Podle předvolebních průzkumů, jestli se jim dá věřit, je jedním z hlavních favoritů prezidentské volby Miloš Zeman. Tento fakt mne dovedl k myšlence, že lidská paměť je ještě kratší, než jsem si donedávna myslel. Jinak si nedovedu vysokou podporu tohoto strůjce opoziční smlouvy a účastníka nejrůznějších afér a kauz vysvětlit.
Lidi už neví, asi zapomněli, jak tento člověk dokázal zradit statisíce voličů, kteří jemu a jeho ČSSD dali ve volbách 1998 svůj hlas. Sociální demokraté se tehdy před volbami jasně vymezovali proti ODS, aby se s ní následně pod vedením Miloše Zemana spojili. Miloš Zeman společně s Václavem Klausem vytvořili tzv. opoziční smlouvu, celým názvem smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, slovy Václava Havla:“spiknutí“. Právě Václav Klaus teď podpořil Miloše Zemana v jeho kandidatuře na post prezidenta a oplatil mu tak podporu, kterou získal od Zemana.
Zeman nikdy nepřiznal, že největším důsledkem opoziční smlouvy byl rozjezd korupčního obsazování pozic v podnicích se státní účastí a v úřednickém aparátu.
Vládní kabinet přijal v srpnu roku 1998 tajné vládní usnesení č. 513, ve kterém stojí, že vláda se chystá projednávat návrhy na nové obsazení funkcí v kontrolních orgánech společností se státní účastí. ČSSD v čele se Zemanem následně dosadila své lidi do Ostravsko-karvinských dolů, České pojišťovny, České konsolidační agentury, Českého Telecomu, ČEZu, Fondu národního majetku, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Rady České televize, Rady Českého rozhlasu, dozorčí rady Českých drah, inspekce Českých drah, Unipetrolu, Sokolovské uhelné, Pozemkového fondu, Státního zemědělského intervenčního fondu, Podpůrného a garančního fondu, Nejvyššího kontrolního úřadu, Čepra, Všeobecné zdravotní pojišťovny, Komerční banky, Českých aerolinií a České pošty.
Opoziční smlouva tedy jasně znamenala explozívní nárůst politické korupce ve státní správě, kritizovaný dnes otevřeně už i Evropskou unií.
Zeman se pokusil, spolu s Václavem Klausem, i o změnu volebního zákona tak, aby zvýhodnil velké strany a znevýhodnil malé. Ústavní soud tehdy naštěstí zákon zrušil. Pokusili se tehdy zavést většinový volební systém, tedy jasnou likvidaci malých stran. Zásahy do volebního zákona soud shledal protiústavními, omezovaly svobodnou soutěž politických stran.
Opoziční smlouva znamenala devalvaci české politiky, odcizení politiky od lidí.
Jak napsal Jiří Pehe:“ Nejde jen o to, že se během trvání smlouvy ještě zvýšila korupce a že neustal ani příliv skandálů, které utvrzují v průměrných Češích přesvědčení, že demokratická politika je špinavý byznys. Jde též o to, že opoziční smlouva vytvořila prostředí nepřátelské občanské společnosti, protože obě strany ze všeho nejméně potřebovaly kritiky své politiky z řad občanské společnosti. ODS i ČSSD tak během své společné vlády opakovaně útočily na občanské iniciativy, jako byl například Impuls 99 nebo Děkujeme, odejděte!.“
Miloš Zeman ale přece měl možnost, v době opoziční smlouvy, provést zákony, které by teď rád, jako možný prezident, pomohl prosadit. Proč to tedy neudělal? Tehdy ho více zajímaly jiné věci. Například se svým typickým úsměvem slavnostně poklepával na základní kámen dálnice D47 (viz níže kauza dálnice D47), jezdil do města Bamberg (viz níže aféra Bamberg), společně s Janem Kavanem, Karlem Srbou, Jaroslavem Novotným a Miroslavem Šloufem domlouval Štiřín (viz níže aféra Štiřín), měl hlavu plnou akce Olovo, tedy zdiskreditování Petry Buzkové (viz níže akce Olovo) atd. Spolupráce s Karlem Srbou stojí za větší zmínění. Srba, člověk, který byl následně odsouzený na dvanáct let za plánování vraždy novinářky Sabiny Slonkové po aféře s Českým domem v Moskvě, byl totiž společně s Janem Kavanem chráněncem Miloše Zemana a ten byl chráněncem opoziční smlouvy. Pro všechny, kromě Slonkové, ideální stav.
