Express KL - Praha, Thajsko II

Počínaje Thajskem se stopování a vůbec veškerá komunikace s domorodci trochu komplikuje. Starší thajci vám většinou jiným jazykem než thajštinou neporozumí a u mladších musíte chvíli hledat. Abyste se mohli posunout Vámi požadovaným směrem, je skoro nutností naučit a napsat si několik základních frází.

Dobrý den, děkuji, nemám peníze, nashledanou
Být připravený ještě před, nebo hned po překročení hranic je nejlepší možný scénář a ušetří vám spoustu námahy. Naučit se pozdravit a poděkovat je slušný základ, který místní ocení. Vydávám-li se stopovat, budu potřebovat ještě trochu více. Dobrý den, děkuji, nemám peníze a nashledanou se vám tak zaryjí do paměti, že je ani po opuštění země nezapomenete.

Thajskem jinak
Po neúspěšném setkání v Pattani jsem kontaktoval místní z Nakhon si Thammarat. Město leží na východním pobřeží jižního Thajska vzdáleného asi 250km od mé poslední destinace Hat Yai. Čeká mě přivítání mladého thajského páru, grilování mořských plodů a ochutnávka thajského roti. Na místo dorážím se zpožděním, ale plný dojmů ze svezení Fichtl-Nanukem. Mým hostitelům se víkendová návšěva hodila do programu a udělali si čas provézt mě po městě, památkách a chrámech a samozřejmě jsme ochutnali spoustu thajských dobrot. Také jsem dostal několik typů a rad na cestování po Thajsku a přeložené fráze. Kromě základních frází a slovíček, tabulí se jmény měst v thajských znacích také dopis pro thajce co mi zastaví. V dopise se představuji jménem, popisuji mojí situaci a plány na cestu do Evropy. Stojí v něm také, že mám peníze na jídlo, ale nemám na dopravu. To hlavně kvůli nápomocným thajcům. Jedna z prvních věcí po představení je právě otázka, jestli nemáte hlad. I přes jasný popis mé situace v dopise jsem se nevyhnul několika pozváním na oběd. Člověk se pak cítí trochu trapně uvědomí-li si, že peníze které si on veze s sebou, i když jen na jídlo, jsou pro místní několikaměsíční výplatou. Pak se snažíte štědrost oplatit alespoň platbou pití, nebo pozváním na zmrzlinu. Také si uvědomuji, že se jedná o pomoc v nouzi a můj čas ji zplatit v budoucnu určitě přijde.. Dopis se stal velice důležitou pomůckou a hlavně díky němu jsem si ušetřil mnoho chvil beznaděje.

Spíš nebo bdíš
Z Nakhon si Thammarat na sever, do Bangkoku podél pobřeží. Byla by ostuda Thajsko projet bez návštěvy pláže. I když nejsem zrovna plážový typ, několik dní jsem jí věnoval. Čistému plážování spíše několik minut, ale na pobřeží jsem byl. Nevím jestli mám neuvěřitelnou kliku, nebo stopovat v této zemi je tak snadné. V mžiku mi staví kamión jedoucí do severního Thajska. Kdybych neměl naplánované zastávky na pobřeží, svezu se až do Bangkoku. Nového šoféra hned seznamuji s mojí situací pomocí dopisu. Trochu doufám, že si ze mě v Nakhon nevystřelili a v dopise nestojí například něco o využití mé zadnice jako alternativního platidla. Šofér chápavě kývne a já si oddychnu. Vypadá to, že je vše v pořádku. Pohodlně se usazuji na dvanáct hodin do křesla kamionu a kochám se z okénka. Ubíhá několik hodin jízdy míchané s častými zastávkami pro kontrolu nákladu a spíše než z okénka, soustředěně hledím na svého šoféra. Téměř dvanáct hodin za volantem oči unaví a já ho poslední hodinu uchovávám v bdělém stavu mačkáním pet-lahve s vodou a hlasitým kašláním. Únava dolehá i na mě a usuzuji, že v zájmu bezpečnosti bude lepší se rozloučit. Sedíc v kabině táhnoucí těžký náklad dřeva i s vlekem nechci ani domýšlet, co by z nás zůstalo. Vyskakuji u přístavního městečka Prachuap a mistrovi ukazuji na stánek s kafem.

