Bezesné noci pro Ukrajinu: Noc druhá, rozhodně už ne mladá (2. díl)

Když na konci února začala rozsáhlá invaze ruských vojsk do Ukrajiny, naše podpora tamní občanské společnosti, se kterou jsme v blízkém kontaktu už od roku 2014, se od základu změnila.

Několik posledních měsíců asistujeme lidem na útěku před válkou, zajišťujeme materiální pomoc, podporujeme ukrajinská nezávislá média nebo organizujeme setkání ukrajinských obránkyň lidských práv s významnými českými osobnostmi. A to je stále jen výsek z našich aktivit. Pomáháme doslova ve dne v noci. Každý den přibude jeden malý zajímavý příběh. A občas přibude i v noci.

Náš kolega Martin Hyťha sepsal tři takové noční příběhy, o které bychom se s vámi chtěli podělit. Tady je druhý z nich, přibližující průběh jedné z nyní už mnoha dodávek materiální pomoci pro naše partnerské organizace v Ukrajině.

Noc druhá, rozhodně už ne mladá

Jsou dvě, možná tři hodiny v noci, když poblíž Bohumína přejíždíme hranice z Polska do České republiky. Poznáváme to zejména podle silničního povrchu, který je náhle mnohem hrbolatější. Jiná auta míjíme jen výjimečně, dálnice je téměř prázdná. To ještě umocňuje hypnotický efekt kuželů světel mířících na vozovku. Je na mě dořídit prázdnou dodávku do Brna, zatímco kolega vedle spokojeně oddychuje. Má na to plné právo – v opačném směru vyjížděl už před pátou ráno.

V Praze nejprve vyzvedl tři obránkyně lidských práv z Ukrajiny, pro které jsme zorganizovali několikadenní setkání s představiteli*kami politické reprezentace, úřadů i médií, kde je informovaly o aktuálním dění v Ukrajině, nebo o nutnosti vzniku monitorovací mise, která by dokumentovala válečné zločiny ruských vojsk. Na základě této návštěvy pak například předsedkyně poslanecké sněmovny Pekarová Adamová dodala lidem monitorujícím válečné zločiny v Ukrajině desítky neprůstřelných vest.

Kromě Katěriny, Mariji a Olgy naložil kolega v Praze také osm beden léků. Náklad přeplněného osobáku jsme v Brně přeložili do dodávky, přidali druhou hromadu materiální pomoci a vyrazili jsme k ukrajinským hranicím. Zácpy u Krakova, ani déšť se sněhem nám cestu neusnadnily, naopak polští policisté, kteří nás zastavili kvůli podezření na překročení rychlosti, nás nechali jet poté, co jim kolega zodpověděl podivný dotaz na jména jeho rodičů.

Konečně jsme na hranicích s Ukrajinou. Loučíme se s lidskoprávničkami. Namísto abychom pozorovali, jak v dešti kráčejí vstříc Ukrajině, ale hledáme Lenura, který přijel vyzvednout náš náklad léků. Protože ale máme zpoždění, zařadil se preventivně do kolony vozidel čekajících na cestu zpět do Ukrajiny. V devět večer totiž ve Lvovské oblasti začíná zákaz vycházení, a Lenur by se do té doby pochopitelně rád do Lvova vrátil. Na poslední křižovatce po cestě k němu nás zastavují policisté, protože to vypadá, že chceme drze předjet kolonu vozidel a nacpat se k hraničnímu přechodu. Naší situaci vysvětlujeme česky, anglicky i rusky, nic ale nezabírá.„Sprechen Sie Deutsch?“ ptá se nakonec polský policista, a mně napadá leda „Ich habe Hunger.“ Nakonec nás ale nechávají projet.

Krabice s léky a další pomocí, které Lenur v dešti skládá jako kostičky Tetrisu, se do dodávky nakonec ťip ťop vejdou. Zbývá nám ještě několik beden, která si má vyzvednout Taťána, ta se ale neozývá. Spekujuleme, zda by Lenur nemohl odvézt i zbylou materiální pomoc. Ten už ale do auta nenacpe víc než jednu další krabici. A to ani s použitím hrubé síly.

Abychom zpět nevezli prázdné auto, nabídli jsme místa v dodávce ke spolujízdě. Ozvala se Ukrajinka, která domluvila odvoz pro svou kamarádku Valerii. Ta se před lijákem skrývá pod stříškou obchodu v nedaleké Biedronce a vypadá zbídačeně. Zaháním v duchu otázky, odkud jede a co jí asi po cestě potkalo. Namísto toho se jí pokouším rozveselit pobídkami k jezení veganských salámů, sýrů a čokolád, kterých jsem v Biedronce nakoupil celý batoh.

Konečně se ozývá Taťána. Čeká na hranicích a snad bude brzy u nás. Jedeme čekat na temný plácek u nádraží, kde musíme vypadat jako nějací obchodníci s lidmi. Abych tenhle dojem rozptýlil, vykládám Valerii podrobnosti o naší práci a pomoci Ukrajině. Hodiny se vlečou, a když konečně dorazí Taťana, noc už rozhodně není mladá.

Příští dálniční sjezd – Rousínov. Za chvíli budeme v Brně. Brzy vykládám kolegu u domu a odvážím dodávku z Carsharingu Autonapůl, který nám pro pomoc Ukrajině poskytuje akční sazbu, do patřičné části města. I přes silnou únavu pak nemůžu jinak než si pochválit, jak to dnes, i díky ochotě a pomoci spousty lidí, nakonec všechno klaplo.

Chceme na tomto místě poděkovat všem, kdo s námi podporují ukrajinskou občanskou společnost. Díky vašemu zapojení můžeme pomáhat aktivním lidem na Ukrajině, kteří pomocnou ruku dále podávají každému, kdo ji potřebuje. Ačkoliv pozornost věnovaná ruské invazi do Ukrajiny slábne, situace v zemi se nezlepšuje. Dokazuje to například dlouhý seznam potřeb našich partnerů, mezi kterými jsou i potřeby naprosto základní, jako je pitná voda nebo třeba sůl. Jakákoliv vaše pomoc může mít zásadní dopad na konkrétní lidské životy, Proto vás prosíme, abyste zvážili dalšípodporu NESEHNUTÍ, nebo jiných organizací, které v Ukrajině pomáhají.