvrzení proti tvrzení, i v případě obvinění mladých chorvatských fotbalistů ze strany Angličanů to nejspíš bude podobné. Proto mi v případě slávistického stopera i s odstupem více než 14 dní přijde zarážející, že ačkoliv neexistují ohledně jeho údajně rasistického výroku důkazy, rozpoutal se na něho v britských médiích i na sociálních sítí obrovský mediální hon, někteří skotští činovníci kvůli tomu požadují vyloučení Slavie z Evropské ligy a vedení klubu z pražského Edenu dokonce prvně nechtělo uvolnit Ondřeje Kúdelu na reprezentační zápas ve Walesu, neboť se obávalo o jeho bezpečnost.
A jak už jsem zmínil v blogu, napsaném zde zhruba před 14 dny, znovu musím konstatovat, že vše, co se kolem pražské Slavie a nyní i kolem mladých chorvatských fotbalistů děje, je přímým důsledkem toho, že fenomén rasismu je v některých zemích na západ od nás často přeceňován. Nechci rozhodně tímto téma rasismu zlehčovat a netvrdím, že v Česku žádní rasisté nejsou, ovšem nemohu prostě schvalovat to, když je na britských ostrovech údajný rasistický výrok českého fotbalisty rozebírán a kritizován mnohem víc než kopnutí protihráče do hlavy či některé jiné surové zákroky, kterých se fotbalisté Glasgow Rangers proti svému soupeři dopustili.
