Křesťanská víra, věda a rozum

Čas od času se na blogu objeví článek ohledně křesťanské víry s tím, že většinou (ne vždy) dotyčný víru odsoudí. Klasické a neustále opakujícími se „argumenty“ v podstatě opakují marxistická klišé o tom, že náboženství je opiem lidstva – tedy berličkou pro slabé, dále že víra je pomocí pro vysvětlení nevysvětlitelného – tedy jakousi náhražkou vědy a nakonec že náboženství postupem času vymizí – tedy že s narůstajícím vzděláním a schopností vědy vše vysvětlit, náboženství ztratí na síle. Argumentů proti je ale pochopitelně víc…

Je tedy víra „nevědecká“? Pokud tato tématika někoho více zajímá, doporučuji si přečíst knihu Francie S. Collinse „Boží řeč“. Collins byl vedoucím projektu „Lidský genom“, který vedl k přečtení první úplné dědičné informace člověka. Je lékařem a specialistou v molekulární genetice. Více se dočtete zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Francis_Collins  Jedná se o inspirující čtení pro každého, kdo přemýšlí o vztahu vědy a víry. Zároveň čtenář riskuje, že některá klišé o iracionalitě křesťanské víry bude muset přehodnotit. Umíte-li alespoň trochu anglicky a nemáte-li čas číst zmiňovanou knihu, doporučuji alespoň sestřih ze CNN - http://www.youtube.com/watch?v=Ml0FqyFYfrU   Vynikající je i kniha „Duše vědy“ (Návrat domů), a mnohé další, ale toto na začátek stačí. To, že víra jde proti vědě, je tvrzení hloupé i proto, když si uvědomíme, že mnozí geniální vědci otevřeně vyznávali svoji víru. Jedná se např. o: Koperníka, Bacona, Keplera, Galilea, Boyleho, Descartesa, Pascala, Newtona, Boyleho, Faradaye, Mendela, Plancka, Einsteina… a třeba výše uvedeného Collinse a mnohé další. Vím, že tato jména nedokazují víru, ale když už víru zpochybňujeme, nestavme ji proti vědě. Byl to Einstein (jakkoli vím, že o jeho pojetí víry se vedou mnohé debaty), který prohlásil, že věda bez náboženství je chromá, náboženství bez víry je slepé“ (Science without religion is lame, religion without science is blind.")  

Podívejme se jen velmi zběžně trochu podrobněji na některá známá jména. Koperník, kanovník krakovské katedrály, velebil astronomii jako „vědu spíše božskou než lidskou“. Boyle byl zbožný anglikán a prohlašoval, že vědci mají od Boha úkol být „kněžími knihy přírody“. V závěti věnoval peníze ne sérii přednášek zaměřených proti ateismu. Newton psal dlouhé komentáře k některým biblickým knihám a sám chápal své objevy jako odhalování tvořivé Boží geniality v přírodě. Cituji: „Tak nádherná soustava slunce, planet a komet se mohla zrodit jen z úradku moci inteligentní a silné bytosti“.  Kepler napsal: „Dlouho jsem se chtěl stát teologem. Dnes však pohleďte, jak svým úsilím velebím Boží astronomii“. Svoji Harmonii světa zakončuje slovy, kde prosí Boha: „Dej mi ve své laskavosti, aby tyto poznatky vedly ke tvé slávě a spáse našich duší“. Je též dobré vědět, že to bylo v epoše křesťanského středověku, kdy se v Evropě začaly zakládat university, které později sehrály klíčovou roli v rozmachu moderní vědy. Robert Grosseteste, františkánský biskup a první rektor university v Oxfordu navrhoval shromažďovat poznatky induktivně, pomocí experimentů. F. Bacon, kterého považujeme za zakladatele vědecké metody, „objevitele objevů“, tvrdil, že člověk má dar od Boha objevovat a díky tomuto daru může splnit Boží příkaz a učinit se pánem tvorstva.

Arno Penzias, který za objev reliktního záření a potvrzení velkého třesku získal Nobelovu cenu, řekl: „Ty nejlepší informace, které dnes máme, přesně odpovídají tomu, co bych předpokládal, kdybych neměl po ruce nic jiného, než pět knih Mojžíšových, Žalmy a vůbec celou Bibli“. Konkrétně měl na mysli biblickou myšlenku, že vesmír není věčný, ale že vznikl v čase.  Mohl bych pokračovat, nicméně chtěl jsem uvést těchto pár myšlenek a citátů věřících vědců i proto, že tak jako někdo za dokonalostí vesmíru vidí slepou náhodu (v průběhu miliard a miliard let se vesmír a život na něm seskládal sám), jiný v tom samém vidí Stvořitele (čím dokonalejší řád, tím menší pravděpodobnost, že se něco udělá „samo“). Povědět, že „ten co věří v řád, je zřejmě blbej nebo nedovzdělanej“, je i na podkladě uvedených jmen spíše známka ignorantství. Zároveň je třeba uvést na pravou míru časté nedorozumění. Spousta sekulárních autorů si myslí, že křesťané zastávají názor, že země byla stvořena za šest dní. Někteří ano, ale už od dob Ireneje, přes Órigena a Augustina mnozí vykládaly „dny“ jako metafory. Tedy mnoho křesťanů šestidenní stvoření bere jako obraz, nikoli vědeckou výpověď. Zde problém skutečně není.

Pochopitelně mnoho vědců v Boha nevěří, za všechny citát biologa W. Provina: „Z moderní vědy přímo vyplývá, že svět je uspořádán výhradně podle deterministických principů a náhody. V přírodě neexistuje žádná záměrnost. Žádné bohy a plány nelze racionálně odhalit“.  Z mnohých článků i ateistické indoktrinace na školách mám pocit, že převládá myšlenka spojení křesťanské víry s tmářstvím, což je ale pitomost. Pokud se církev tmářství dopouštěla nebo někdy dopouští, potom je to problém církve, nikoli křesťanství, jako takového.

Myslím, že ateismus je někdy hodně dogmatický, protože se uzavírá před poznáním, které nezapadá do materialismu a naturalismu. Teista (člověk věřící v Boha), oproti tomu nepopírá správnost vědeckých úvah, je ochoten přijmout materiální a přirozené příčiny událostí, ale připouští, že existují i jiné druhy poznání.

Je tedy věda ateistická? Existují dva druhy ateismu. Jeden – procedurální znamená, že vědci předpokládají, že žijeme v přirozeném materiálním světě. Úkolem vědy je potom zkoumat čistě hmotné jevy. Již zmiňovaný F. Collins říká, že jako biolog hledá přirozené vysvětlení původu života, zatímco jako křesťan věří, že tu působí i nadpřirozené síly. Astronom Owen Gingerich píše, že realita je mnohem hlubší, než jak ji líčí věda. Teistický názor, podle kterého Bůh může do vesmíru zasahovat, je platná hypotéza, kterou věda „ignoruje“, ale „nevylučuje“. Druhý poněkud militantnější druh ateismu je ateismus filozofický, který tvrdí, že kromě hmoty nic neexistuje. Takto pojaté vědecké poznání je jediný legitimní druh poznání. Problém tohoto přístupu je v tom, že věda se má snažit vysvětlit, jak věci fungují, nikoli proč fungují. Tedy věda vysvětluje jen část reality, což jí nijak nesnižuje. Jen ale proto, že něco nedokážeme změřit, neznamená, že to či ono neexistuje.

Vnímám, že v diskusi ohledně víry a vědy, rozumu a křesťanství je mnoho nedorozumění a předsudků. Zároveň ale křesťanská víra vůbec neznamená sebevraždu rozumu, ale spíše naopak.