Techtle-Mechtle s lehkou děvou
Je něco před půlnocí a do městečka z dálnice pár kilometrů. S pocitem znovuzrození a obavami o řidiče kamionu se vydávám směrem do města noční procházkou. Již za několik set metrů mi zastavuje mladá slečna na motorce. Ano, jsme v Thajsku, u pobřežního letoviska. Každý si domyslí co je zač a o co jí jde. Originálně začíná prosbou o zapalovač. Tento tah nevychází tak přeskakuje na otázku, kolik je hodin. S tím už mohu sloužit. Uvědomuji si štreku do města a prosím o svezení. To je s nadšením poskytnuto. Nečekaně. Chudák holka, vůbec netuší, co si nabrala. Když si situaci promítnu zpátky, možná bych byl ve městě rychleji po svých, ale za tu srandu to stálo. Naskakuji na motorku v domění, že jedeme do města přičemž po chvíli zjišťuji, že jede opačným směrem. Ptám se slečny kam jedeme. Ona na to, že prý mi chce doma něco ukázat. Thajskou domácnost už jsem viděl a na masáž se necítím. S výhružkou seskoku za jízdy jí konečně nasměruji správným směrem. Následuje několik zastávek u hodinových hotelů. Prý by si ráda popovídala o samotě. Ze situace vybruslím nedobře vypadajcím hotelem a že bych si raději nejdříve prohlédl centrum města. V centru pak rychle seskakuji, ztrácím se v davu probíhajícího festivalu a doufám, že si mě nenajdou její kumpáni s mačetami. Nakonec jediný, kdo byl dnes vysátý je její benzín v mopedu!

Lážo plážo
Prachuap je přímořské městečko, přes den působící trochu ospale, to se ale mění se západem slunce. V tuto dobu se otvírají stánky nočního marketu perfektně situovaném na pláži. Zde se pije a jí až do rána. V době mé přítomnosti se konal charitativní festival pořádaný Červeným křížem s živou hudbou a několika atrakcemi. Město má také klidnou písčitou pláž a malý rybářský přístav. Před cestou do Bangkoku ještě stavím v přímořském letovisku Cha-am. Zde se zdržím jen jednu noc a prchám do velkoměsta. Cha-am je typické turistické centrum jaké můžete najít i v Evropě v destinacích jako Chorvatsko či Bulharsko. S tím rozdílem, že tady není hlava na hlavě. Pláž tu máte téměř sami pro sebe. Kromě vegetu v písku netuším co bych zde dělal více jak jedno odpoledne. Chcete-li se potápět nebo šnorchlovat, je nejlepší navštívit jeden z thajských ostrůvků. Zde si přes den kromě pár vodních atrakcí příliš zábavy neužijete. Tomu odpovídá i složení turistů. Nejčastěji tu potkáte evropské padesátníky, někdy s bílou paní, někdy s exotickou masérkou..

Ztracen v metropoli
Masérek v letoviscích potkáte spousty. Mě se povedlo stopnout jich plný automobil při cestě z Cha-am do Bangkoku. Bylo to jen na chvíli, holky brzy sjížděly z cesty a já bohužel musel odmítnout nabídnutou masáž zdarma pokud s nimi pojedu do Phuketu. Do Bamgkoku se dostávám tentýž den odpoledne a jak to tak se mnou ve velkých městech bývá, absolutně ztracen. Naštěstí jsem si domluvil prohlídku města a drink s maldou thajkou Katji přes Couchsurfing. S její pomocí se konečně dostávám z předměstí do centra hlavního města. Ve velkém městě, jako je toto je centrum roztahané na více místech a prohlídka zabere více jak jedno či dvě odpoledne. Na to já bohužel nemám čas. Omezen patnácti denním vízem ještě nevím jak dlouho mi bude trvat posun k hranicím s Kambodžou.

Tak tady, tady to žije
Katji mě navádí do oblíbené ulice baťůžkářů, okolí ulice Khao San. Zde se nachází nejvíc levných hostelů a v ulicích to žije 24 hodin denně. To zažíváme na vlastní kůži ještě ten samý večer. Rodačka z Bangkoku mi vysvětluje, že projít si tuto část Bangkoku je nejlepší v noci. Člověk se tak vyhne proudícím davům turistů a slunečnímu úpalu. Navštěvujeme opět několik památek a budhistických chrámů a až do rána pendlujeme poblíž Khao San. Sám sebe v ranních hodinách překvapuji ochutnávkou místní speciality, pražených kobylek a červů. V celé této oblasti naleznete tisíce nočních klubů, barů a salónů. Nezáleží v kterou hodinu se sem vydáte,vždy se zabavíte. Snad jen svítání vnukne lidem ospalou náladu. Stačí však posnídat jedno lahvové a je opět veselo. Vždyť to znáte. Chvílemi jsem si zde připadal jako doma, při nočních procházkách areálů hudebních festivalů. Kdyby chtěl někdo doporučit asijské město na užití noční párty-atmosféry, Bangkok je jasná volba. Spousta zábavy za rozumné ceny vás na nohou udrží. Když už ty nohy neslouží, upadnu do prvního Tuk-Tuk (tradiční asijské moto-taxi) a nechám se odvézt do hotelu..