Zeman si prostřednictvím opoziční smlouvy zajistil naprostou nedotknutelnost své vlády-skandál neskandál. Tuto nedotknutelnost mu celou dobu garantoval Václav Klaus.
Opoziční smlouvu, Zemanův opus magnum, tento osmašedesátiletý kandidát na prezidenta dodnes stále obhajuje. Třeba se ale dočkáme Zemanova „Jak jsem se mýlil v politice 2“, kde si svoje tehdejší činy uvědomí.
Mimo to samozřejmě Miloš Zeman napadal média. Už nejspíš nevíme, jak Miloš Zeman neváhal napadat jakékoliv médium, které si dovolilo informovat veřejnost o korupčních kauzách v době jeho vládnutí. Zemanova vláda žalovala týdeník Respekt za to, že se odvážil naznačit korupční jednání některých vládních činitelů, Zeman přece chtěl, aby „Respekt konečně zanikl“. Vyslal tak k občanům jasný signál, že pro svůj vlastní prospěch neváhá podrývat základní principy demokracie a svobody slova.
Tak jako se Zeman a spol. vysmívali výzvě „Děkujeme, odejděte“, dneska se ve svých přednáškách pro studenty vysmívá projevům Václava Havla, které vždy obsahovaly především morální apel. Nedávno požádal, společně s Jiřím Dienstbierem, KSČM o podporu, na post prezidenta se tedy chce dostat za každou cenu. Morální hledisko ho tedy jistě nijak nezajímá.
Nejbližší „poradcovské“ okolí z korupční minulosti teď pro Miloše Zemana organizuje prezidentskou kampaň. Tito lidí už „vrtěli psem“, nedejme jim tuto možnost znovu. Pěkně se směrem k Zemanovi vyjádřila Zuzana Roithová, která řekla:"Aby prezident mohl demokracii léčit, nemůže být sám infekční“
Proto Vás prosím, nevolte Miloše Zemana.
Ukažte tento článek vašim rodičům, kamarádům, babičkám a dědečkům a vysvětlete jim, že i když dává Miloš Zeman na setkáních s ním dobrý čaj a chutné koláčky, tak to ještě neznamená, že je to slušný člověk a že bude dobrým prezidentem.
Nevolte Miloše Zemana.
Aféra Bamberg –
Takzvaná aféra Bamberg nebo bamberská aféra je politický skandál, který začal v březnu 1998. Česká televize informovala o tom, že v roce 1995 vyrazil předseda ČSSD Miloš Zeman se stranickým kolegou Karlem Machovcem do německého města Bamberg na jednání s čechošvýcarským podnikatelem Janem Vízkem. Na schůzce Vízek podle tvrzení novinářů nabídl, že dá sociální demokracii několik set milionů darem a také kompromitující materiály na představitele ODS a ODA. Na oplátku Vízek požadoval ministerská křesla ve vládě pro své lidi.
Zeman novinářům řekl, že si na nějaké setkání pamatuje, ale že s „psychopatem“ Vízkem „po pěti minutách vyrazil dveře“. ČT však později zjistila, že schůzek bylo dohromady pět. Zlom nastal v roce 2001, kdy deníku MF DNES poskytl rozhovor další účastník bamberských schůzek, Jaroslav Vlček. V něm řekl, že se na schůzkách skutečně jednalo o dosazení Vízkových lidí do ČSSD. Zároveň uvedl, že jim Vízek už tehdy řekl o černém kontu ODS, které na podzim 1997 vyústilo k pádu vlády. Sociální demokraté pravdivost Vlčkových slov popřeli.
