Fotbalové mistrovství světa je v plném proudu, každé z 32 zúčastněných mužstev má již na kontě nejméně jeden odehraný zápas. Mezi ty, kteří v úvodním utkání nejvíce zklamali, patří fotbalisté Německa.
Protiimigrační strana Alternativa pro Německo (AfD) chce, aby trenér německé fotbalové reprezentace Joachim Lőw vyřadil z kádru 2 hráče – Mesita Őzila a IIkaye Gündogana (viz odkaz zde). Jak jejich jména napovídají, jde o fotbalisty tureckého původu (byť se oba dva již narodili svým tureckým rodičům v Německu). Oběma nepochybně výborným fotbalistům je vytýkáno především to, že se v polovině května setkali v Londýně s tureckým prezidentem Erdoganem a věnovali mu své dresy.
Je takový požadavek politiků z AfD projevem xenofobie či nacionalismu, nebo pro něj lze nalézt pochopení? Na takovou otázku se velmi těžko odpovídá jednoznačně, a proto se v tomto článku pokusím uvést argumenty pro i proti.
Na první pohled výzva AfD opravdu působí jednoznačně nacionalisticky. Tak jako se již spoustu let nikdo nepodivuje nad tím, že za reprezentaci Francie, Belgie či Anglie nenastupují jen rodilí Francouzi, Belgičané či Angličané, ani německá fotbalová reprezentace není v posledním desetiletí výjimkou. Když před 4 lety na šampionátu v Brazílii vybojovala titul mistrů světa, byli kromě „Turka“ Őzila její součástí i hráči tuniského (Khedira), albánského (Mustafi) či polského (Klose, Podolski) původu. A převážné většině německých fanoušků tato skutečnost nejspíš nevadila. Tak jako převážné většině českých fotbalových fanoušků nevadí, když za naši reprezentaci nastoupí napůl Etiopan Theodor Gebre Selassie.
U Őzila a Gündogana je ovšem spíše než v turecké národnosti problém v jejich setkání s Erdoganem. Nejenom příznivci AfD totiž oběma fotbalistům vytýkají, že tímto krokem podpořili tohoto diktátora ve volební kampani (prezidentské volby se budou v Turecku konat již tuto neděli). A úplně nejvíc pak asi to, že na drese, který Erdogan obdržel od Gündogana, napsal německý reprezentant a hráč Manchesteru City, že ho věnuje „svému prezidentovi.“ Tohle gesto vyvolalo u německé veřejnosti dost velké pobouření a byť se za něj Gündogan později omluvil, na oba fotbalisty bylo pískáno již při přípravných zápasech německé reprezentace před mistrovstvím světa.
I na příkladu těchto 2 fotbalistů je zkrátka vidět, že ani soužití obyvatel turecké národnosti s rodilými Němci není tak bezproblémové a idylické, jak je nám obvykle líčeno. Přesto (i když si tím moc „kladných bodů“ u čtenářů asi nevysloužím) já osobně považuji požadavek na vyloučení obou hráčů z německé reprezentace za nepřijatelný. Přestože se oba dva možná cítí více Turky, německé občanství mají a zejména Őzil byl mnohokrát v minulosti pro německý tým klíčovým hráčem. A pokud oba hráči do reprezentace výkonnostně patří, tak by ani jejich politické postoje neměly mít vliv na to, zda je trenér Lőw do německého národního týmu nominuje. Ostatně, i německá kancléřka Merkelová měla dlouhou dobu s diktátorským prezidentem Erdoganem přátelské vztahy…
