Kopat neumím a žebrat se stydím

Když pan prezident ve svém novoročním projevu vyhlásil amnestii, přepadl mě pocit určité nespravedlnosti. A když jsem se pak z nejrůznějších článků dovídal, že si budu muset nejen dávat mnohem větší pozor na to, kde parkuji svoje auto, a jestli je má peněženka stále v té správné kapse (tedy mojí), nýbrž že se na boží světlo dostanou také pracně odsouzení korupčníci a tuneláři všeho druhu, tak mi ten vtip konečně došel. Pan prezident opět projevil svoji nevšední prozíravost a zachoval se jako onen správce z novozákonního podobenství. Posuďte sami:

"Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.'

Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.'

Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.'

Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než děti světla..."

[Lk 16,1-13]

A pak že v Bibli není všechno... ;o)