Rozhodně nashledanou
Thajsko jsem bohužel musel prosvištět v několika dnech. Omezovalo mě vízum a další plány v divočejších zemích po cestě. Již od začátku jsem neplánoval zůstat zde delší dobu. Asi hlavně z toho důvodu, že se nejedná až o takovou exotiku, když vám sem české cestovky šijou zájezdy na míru. Mýlil jsem se! Nakonec jsem zjistil, že oblíbenost má své opodstatnění a země má co nabídnout ve všech směrech. Opravdu se vám nebude chtít tento kraj opouštět. Jestli se budu do Jihovýchodní Asie vracet, Thajsko je bod číslo jedna v mém itineráři. Nenavštívil jsem všechny okolní země, pokud bych měl zvolit jednu destinaci mezi Malajsií, Thajskem, Kambodžou a Laosem, volil bych Thajsko. Pro běžného turistu nabízí veškeré vyžití, které hledá a je kompromisem mezi vším, co najdete v zemích ostatních. Pestrá kuchyně vydá za Malajsii, občasný zmatek v neturistických destinacích připomene Kambodžskou divočinu a usměvaví lidé co si rádi připijí navodí atmosféru Laoské pohostinnosti. Pryč z předsudky! Nashledanou Thajsko, nikdy ne sbohem!

Víza, měna a domluva

Vízum obdržíte zdarma. Při cestě do dalších asijských zemí nejspíš naposledy úplně zdarma, bez úplatku „razítkáři“. Na pozemních hraničních přechodech 15ti denní, na letištích 30ti denní, běžně nelze prodloužit bez nutnosti vycestování za hranice a zpět. Platí se thajským Bahtem. Sto Bahtů se rovná zhruba 62 CZK (únor 2012). V turisticky atraktivních místech a ve velkých městech se domluvíte angličtinou, někdy budete chvíli hledat, ale povede se. Na venkově je dobré znát alespoň základní thajská slovíčka. V Thajsku ještě stále můžete vybírat jídlo na obrázcích a ceny jsou většinou transparetní a předem dané. Zde jsem ještě nepotřeboval slova jako rýže nebo kuře. Nejvíce jsem používal následující:
Dobrý den - Sa wad dí krab(použijí muži), Sa wad dí ka(použijí ženy)
Děkuji - Kob kun krab(ka)
Nemám peníze (na dopravu) - Pom moj mi ngen (džaj ka rod)
Potřebuji svézt - Pom ko pai davy
Jídlo

Ačkoli je v Thajsku o něco dráž než v Kambodži a Laosu, pro mě to byla země nejlevnější. Byla to jediná země, kde jsem se držel pod USD10 na den. Jedny z největších výdajů máme za jídlo. To je zde oproti dvou zmíněným zemím nám více cenově dostupné. Stále se zde totiž vyskytují ceny jídel již při výběru, nebo na tabulích. V Kambodži a Laosu se už musí se vším smlouvat a nebo přijmout ceny pro cizince. Na ulici a pouličních restaurantech se v pohodě najíte za 30-40 bahtů. Chci-li něco trochu fajnovějšího připravím si 50 bahtů a více. Thajské jídlo je ostré, plné zeleniny a bylinek. Zamiloval jsem si chuť zeleného kari, to jsem kromě thajských kuchyní jinde nenašel.
Pití

Balená voda 1,5l mezi 10-15 Bahty. V Thajsku k jídlu běžně dostanete i vodu zdarma. Čaj, kávu nebo nealko nápoje v restauraci pořídíte mezi 15-20 Bahty. Pinta piva v sámošce stála přes 40 Bahtů, v hospodě počítejte minimálně jednou tolik.. 
Doprava

Posunovat se mezi městy nebo letovisky je velice levné. Jezdí zde frekventované velké autobusy nebo minivany. Na menší vzdálenosti se můžete svézt s místními na korbě pick-upu za pár bahtů, nebo si hvízdnout na řidiče Tuk-Tuku. Byl jsem velice překvapen cenou vlaku. Za třetí třídu při hledání únikové cesty z Bangkoku jsem platil 33Bahtů za čtyři hodiny jízdy, to je asi jeden americký dolar! Nejste-li ve spěchu a nároční na komfort, rozhodně doporučuji.
Ubytování

Hostely typu baťůžkářské noclehárny, kde si můžete zaplatit pouze za postel se sdílenou koupelnou, tu nejsou běžné. Ceny pokojů jsou ale velice rozumné. Vždy jsem našel ubytování do 200 bahtů za noc, se sdílenou kouplenou i za 150 bahtů.