Kult V. Havla a ulice V. Klause

Když před rokem hovořil prezident Klaus ve svatováclavské katedrále o V. Havlovi, potom mnozí čekali, zda odolá pokušení nad rakví svého předchůdce pronést něco kousavého.   V. Klaus tehdy nejen odolal, ale jeho projev byl velmi dobrý.

Bez hloupého sentimentu dokázal pojmenovat některé oblasti, kterými byl Havel přínosem jak našemu národu, tak euroatlantické civilizaci. Poslední věty V. Klause zněly: „Nejsme velký národ, a proto ani velkých postav nemáme na rozdávání. Přesto jsme často dopouštěli, aby bylo jejich dílo a odkaz zplošťováno či deformováno a tím znehodnocováno. Věřím, že Václava Havla nic takového nečeká. To už je ale jen a jedině na nás.“  Zhruba po roce autor těchto moudrých slov doporučuje knihu svého kancléře Hájka, ve které Hájek mj. hovoří o V. Klausovi jako nástroji pravdy a lásky, V. Havla považuje za nástroj sil lži a nenávisti. Nevím, jak víc se dá Havlův odkaz – slovy V. Klause, „zploštit, deformovat a tím znehodnocovat“, než podobnými tvrzeními.

Černobílé vidění světa je charakteristické pro diktatury, sekty, pro lidi s malým rozhledem. Toto vnímání světa vede v konečném důsledku k nenávisti „těch druhých“ a k fanatismu. Zároveň je toto myšlení nesmírně svůdné, protože nabízí jednoduchá myšlenková schémata typu „Klaus byl nástrojem dobra, kdežto Havel nástrojem zla“ a nebo i opačně.

Jenže ono je to všechno mnohem složitější… což se ovšem mnohým nelíbí. V tomto složitém světě potřebují najít jasná a úderná vysvětlení a k tomu jako bonus označit viníka. Pro některé byl pomyslným démonem Havel a vše co kdy udělal, řekl a napsal je špatně. Jeho kritika jde potom za hranici vkusu.

Bylo by házením hrachu na zeď psát, že V. Havel ovlivnil velikou část tohoto národa. Tvrdit, že se jednalo jen o hrstku „pravdoláskařů“ by bylo projevem hlouposti.  O jeho reputaci ve světě není třeba psát. Když jsem byl v zahraničí, znovu a znovu jsem se setkával s odkazy na jeho osobu a to jak skrze různé odborné a populární články, tak i v osobních rozhovorech. Věřte, že jeho celosvětová popularita nebyla především kvůli tomu, že byl naším prvním polistopadovým prezidentem – to nakonec byli i jiní v jiných post-komunistických zemích, ale díky síle jeho myšlenek a jeho osobnosti.

Asi i kritici a zajisté ti, kdo pročítali jeho dílo, budou souhlasit, že V. Havel neviděl svět černobíle. Jako státník musel a jako filozof chtěl, k některým věcem zaujmout postoj, ale to je něco jiného, než černobílé vnímání světa. Někdy mu naopak někteří vyčítali, že nemá jasný názor. (V tomto tedy Hájek skutečně problémy nemá, jenže „mít jasný názor“ vůbec nic dobrého nemusí znamenat. Někdy spíše naopak.)

Nemyslím si, že hrozí nějaký kult V. Havla - např. protože se po něm budou jmenovat některá místa. Po velkých a známých lidech se prostě ulice či náměstí, alespoň v kulturním světě, pojmenovávají. Až jednou zemře V. Klaus (dejž mu Bůh dlouhého života), určitě se po něm rovněž pár ulic nebo náměstí pojmenuje a je to tak dobře. Jakkoli je mi jeho myšlení a pohled na svět mnohem cizejší než svět V. Havla, pokud se dožiji delšího života než V. Klaus, tak až půjdu nějakou „ulicí V. Klause“, nebudu a nechci jej spojovat s antikristem ani fašismem ani ničím podobným. To, že v mnohých oblastech myslí hodně jinak než já a mnozí další a že vychází z jiných předpokladů, z něj v mých očích nedělá démona.

Bylo by skvělé, kdyby odpůrci V. Havla zkusili v tomto muži vidět pouze názorového oponenta, nositele jiných pohledů na svět a nikoli „škodnou tohoto národa“… Jednak by si alespoň něčeho z jeho odkazu začali vážit a jednak by mohl začít i normální rozhovor o dobrém a ale i nedobrém, co nám V. Havel zanechal.