MISS ANOREXIE 2008

V sobotu jsme doma s ženou prožívali tradiční souboj o dálkový ovladač televizní skříňky. Mně se zalíbilo golfové klání PGA Tour z arizonského Scottsdale, které vysílala na sportovním kanále Česká televize a drahou polovičku naopak zaujala volba královny krásy na Nově. A jak už to tak v soubojích bývá, chvíli vyhrával ten, chvíli onen.

Tak se stalo, že se mi mezi drajvy a puty promenovaly krasavice v plavkách... Co naplat, alespoň se podívám, jak vypadá letošní výkvět slovanského ženství.

Jaký byl můj šok, když jsem na molu spatřil tu přehlídku kyčlí a žeber. Zkontroloval jsem logo na obrazovce, abych se ujistil, že jsem omylem nepřepnul na ČT2, kde čas od času dávají dokumenty o hrůzách holocaustu. Ne, je to v pořádku, je tam takový ten krucánek, před ním N, za ním VA, takže to asi opravdu budou naše nejhezčí děvčata. Dvě tyčky, kostnatý zadek, vosí pas, dva kousky silikonu a křečovitý úsměv odhalující reálné schopnosti bělících přípravků na zuby. Člověk se neubrání dojmu, že kdyby se děvčata pokusila usmívat ještě o něco více, odpadne jim horní polovina hlavy (omlouvám se, tento fórek jsem si vypůjčil ze Zeměploch Terryho Pratchetta - je dobrej, ne?).

Na scéně se objevil také gepard, který by evidentně klidně některou z kandidátek sežral, ale správně situaci vyhodnotil, neboť na sežrání jedné dívky by vynaložil daleko více energie, než by v trávícím procesu získal. Také přítomná anakonda se zjevně zabývala vražednými úmysly, ale i její proteinová kalkulačka ukázala zápornou hodnotu. Nejlehčí to nakonec měly ty dámy, které ukazovaly, jak to umí s ptákem (aby nedošlo k omylu, jednalo se o nějakého dravce!!!).

Přiznám se, že i mým ideálem ženské krásy (když hovoříme o té fyzické stránce věci) je spíše štíhlá postava mladé dívčiny. Je to ovšem štíhlá dívka, která nemá místo zadku dvě dlažební kostky, její žebra nesmí vypadat jako učebnice anatomie a příruční xylofon v jednom, její pas a pupík musí být viditelný i proti zapadajícímu slunci, a když na to přijde, moje ideální žena dokáže unést v každé ruce desetikilovou tašku s nákupem a v zubech minimálně dvě děti (feministky nekamenujte mě, já to tak nemyslel), a na čundru ujde denně bez zafňukání dvacet kilometrů s patnáctikilovou bagáží.

Toto všechno těžko zvládne osoba, která má na snídani nízkotučný jogurt, k obědu celozrnný dalamánek a k večeři jednu sladkou papriku. Poslední dobou jsem měl pocit, že ideál krásy v podobě vychrtlých nanicovatých modelek je pryč a pubertální dívky snad přestanou propadat depresím, že nevypadají jako luxusní pytel kostí. Česká MISS mě z tohoto omylu vyvedla, a tak můžeme čekat, že čekárny psychiatrů budou stále plné nešťastných anorektiček a bulimiček.

Až budou mít mé dcery trochu více rozumu, budu jim v televizi ukazovat minimálně dvě věci:

Dokumenty o holocaustu, aby věděly, co se stane, když nějaká hloupá ideologie dostane k moci zločince a soutěže „krásy“, aby viděly, kam až může dospět médii pěstovaná blbost!