Rád si z času na čas přečtu komentář Martina Fendrycha a nezřídka s ním víceméně i souhlasím. Nebo jinak řečeno, pan Fendrych dokáže často velmi přesně vyjádřit mé pocity a názory. Tentokrát s ním ovšem musím v jedné zásadní věci značně nesouhlasit, byť v ostatních s ním opět víceméně souhlasím. Zde je odkaz na jeho komentář.
Týká se to prezidenta a jeho přímé volby. Ke schůzce Sobotky se Zemanem, která se měla týkat české zahraniční politiky, pan Fendrych poznamenává mimo jiné následující:
"Dopadla přesně tak, jak se čekalo – se Zemanem nikdo nehne. Dělá si a bude si dělat i nadále jen to, co chce. Sklízíme důsledek přímé volby prezidenta a..."
Sklízíme prý důsledek přímé volby prezidenta. A pan Fendrych není první, kdo s tímto tvrzením přichází. Podobný názor jsem slyšel např. již od pana Pitharta a dalších. Názor, že Zemanovo chování, které se dá klidně označit za chování člověka urvaného ze řetězu či za chování člověka vydíraného Kremlem či za chování člověka, který přišel o veškerou soudnost, že toto chování je důsledkem přímé volby, je podle mě názor nejen zcela chybný, ale současně také krajně nebezpečný.
Proč chybný ? Chybný proto, že vykonává-li nějaký člověk funkci prezidenta a je odhodlán v ní za každou cenu prosazovat určitou politiku navzdory tomu, co tím vyvolá, pak je tato skutečnost absolutně nezávislá na tom, jak byl tento člověk do funkce prezidenta zvolen. Nebo si snad někdo myslí, že kdyby byl Zeman zvolen parlamentem, že by se jenom kvůli tomu choval jinak ? Řekl bych dokonce právě naopak. To by bylo možná ještě horší. V přímé volbě lze sice vést špinavou kampaň, slibovat, co nesplním, lhát a pak se všem vysmát, ale v konečné fázi o tom prezidentovi rozhoduje několik milionů voličů. Ale koupit za pár milionů několik poslanců či senátorů je naproti tomu hračka jak nám ukázala Klausova klika, když pro něho kupovala hlasy. Způsob volby hlavy státu nemá s politikou, kterou zvolený prezident provádí, žádnou souvislost. Podle mě jde pouze o iluzi, kterou chceme sami sobě namluvit, že jsme lepší než ve skutečnosti jsme. Nechceme si připustit, že jsme natolik tupí, že si prostě můžeme zvolit za prezidenta někoho, kdo je ve své podstatě nedemokrat, komunista a přisluhovač Moskvy. Ale taková je realita.
A nejen, že si to nechceme připustit, ještě navíc si chceme nalhat, že situace s prezidentem je jenom důsledek špatných zákonů. Ale takovéto lhaní si do kapsy je nejen chybné, ale navíc nebezpečné. Odvádí nás totiž od podstaty problému. Problémem totiž není přímá volba prezidenta, ale naše demokratická nezralost a strach ze zodpovědnosti. My Češi, když vidíme problém, chceme se ho zbavit nebo ho hodit na někoho jiného, ale nechceme ho řešit. Tím, že budeme neustále měnit zákony, budeme řešení problému jen odsouvat. Skutečným řešením je postavit se tomu čelem a naopak přinést do našeho systému více přímé demokracie a nevyhýbat se zodpovědnosti.
V politice je to v jistém smyslu podobné jako ve sportu. Např. česká fotbalová reprezentace. Ještě nedávno na tom byla velmi mizerně. Nejen, že neměla výsledky, ale nedalo se na to ani koukat. Když to opravdu hodně zjednoduším, byl problém stejný jako v politice se Zemanem. Taktikou nebyl útok, ale zbabělá obrana a čekání na to, jestli to náhodou neubráníme a soupeř současně neudělá hrubku, ze které mu dáme jeden gól, abychom vyhráli 1:0. Typický český přístup. Bránit, bránit, bránit, ale nesnažit se nic vytvořit. Změnil se trenérský tým, změnila se taktika, fotbalisti začali útočit, začali střílet branky, začali vyhrávat a je z nich respektovaný fotbalový tým. Jak jednoduché, že ? Nejsem žádný odborník na fotbal, jsem jen fanoušek, ale princip, ten je stejný ať se jedná o fotbal, politiku či o cokoliv jiného.
Takže jak dosáhnout toho, aby příští prezident nebyl takový tragéd ? Řešení je jednoduché, ale není realizovatelné hned, teď nebo příští rok. Řešení vidím v posílení přímé demokracie, v tom chodit k volbám, v tom zajímat se o politické dění a když ne pravidelně, tak aspoň někdy a v tom dávat politikům na vědomí, že jsou pod naší kontrolou. Zajímat se o politiku jenom v době kampaní vede k ukvapeným závěrům a chybným rozhodnutím a žádná legislativa to za nás neudělá, pokud toto nebudeme dělat sami. Demokracie nerovná se zákony o demokracii. Demokracie rovná se občanská společnost, která dá těmto zákonům náplň.
Přímá volba prezidenta nebyla chyba, ale krok správným směrem a další kroky k posílení přímé demokracie by měly následovat.
