Kdyby mi někdo ještě nedávno řekl, že budu organizovat taneční akci, velmi dobře bych se pobavila. Tanec považuji za krásný způsob vyjádření, který absolutně neovládám. Když jsem ale slyšela o akci One Billion Rising, ke které se připojilo 200 zemí světa a v rámci které se bude na Valentýna na mnoha místech planety tančit na jednu píseň, nemohla jsem odolat.
Česká republika zaznamenala za posledních dvacet let v oblasti násilí na ženách obrovský pokrok – o problému se mluví, takřka všichni ho berou vážně, bylo přijato několik klíčových zákonů (ať už se jedná o institut vykázání, zákon o stalkingu, antidiskriminační zákon a další), existuje dobře fungující síť pomáhajících organizací. Proč tedy pořádat veřejnou akci proti násilí?
Tak se ptají mnozí, kteří o našem nápadu připojit se k celosvětové akci, slyší. Symbolické vyjádření nesouhlasu s násilím má pro mě několik dobrých důvodů. Za prvé se připojíme k akci celosvětového významu. Čím více lidí to udělá také, tím větší bude mít akce mediální ohlas a s tím související zájem veřejnosti i institucí. A to nejenom u nás, ale hlavně v těch částech světa, kde je násilí na ženách doposud tolerováno či dokonce povoleno. Tančit tak budu, aby v Indii neumíraly studentky po brutálních znásilněních v autobuse. Tančit budu, aby v Pákistánu nestříleli na dívky, které se chtějí vzdělávat. Jedná se o brutální násilné činy, proti kterým jen málokdy mohu něco udělat v České republice. Celosvětová symbolická akce je jednou z možností.
Ale nejenom to. Situace v České republice je sice výrazně lepší než před dvaceti lety, ale pořád žijeme v zemi, kde je možný případ Jaroslava Bartáka. V zemi, kde významný lékař může zneužít své fyzické, ekonomické a sociální převahy a vynutit si sex na svých asistentkách. Dlouhá léta je může mlátit, vydírat a znásilňovat, aniž by se cokoli stalo. Bartákovy asistentky se bály oznámit jeho činy na policii, jelikož jim lékař vyhrožoval likvidací a přesvědčoval je, že jim stejně nikdo neuvěří.
I to jsou důvody, proč si myslím, že veřejné akce proti násilí mají smysl. A co vy, přidáte se? 14. 2. 2013, 17:00, Brno, Moravské náměstí, před kavárnou Podobrazy.
Petra Havlíková,
organizátorka akce v Brně
