Měla by být lidská práva během porodu jiná v Haagu než v Česku

Kdybych měla informace pouze z posledních tří týdnů a o téma se dlouhodobě nezajímala, tak by má odpověď byla jednoduchá a jasná, ANO. Proč si to ale nemyslím, to se Vám právě pokusím vysvětlit.

Posledního května a prvního června jsme se zúčastnily spolu s právničkou Ligy lidských práv Zuzanou Candigiotou mezinárodní konference v Haagu na téma Lidská práva při porodu (Human Rights in Childbirth), podotýkám, že jsme z České republiky byly jediné. Konference, které se zúčastnilo okolo 300 porodních asistentek, lékařů a lékařek, dul, aktivistek a matek z celého světa, se celé dva dny opravdu soustředila na to, jaká práva má při porodu žena, dítě, otec,  zdravotnický personál a hlavně jak jsou tato práva v té které zemi dodržována v praxi.

Celou konferenci zahájil panel, který se věnoval rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ( Ternovzsky vs. Hungary), tedy rozsudku, který potvrdil právo ženy na volbu místa a způsobu porodu. V tomto duchu, tedy že žena má právo při porodu rozhodovat nejen o svém těle a zdraví, ale také o tom, kde chce tento čas strávit a s kým, se odehrával celý zbytek konference.

Tento svobodný způsob porodní péče byl ještě podporován především holandskými porodními asistentkami, lékaři a lékařkami, které jsou zvyklé na to, že přibližně 20% žen v Holandsku rodí doma se svou porodní asistentkou. Jejich debata se spíše zaměřovala na detaily následné péče, tedy jak eliminovat rizika při případném převozu z domu do porodnice z důvodů komplikací při porodu nebo po něm. Debaty během panelů, ve veřejné diskuzi, či v kuloárech byly vedeny velice slušným, milým a různost názorů respektujícím způsobem.

Jak mě pak ale zase a znovu překvapilo, když jsem byla okamžitě po příjezdu bombardována zprávami z médií, ale i soukromého mailing listu pracovní skupiny k porodnictví při České ženské lobby, kterého jsem členkou, o tom, jak probíhají tolik očekávané debaty mezi lékaři (ano většinou pouze muži), porodními asistentkami v rámci pracovní skupiny k tomu zřízené na Ministerstvu zdravotnictví. Zprávy jsou to smutné, trochu nepříjemné a hlavně téměř stále stejné.

Čeští gynekologové a porodníci (tedy především jejich mužští zástupci v pracovní skupině) nerespektují zahraniční studie o srovnatelné bezpečnosti porodu mimo zdravotnické zařízení, neslyší na argumenty a doporučení Světové zdravotnické organizace pro to, že porodní asistentka je primární poskytovatelkou péče o zdravou těhotnou a rodící ženu a její dítě ať už je to kdekoli. Dokonce to vypadá, že je ani nevzrušuje již zmíněný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který mimo jiné také znamená, že stát je ženám povinen toto právo zajistit. Jako by úplně zapomněli, k čemu byla tato skupina na ministerstvu zřízena, tedy aby společně nastavila pravidla pro porodní asistentky, jejich práci a onu svobodnou volbu místa a způsobu porodu pro ženy.

Z první schůzky lékaři ostentativně odešli, na druhou schůzku raději už ani nepřišli. Připadá vám to jako snaha o domluvu? Milá, příjemná a konstruktivní debata?

V médiích se objevilo, že po druhé schůzce se skupina dohodla na tom, že přes prázdniny Ministerstvo zdravotnictví připraví návrh na vznik a podmínky provozu porodních domů, které by mohly znamenat onu dohodu. Pomineme-li skutečnost, že porodními domy je v této souvislosti nazývána část porodnice, kde péči poskytují porodní asistentky, tedy ne samostatné zařízení porodních asistentek, jak je tomu na západě, můžeme jen doufat, že až se na zářijovou schůzku pracovní skupiny lékaři opět dostaví, nerozdrtí již tak křehký nástin toho, že lidská práva u nás a v Haagu by přece jen mohla být jednou stejná…

                                                                                                            Zora Javorská

Koordinátorka projektu Systémová změna v českém porodnictví