168 hodin aneb politická masáž na veřejnoprávní ČT

Pokud si v neděli po deváté večer zapnu televizi, tak se obvykle rozmýšlím, zda sledovat Střepiny na Nově nebo pořad 168 hodin na prvním programu České televize.

Byť je mi moderátorka Střepin Markéta Fialová víc sympatická než Nora Fridrichová, moderující 168 hodin, zvolil jsem včera neprozíravě druhou možnost. A bavil jsem se opravdu dobře, od začátku až téměř do konce… Že je pořad 168 hodin čím dál víc zpolitizovaný a čím dál méně objektivní, říká stále více lidí, včetně některých zdejších kolegů blogerů. Ale že to může být až taková síla jako tomu bylo včera, to jsem tedy opravdu netušil.

Ale pojďme popořadě. První událost, kterou moderátorka Fridrichová do souhrnu uplynulého týdne vybrala, se týkala dozvuků návštěvy čínského prezidenta v Praze. Připomínám, že tato návštěva se uskutečnila ve dnech 28. a 29. března a byť šlo zcela jistě z našeho pohledu o politicky významnou událost, stále se k ní vracet i po 5 týdnech asi nejenom mně připadá trochu přehnané.  Reportáž se konkrétně týkala toho, že během návštěvy nejvyššího čínského představitele došlo mimo jiné ke slovní přestřelce mezi některými čínskými „vítači“ a českou policií. Reportéři ČT při ní „odhalili“, že jeden z Číňanů na policisty křičel, že je zaměstnancem ambasády a investigativní reportéři po 5 týdnech dokonce odhalili, jak se ten pán jmenuje… Opravdu pozoruhodný úspěch, který ve včerejším pořadu náležitě ocenili někdejší místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová i poslanec z TOP 09 Daniel Korte, proslulý v Poslanecké sněmovně především svým zpěvem.

Druhá reportáž se týkala aktivistky Kateřiny Krejčové, která se v minulém týdnu stala mediální hvězdou. Pro ty, kteří to snad přece jen nezaregistrovali: jde o dívku, která v červenci loňského roku protestovala proti účastníkům protiimigrantské demonstrace. Při ní neuposlechla výzvy policie a navíc na jednoho zasahujícího policistu skočila zezadu, čímž mu údajně způsobila poranění ramene a týdenní pracovní neschopnost. Za to ji nejprve soud odsoudil k podmíněnému trestu, odvolací soud ji pak uplynulý týden viny zprostil.

Zcela souhlasím s tím, že to původní podmíněné odnětí svobody bylo hodně přehnané a i mně se zdá těžko uvěřitelné, že by padesátikilová dívka mohla způsobit dospělému chlapovi takové zranění. Na druhou stranu je otázkou, jak by zmíněná demonstrantka dopadla, kdyby se o něco podobného vůči policistům pokusila například ve svobodné zemi typu USA. Proto mi celá reportáž ze strany ČT přišla jako dosti tendenční, neboť demonstrantka při ní byla vylíčena jako jednoznačně kladná hrdinka a policisté jakožto lidé neschopní, neměřící všem stejným metrem a používající totalitní praktiky.

Ve třetí včerejší reportáži se diváci dozvěděli o tom, že Česká biskupská konference se distancovala od některých výroků filozofa a katolického kněze Tomáše Halíka, pronesených v pořadu Interview na ČT24. Halík při něm mimo jiné prohlásil, že český prezident Miloš Zeman se stává loutkou oligarchů. Reportéři 168 hodin nebyli tak odvážní jako jejich kolegyně z Radiožurnálu, která se pana Halíka zeptala, zda mu v této souvislosti nevadí, když on sám je finančně podporován kontroverzním podnikatelem Luďkem Sekyrou (o čemž jsem nedávno psal na blogu zde). Místo toho se podivovali nad tím, proč vůbec představitelé biskupské konference s takovým prohlášením přišli a zkoumali, zda v tom náhodou nemá prsty Zeman…

Politické masáže byli diváci ušetřeni až v závěru pořadu – nejprve při tradičně vtipných Malostranských korekcích redaktora Miroslava Koreckého a pak při poslední reportáži, která pojednávala o „youtuberech“ – mladých lidech, jejichž videa, vystavená na známém serveru Youtube, se stala natolik populární, že jejich autoři si díky nim přijdou na velmi slušné finanční částky.

Když to tedy shrnu, tak velká část včerejších 168 hodin na mě působila dojmem tendenčních reportáží, při kterých bylo naprosto zřejmé, na čí straně reportéři České televize stojí. Pravděpodobně si i tentokrát v diskusi pod článkem přečtu cenné rady typu, že televize se dá přepnout na jiný program nebo že má dokonce i vypínač. Ujišťuji všechny čtenáře, že tohle já opravdu dobře vím. Ale dle mého názoru má každý divák právo požadovat od televize určitou kvalitu, zvlášť když si za ni povinně platí. Kromě toho si také myslím, že veřejnoprávní televize by měla být objektivní a nestranná (nebo se o to aspoň snažit).

P.S. Celý pořad je možno zhlédnout na videu zde.