Jsou cyklisté u nás opravdu tak agresivní, jak tvrdí někteří jejich kritici? A jsou skutečně oproti ostatním účastníkům silničního provozu „pozitivně diskriminovaní“?
Při pročítání včerejších blogů na iDNES mě zaujal článek kolegy blogera Viléma Baráka s titulkem „Nepodléhejme bicyklismu. Kolo se změnilo v modlu agresivní ideologie.“ Pan Barák v něm místy hodně ostře útočí na české cyklisty, kteří dle jeho názoru žádají pozitivní diskriminaci, přičemž ve skutečnosti oni sami často vytlačují řidiče automobilů či chodce.
Sám na kole jezdím hodně, část roku ho využívám jako dopravní prostředek při cestě do zaměstnání, navíc na kole často relaxuji, ať už o víkendech či o dnech letního volna. Ovšem zrovna tak jezdím i autem a pochopitelně rovněž chodím pěšky. Věřím tedy, že jsem schopen objektivně posoudit spor mezi řidiči motorových vozidel a cyklisty, případně mezi chodci a cyklisty, a proto jsem se rozhodl napsat na článek pana Baráka reakci. Jelikož je jeho blog dost obsáhlý, nebudu reagovat na úplně všechny jeho body, ale pouze na ty dle mého názoru nejpodstatnější.
Vilému Barákovi se nelíbí chystaná novela zákona, která má uzákonit, aby řidiči museli při předjíždění cyklisty dodržet boční odstup minimálně jeden a půl metru (platilo by to i v případě, že je na silnici plná čára a zákaz předjíždění). Tenhle chystaný návrh vidím jako sporný i já. Samozřejmě, že dodržet bezpečnou vzdálenost tak, abych cyklistu při předjíždění neohrozil, by mělo být nepsaným pravidlem pro každého řidiče. Ale je otázkou, zda je nutné vyžadovat striktně právě zmíněného jeden a půl metru, zvláště tam, kde jsou silnice opravdu úzké, a i v případě, kdy například v hustém městském provozu objíždí auto cyklistu třicetikilometrovou rychlostí. Ta bezpečná vzdálenost by totiž měla být adekvátní i tomu, jak rychle příslušné motorové vozidlo jede.
V čem však rozhodně nemohu s panem Barákem souhlasit, je jeho obviňování cyklistů z toho, že svou agresivní jízdou brzdí silniční provoz, provozování cyklistiky na silnicích vyšších tříd a ve městech bez cyklostezek přirovnává k požadavku jezdit pro zábavu po kolejích s ručně poháněnou drezínou, a v závěru blogu dokonce vznáší požadavek úplného zákazu ježdění po silnicích pro cyklisty v období od 1. listopadu do 1. dubna. A tyhle názory již nelze označit jinak než jako absurdní.
Samozřejmě, že každý cyklista by měl pro svou jízdu, je-li to možné, využívat především cyklostezky či stezky pro cyklisty. Autor v článku zmiňuje Břeclav jako město, které je k jízdě na kole uzpůsobeno. To mohu potvrdit, na Břeclavsko jezdím na cyklovýlety docela často a shodou okolností se tam chystám s kamarády i příští týden. Ovšem zdaleka ne ve všech městech stejné či srovnatelné velikosti je to pro cyklisty tak přívětivé jako právě v Břeclavi. Ne všude mají cyklisté možnost jet po silnici v krajním pruhu, určeném pouze pro kola, ne všude jsou v rozumné vzdálenosti od silnice cyklostezky, ne všude jsou cyklostezky značené tak dobře, že je bez problémů najde i ten, kdo to v dané lokalitě nezná, atd.
Nehledě na to, že kromě lidí, jezdících na kole na delší cyklovýlety, jsou i takoví, kteří kolo používají jako dopravní prostředek při jízdě po městě, když jedou například na nákup, na trénink či do fitcentra, nebo na návštěvu ke známému. A v těchto případech se jen těžko vyhnou tomu, aby část jízdy neabsolvovali po silnici či po chodníku. Proto by mi přišlo zcela nesmyslné těmto lidem takový způsob dopravy téměř na půl roku zakazovat (něco jiného pochopitelně je, že rozumný člověk nejezdí na kole, pokud je například v zimě náledí).
Samozřejmě, že někteří cyklisté nejsou žádní svatoušci, a na chodnících či stezkách, které jsou společné pro cyklisty i chodce, jezdí zbytečně rychle, čímž představují nebezpečí pro druhé. Ale cyklisté by zase zrovna tak mohli poukazovat na to, že se ne zrovna ohleduplně chovají někteří chodci (o bruslařích na kolečkových bruslích ani nemluvě), když jich jde na úzké cestě vedle sebe tolik, že jich není možné bezpečně objet, když chodí i v pruhu, vyznačeném čistě pro cyklisty, apod. Podobné je to i se vztahem cyklisté versus řidiči a spory o tom, zda v naší zemi více dominuje bicyklismus či naopak automobilismus.
Je to zkrátka především o vzájemné toleranci mezi všemi lidmi, jedoucími po silnici či pohybujícími se po pěšině či stezce, a když taková tolerance bude chybět, tak ji nenahradí ani sebelépe napsaný zákon.
