K výročí začátku operace ANTROPOID

Možná jsme v ruchu posledních dnů roku ani nezaznamenali, že uplynulo přesně 80 let od chvíle, kdy z letiště Tangmere v jihoanglickém Sussexu odstartoval bombardér Handley-Page Halifax 138. perutě pro speciální úkoly.

Na jeho palubě bylo osm statečných: Štábní kapitán J. Šustr, rotmistři Josef Gabčík a Jan Kubiš, nadporučík Alfred Bartoš, rotmistr Josef Valčík, svobodník Jiří Potůček, rotný Jan Zemek a četař Vladimír Škacha.

Kvůli zhoršenému počasí mizely navigační body, což zřejmě vedlo k tomu, že všechny tři osádky (ANTHROPOID,  SILVER A a SILVER B) byly vysazeny jinde, než se původně počítalo.  

Úkol zněl zlikvidovat Reinharda Heydricha, třetího nejvlivnější muž Hitlerovy říše. Atentát nakonec provedli Josef Gabčík a Jan Kubiš.

Rád bych v souvislosti s atentátem upozornil, že bez podpory mnoha místních „bezejmenných“ lidí, by se atentát nikdy neuskutečnil. Všichni tito lidé riskovali nejen svoje životy, ale i mučení a vyvraždění svých rodin, což se v mnoha případech i uskutečnilo.

Jedním z národních sportů je navzájem se přesvědčovat, co jsme to my Češi za ubožáky, jak za Hitlera ale i později za komunismu „všichni kolaborovali“, jak jsou Češi bezpáteřní, jak to máme v genech atd. Je to jakýsi zvláštní sebemrskačský komplex, který, zdá se mi, jiné národy až tak v sobě nemají. Právě hrdinství parašutistů a mnoha a mnoha dalších hrdinů odboje ukazuje, že v tomto národě byli a stále jsou skvělí lidé a že máme být na co hrdí. Jen se často o těchto lidech neví, protože o sobě moc nemluví, nechtějí se nebo ani se neumí prosadit.

Nedávno jsem jel okolo Nehvizd, kam byli navigačním omylem Gabčík a Kubiš vysazeni. Najdete tam pomníček a pamětní desku, která připomíná jejich hrdinství. Chvíli jsem tam stál a snažil se vcítit, co prožívali. Měli životy před sebou a zároveň jim asi bylo jasné, že tím, pro co se rozhodli, ho mají téměř za sebou. Nevíme… Jisté je, že jak oni, tak tisíce dalších nám ukázali, že oběť a s ní spojené hrdinství nemusí být jen fráze.

Po nástupu komunismu se o jejich činu mlčelo, mnozí jejich kamarádi z Anglie byli uvězněni, někteří perzekuováni, jiní dokonce popraveni. Šílené, nepochopitelné, ale reálné.

A tak malinkou satisfakcí může být, že dárkem ke kulatému výročí jejich hrdinského činu, se pohrobci těch, kteří se snažili jejich hrdinství bagatelizovat a kteří mnohé jejich kamarády zlikvidovali, poprvé od únorového převratu, nedostali do parlamentu…