Aféra Štiřín – 1999
Zemanův poradce Jaroslav Novotný byl nahrán při vydírání správce Štiřínského zámku, který vlastnilo MZV. Po správci Václavu Hrubém požadoval vyrobení falešných důkazů proti bývalému ministru zahraničí Josefu Zielencovi. Ve stejné době bylo zjištěno, že na zámku Štiřín bylo zabudováno funkční odposlechové zařízení. Zemanův blízký spojenec ministr Jan Kavan to nikdy nevysvětlil. V aféře vystupoval i Kavanův generální sekretář Karel Srba, kterého k němu se Zemanovým souhlasem prosadil Miroslav Šlouf. O něco později byl obviněn ze zpronevěry a odsouzen za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové na dvanáct let do vězení.
Akce Olovo – rok 2000
Reportéři MF DNES přinesli informaci, že mezi poradci tehdejšího premiéra Miloše Zemana vznikl materiál nazvaný Olovo, který měl zdiskreditovat ministryni školství Petru Buzkovou (chemická značka olova Pb se shoduje s iniciály jmenované). Spis mimo jiné obsahoval smyšlené pomluvy o tom, že se Buzková živila prostitucí, týrala svou malou dceru nebo že spolupracovala s StB.
Vedení ČSSD odmítlo, že má se spisem cokoli společného, stejně se vyjádřil i šéf Zemanových poradců Miroslav Šlouf. Miloš Zeman tvrdil, že novou aféru zorganizovala a financovala stejně jako před dvěma roky aféru Bamberk konkrétní skupina s cílem zdiskreditovat před volbami sociální demokracii. Odmítl však sdělit jakékoliv důkazy.
V srpnu 2000 jiný Zemanův poradce, Zdeněk Šarapatka, na policii vypověděl, že autorem Olova byl skutečně Zemanův poradce Vratislav Šíma. ČSSD reagovala trestním oznámením na neznámého pachatele a paradoxně přitom potvrdila pravost dezinformačního spisku Olovo, vyrobeného dokonce, jak se ukázalo, na počítači Úřadu vlády. Zeman osobně podal trestní oznámení na reportéry MF Dnes Sabinu Slonkovou a Jiřího Kubíka pro pomluvu, které bylo odloženo. Pražské státní zastupitelství Šímu ale nakonec neposlalo před soud s odůvodněním, že skutek sice spáchal, ale čin „nebyl společensky nebezpečný“. Zeman v této věci vědomě lhal a byl ze lži usvědčen.
Kauza dálnice D47
Vláda Miloše Zemana v červnu roku 2002 bez výběrového řízení rozhodla, že bude uzavřena smlouva pro výstavbu ostravské dálnice D47 s konsorciem Housing & Construction (H&C). Na podzim téhož roku smlouvu napadl ministr Šimonovský (KDU-ČSL) a označil ji za krajně nevýhodnou pro stát. Špidlova vláda smlouvu s H&C v březnu 2003 vypověděla (pozn. pokuta za vypovězení smlouvy činí 650 miliónů Kč). Policie pak prověřovala, zda nebyl při rozhodování Zemanovy vlády o přidělení zakázky konsorciu H&C spáchán trestný čin. Nakonec se rozhodla kauzu odložit. D 47 je předražená o stovky milionů korun. Jenom opravy nekvalitních mostů na této trase budou podle údajů z roku 2012 stát více než pět miliard.
Tento můj článek jsem se rozhodl napsat po shlédnutí výborného dokumentu "Vládneme, nerušit", dost jsem z něho čerpal a v mnohém mě inspiroval.
