Etika a politika, patetický blábol nebo nezbytnost?

Když jsem psal svůj poslední příspěvek, ve kterém jsem srovnával komunisty a nacisty, někteří mě (dle mého zcela správně) upozornili, že nestačí komunisty jen strašit a že komunistické preference jsou důsledkem současné politické situace. Přesto ale mnozí čtenáři zřejmě souhlasí, že komunisté nejsou to pravé pro naši zemi. 

Zároveň po posledních kauzách s Bártou a Rathem si český volič musí klást otázku, tak koho tedy vlastně volit? Rath se skloňuje ve všech pádech, stále je živá kauza Bárta, ale nelze zapomínat na pomalu odeznívající skandály kolem bývalého pražského primátora Béma, skandály M. Kalouska na ministerstvu obrany, přijetí úplatku M. Dolejšího atd. Některé skandály jsou větší, některé menší, je jich tolik, že pro jejich množství zapomínáme na pár měsíců či let staré kauzy. Např. kdo si dnes vzpomene na kauzu knižní velkoobchod spojenou se jménem M. Macka, na…  a mohli bychom pokračovat.  Někteří argumentují tím, že takto to v politice chodí. To sice ano, ale v mnohých demokraciích je zvykem, že když už se skandál provalí, politik odstoupí.  Nic podobného se u nás neděje.

Neodstoupil Kalousek, Bém, Dolejší a další. Dobře vědí, že jde pouze o to přežít pár týdnů, když se jedná o větší kauzu, potom pár měsíců. Rathův případ vypadá jako pořádné sousto, ale hodnoťme až za pár týdnů… Jako zásadní problém vnímám, že korupce není jen Rath, Bém, Kalousek, Dolejší, Bárta a další, ale ODS, ČSSD, KSČM, TOP09. Pochopitelně se zdaleka nejedná o všechny ani o většinu členů těchto stran, ale o některé, a často klíčové. Dokonce si dovolím jednu heretickou myšlenku – Rath měl na rozdíl od jiných smůlu, že jej chytili. Zřejmě ale není jediný, kdo v podobných věcech jede.  Jeden ze závěrů je, že česká politická scéna je špatná. To ale víme a o tom není třeba psát.

Druhý, dle mého stejně smutný závěr je, že se stále více dostáváme do situace, kdy není koho volit. Jedna věc jsou totiž programy politických stran, druhá potom ti, kdo garantují, že program bude dodržen.  Oním garantem není „strana“, ale konkrétní lidé stranu tvořící. Pokud tito lidé selhávají ve zcela základních morálních věcech, je pro ně volební program cárem papíru, který je k ničemu nezavazuje. Potom je do jisté míry jedno, zde volíte pravici či levici. Stejně bude po volbách vše jinak. Trestná je korupce, nikoli nedodržení volebního slibu. Navíc za čtyři roky si stejně mnozí nepamatují, co kdysi na volebních programech četli… Mnohým lidem se slova o etice, integritě, čestnosti či pravdivosti v souvislosti s politikou (ale často i dalšími činnostmi) zdají příliš patetická, moralizující či „Havlovská“. Byl to nakonec i prezident Klaus, který podobné věci zpochybnil, když např. v knize Na rovinu napsal: „O výrazu etika neumím hluboce filozofovat a filozofování o tomto slově ani moc nevěřím.“  O slovu etika skutečně není třeba hluboce filozofovat. Je třeba pouze říci, že bez ní politika dělaná v zájmu polis (tedy obce) nemůže fungovat. Bez ní začíná platit zákon silnějšího či mocnějšího. Z tohoto vycházeli mnozí lidé zabývající se politickou teorií, zároveň hledali způsoby, jak na klíčová místa dosadit lidi nejen schopné, ale i morálně zakotvené.  Dobře totiž věděli, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně (tedy některé). Jde o to, že čím jiným, než jistou etickou zakotveností politik garantuje dodržení slibu, nezneužití moci, pravdivost svých slibů? Na tom není nic moralizujícího.  Co ale s tímto stavem? Co nám bude garantovat, že v příštích volbách nebudeme volit další … ? Jména si dosaďte sami.  Vysmáté obličeje na billboardech oním garantem zřejmě nebudou. V knize knih je jeden zajímavý text: "Můžeš spravovat mnoho, ale až tehdy, pokud se osvědčíš v mále." Převedeno do politiky, můžeš spravovat zemi, až pokud se osvědčíš v komunální politice, ve svém podniku, byznyse anebo i ve své rodině. Vím, že ani to co popisuji, není všelék, ale mnohokrát (ne vždy) jsem poznal, že lidé, kteří se v mále osvědčili, zvládli i velké výzvy. Opačně to funguje hůře…