Ranní ptáče, dnes neskáče aneb Dva malé nešvary našich nemocnic

Reforma zdravotnictví, pojem omílaný ve všech možných souvislostech po celou dobu existence České republiky. Byly už popsány stohy papíru o všelijakých nešvarech v našem zdravotnictví. Já se však zaměřím na dva problémy, které jsou vzhledem k ostatním vcelku nepodstatné...

Nešvar první: BUDÍČÉÉÉÉÉK!

Taky patříte k těm, kteří nesnášejí brzké vstávání? Taky vám, stejně jako večerníčkovému dědovi Lebedovi, brzké vstávání nedělá dobře? Tak to jste asi rádi rádi, když máte volno a i na ulehnutí s chřipkou či angínou najdete něco pozitivního... Totiž to, že ráno nemusíte z postele! Při zazvonění budíku jen spolknete Flemingův všelék Penicilin a dál spokojeně hloubáte...

Ale pozor! Nedejbože, že se váš stav zhorší a vy musíte být hospitalizováni... To je po spokojených ránech, neboť v nemocnicích platí přísný režim, podobně jako na vojně. Jen s tím rozdílem, že v nemocnici vás hned po budíčku nevyžene sestřička na rozcvičku! A tak se vstává brzy, dokonce velmi brzy, až to vypadá na to, že brzké probuzení je součásti léčby a kdyby jste si přispali, tak se může váš stav rapidně zhoršit! A tak vstáváme v šest (v dobách letního času v pět) hodin a máme alespoň na kurýrování více času.

I když nedávno jsem se dočetl, že už se i mezi řediteli nemocnic našli odvazníci, kteří tuto zaběhnutou praxi ruší a posunují budíček o půl hodiny (někteří revolucionáři i o hodinu) blíže k obědu... Možná, že se časem pacienti našich nemocnic i vyspí...

Nešvar druhý: Proboha, co to v té čekárně visí za obraz?

Pamatuji si našeho dětského pana doktora. Byl už starší, ale k nám dětem se choval jako kamarád, měl útulnou ordinaci plnou různých třpytivých kouzel a zásuvku plnou sáčků s děsně kyselým Celaskonem. V čekárně bylo čisto (což je u čekáren samozřejmé) a na stěnách visela série obrázků z jedné pohádky. Znáte to, „Domečku domečku, kdo v tobě přebývá?" Taková ta pohádka, ve které v domečku přebývá stále více zvířátek, až se příchodem medvěda domeček rozpadne. A taky tam byl jeden komiks! Kosmonaut Tuti Fruti čistil zuby lvům a tygrům a byl vůbec velmi statečný!

Nikde ani náznak protidrogové prevence či schéma zažívacího ústrojí člověka. Dnes je to jiné, v čekárnách se koukáme na různé hororové scény, fotografie z operací a jiné osvětové materiály. Uvedu dva příklady. Je to už delší dobu, kdy jsem se synem navštívil chirurgickou a proktologickou ambulanci ve zdravotním středisku našeho města. Potřeboval vyříznout ze spodní části chodidla nějaký výrůstek, který mu dost vadil při chůzi. Usadili jsme se do pohodlných křesel v čekárně a čekali jsme (od toho čekárny jsou, co si budeme nalhávat). Ale díky výzdobě stěn čekárny to bylo čekání dost nepříjemné.

Na stěně totiž viselo několik nadživotních (velmi nadživotních) fotografií hemoroidů, zanícených konečníků a ani nevím jakých dalších nemocí spojených s koncem naší trávicí soustavy. A taky několik fotografií těchto tělních otvorů zcela uzdravených. Nešlo tomu uniknout a ještě teď se v noci budím hrůzou!

Nedávno si nejlepší kamarádka mé manželky vzpomněla, že ji láká dotek chladivého kovu skalpelu na břiše a obstarala si proto zánět slepého střeva. Když už bylo po všem a začali ji léčit hladem na pooperačním (později běžném) pokoji, vydali jsme se na návštěvu. Bylo nás hodně a tak jsme zůstali v nemocniční chodbě. Prohlížel jsem si nástěnky, na kterých byly vyfoceny všechny úspěchy chirurgické vědy za posledních dvě stě let a byl jsem dost vyděšený...

Vždyť tolik čerstvě amputovaných částí lidského těla jsem nikdy neviděl a asi nikdy neuvidím! To budu raději pracovat na pitevně, než abych se ještě někdy v téhle nemocnici podíval na nástěnku! To už neexistují žádné kýčovité obrázky květin či krajinek, kterými vyzdobíme čekárny našich ordinací? A ty hrůzy pro otrlé můžeme nasázet do brožurek, které si prohlédne (po varování ministerstva zdravotnictví) jen ten, kdo na to bude mít žaludek! Já to určitě nebudu. Přeji hezký den.