Už mnoho papíru a ještě více obrazovek bylo popsáno
komentáři k uměleckému počinu pana Hutky. Někdo se pozastavuje nad pochybnou
kvalitou textu, někdo přemítá o pohnutkách, které pozapomenutého písničkáře
vedly k napsání tak ostrého odsudku svého kolegy z branže. Jiný odsoudí
slabošského Nohavicu, další poukazuje na ty, kteří se lámáním lidských duší
profesionálně zabývali.
Já jsem rád, že pan Hutka tuto píseň napsal. Ne proto, abych mohl Nohavicu odsoudit. Vždyť jeho písničky mám rád, slavný Milionář dávno po skončení oné soutěže vyvolá na mé tváři pobavený úsměv a ladovská zima (už zase) za okny je. Nevidím Hutkovi do svědomí, ale věřím, že jeho motivací bylo něco jiného než slepá závist k ostravskému bardovi.
Hutka svým počinem, který se jistě nezařadí do zlatého fondu českého písničkářství, buší do nás všech a říká: Lidé, bděte! Vaše paměť je krátká a minulost, kterou má náš národ za sebou nesmažeme ani krásnou písní. A ani se o to nesnažme! Jestli se budeme tvářit, že roky 1948 - 1989 neexistovaly, koledujeme si o jejich návrat. Kdo nemá svědomí čisté, nechť lituje a nechť je mu odpuštěno. Když se však budeme tvářit, že hřích neexistoval, nesmažeme ho a on na nás dopadne ve chvíli, kdy to budeme nejméně čekat. Učme své děti minulosti, označme chyby, své i ostatních a varujme je! Předávejme budoucí generaci informace o tom, co je dobré a co špatné, potom i naši potomci zlo a dobro dokáží rozlišit a nebudou zmateni.
Jsou agresivní bandy nácků a anarchistů lidé, kteří ví, že stojí na temné straně? Nemyslím si, většina z nich je upřímně přesvědčena, že bojují za dobrou věc. Nikdo je totiž nenaučil, jak dobro a zlo od sebe rozlišit. A rozlišit je dokážeme teprve tehdy, až nebudeme zavírat oči nad vlastními chybami, nad zlem, které jsme sami spáchali. Není zločinu, který by nemohl být odpuštěn, ale kde není lítost, ani Bůh odpustit nemůže.
Hutka možná trošku nešikovně, ale správně varoval před snadnou cestou, která zpravidla, jak ona odmítaná minulost ukázala, vede do pekla.
