Mnichov 1938 vs. Minsk 2015

Dvě důležitá jednání ve dvou městech o tom, zda dohodnout nespravedlivý mír nebo zda se zapojit do spravedlivé války. Pro ty, kteří mají rádi drobné zajímavosti, lze např. podotknout, že jména obou měst začínají na "M", že jednání se v obou případech účastnily čtyři představitelé (byť v Minsku jednala Francie a Německo rovněž jménem EU a vlastně i jménem NATO) nebo že jednání se v obou případech účastnili představitelé Francie a Německa, byť za jiných okolností.

Prvním významným rozdílem Minska oproti Mnichovu je fakt, že zatímco v Mnichovu se jednalo o Československu bez Československa, O Minsku to neplatí. Jednalo se o Ukrajině a to za její účasti. Tato skutečnost naznačuje jistý velmi mírný, ale skutečně jen velmi mírný optimismus v tom směru, že jsme snad přece jen schopni se z dějin aspoň trochu poučit. Byť to samo o sobě nemusí mít na konečný výsledek rusko-ukrajinské války žádný jakoby přímý vliv, je důležité, že si uvědomujeme, že každý stát by měl o sobě rozhodovat sám. O tom, s kým chce uzavírat koalice a smlouvy a s kým ne. V tom je tento fakt možná spíše symbolický, ale jeho význam je pro budoucnost nepoměrně významnější než to na první pohled vypadá. Už to, že prezident Ukrajiny byl těmto jednáním přítomen, musela být pro Putina svého druhu porážka, protože on tu přece mluví o mocenských sférách vlivu, které si rozdělí velmoci. Tedy o tom, že ne každá země má právo rozhodovat sama o svém osudu.

Druhý rozdíl je daný Evropskou Unií a Severoatlantickou aliancí jako takovými. Už sám fakt existence organizací EU a NATO brzdí ruskou agresi, byť to tak asi nevypadá. Nicméně nemám chuť byť jen zkoušet si představit, kde už by ruská armáda byla, kdyby podobné organizace neexistovaly. V roce 1938 si Hitler pozval Francii, Británii a Itálii de facto jen proto, aby mu svým podpisem stvrdily jeho válečnické ambice. Naopak u Putina můžeme předpokládat, že sto chutí jet do Minsku patrně neměl. A přestože Putinovo chování je více než srovnatelné s chováním Hitlera před vypuknutím II.sv.v., nemá dnes proti sobě rozdrobenou Evropu tak jako Hitler. Má proti sobě EU a NATO a to je trochu jiný level (omlouvám se za toto nečeské slovo, ale výstižnější mě tentokrát opravdu nenapadá).

Pokud jde o "rozdrobenou Evropu", je to právě jeden z klíčových faktorů, který rozhodne, čeho se Putin ještě odváží a čeho už ne. Hitler obsadil na co si ukázal, protože tehdejší Evropa nebyla sjednocená tak jako ta dnešní. Toho si je Putin vědom a proto se snaží masívní mediální propagandou dosáhnout onoho rozdrobení, dosáhnout nejednoty EU. A přiznejme, že různých drobných vítězství i dosáhl, zvlášť prostřednictvím lidí jako je náš imbecilní prezident, náš stejně imbecilní exprezident, současní premiéři Slovenska a Maďarska a třeba někteří další. Ale tato Putinova snaha zdaleka neměla efekt, který jistě očekával. Očekával, že se mu podaří zničit jednotu EU, postavit členské státy ostře proti sobě a paralyzovat evropské rozhodovací procesy. Toho nedosáhl a naopak EU začala jednotně schvalovat protiruské sankce, byť za drobného žbrblání již výše zmíněných neokomunistů či zkorumpovaných politiků.

Zmínil jsem dva rozdíly. Jeden na první pohled symbolický, avšak s dalekosáhlými následky, a druhý víceméně dost evidentní. Zda tyto rozdíly vygenerují rozdíl třetí, to si netroufám odhadovat. Loni v září proběhla v Minsku jednání a prakticky hned bylo jasné, že Putin ostatní pouze "tahal za fusekli". Nyní proběhlo v Minsku druhé jednání a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by chtěl Putin dojednanou dohodu dodržet. Ale Putin není žádný hlupák. Chce maximálně prodloužit období, ve kterém bude válčit s Ukrajinou aniž by té někdo ze Západu dodával zbraně. A je nad slunce jasnější proč. Ukrajinská armáda brání svoji zem, ale je mizerně vyzbrojena a její rezervy, a to patrně ve všech směrech, nejsou nevyčerpatelné. Naproti tomu Rusko může dodávat vojáky, zbraně a munici prakticky tak dlouho, dokud se ukrajinská armáda zcela nevyčerpá a pak už Rusům nikdo nezabrání, aby anektovali celou Ukrajinu. Vláda odejde do exilu a prezidentem se opět stane Janukovyč. Je tedy otázka, jak teď Západ zareaguje. Pokud bude Ukrajině dodávat zbraně, bude to patrně velmi brzy Putinův konec. Ale pokud ne, bude Putin vítězem a my budeme muset přijmout nový fakt. Fakt, že hranice evropských států lze i v 21.století měnit válečnými výboji podle toho, jak se který diktátor zrovna vyspí.