Mystické, strhující, chvílemi masochistické a pro nás, lidi ze západu, tak těžko pochopitelné. Pojďme zblízka nasát atmosféru každoročního hinduistického svátku Thaipusam!
Thaipusam je hinduistický svátek oslavovaný tamilskou komunitou při úplňku měsíce Tamil. Od toho také pochází název obřadu, podle měsíce Tamil "Thai" a "Pusam", odkazující na hvězdu, která je v tento den v nejvyšším bodě. Podle legendy je to den, kdy bůh Murugan porazil zlého démona Soorapadama. Oslavy se konají na místech, kde se vyskytují tamilští indové. Nejedná se pouze o Indii, komunity tvoří i jinde ve světě. Velká komunita a jedny z vůbec největších oslav jsou tradičně právě v jeskyních Batu Caves, malajského hlavního města Kuala Lumpur. Každoročně se tu shromáždí přes milion věřících. Batu Caves se také pyšní největší sochou boha na světě vysokou 43 metrů.
Pohledem turisty
Vše začíná půlnocí a začátkem nového dne při úplňku měsíce Tamil a končí tentýž den opět úderem půlnoci. Rituály a obřady se tedy konají celých 24 hodin. Letošní oslavy vycházely na 7.2. 2012. Věřící nejdříve omyjí své tělo v řece blízko Batu Caves a provedou potřebné rituály. Po té se vydávají na několikahodinovou pouť a výstup po 272 schodech do chrámu boha Murugana v jeskyni a zpět. To je ta viditelná část, očima turisty přítoného na tomto dech beroucím festivalu. Ze strany věřících jí předchází desítky dní modliteb a vegetariánské stravy.
Prosba i poděkováni
Není nikde psáno, jaká oběť se má přiněst. Stejně tak není psáno, zda oběť přinésti při žádosti boha o pomoc a sílu, nebo jako vzdání díku za již splněné přání. Potkáte tu oba případy. Nejběžnější je od posvátné řeky do chrámu na vršku v jeskyni Batu přiněst bohu posvěcené kravské mléko, limetky, banány, koření a další komodity, přičemž každá z nich má svůj význam podle hindu učení. Člověk prosící nebo děkující bohu je nejméně 48 dní před rituálem na přísné vegetariánské dietě Sattva. Po omytí v řece následuje posvěcení komodit, rituální tanec Kavadi a pro některé čas vzdát holt bohu ve formě tělesných obětí na vlastnim těle.
Když bolest necítím a krev neteče
Zeptáte-li se kohokoli na otázku zda mučedníci cítí bolest, budou všichni za jedno. Necítí absolutně nic. Během rituálu do sebe vtáhne ducha boha a ten mu pomůže bolest ustát. Co je na tom pravdy nevím. Na vlastní oči jsem však viděl, jak mučedníkům propichují ústa dlouhou a tlustou šavlí, bodají desítky háků do všech částí těla nebo jak nesou rozžhavený kotlík s ohněm na holé dlani. Viděl jsem několik rituálů od počátku až po aplikování ostrých předmětů, popálení a propíchání těla. Kromě prázdných pohledů a občasné pěny u pusy se větších gest od mučedníků nedočkáte. Po několika hodinách pomalého posouvání v obrovském vedru směrem ke chrámu na nich vidíte únavu z chůze, ne však z bolesti. Ostatně, jen tento dlouhý pochod je během dne opravdu vyčerpávající. Ve chvíli, kdy s sebou táhnete několik kil železa v těle nebo obrovský „lampion“ nad hlavou, se vaše břímě násobí. Během celého ceremoniálu zavládá na obrovském prostoru festivalu mystická atmosféra. Je slyšet tisíce bubnů, zpěvu a rituálních tanců. Ať už mísením vůní pálících se exotických rostlin , vdechnutím kouře z rituálních doutníků, nebo pouze tím vedrem, v některých chvílích vás rituál zcela pohltí. Pozorujíc provádění na naše poměry až masochistických rituálů, zapomenete na všechno kolem. Slyšíte jen znění bubnů a lidského zpěvu a cítíte utrpení jednotlivců natolik přesvědčených, že necítí tak obrovskou bolest, co musí například bodání hřebíků do jazyka působit.
Správná konstalace hvězd
„Kdyby se tak dneska poštěstilo a stopli jsme nějakýho inda. Ten by nám mohl všechno před návštěvou festivalu vysvětlit“. Povídám při opouštění Cameron Higlands a hledání dobrého místa na stopa. „No a ještě by nás tak mohl vzít domu na večeři a třeba přespat..“, dodává žertovně Irene. Posledně jsem psal, že v Malajsii žije asi 12% Indů. My jsme se do těch dvanácti procent trefili! Zpět do Kuala Lumpur je to několik hodin a tak máme dost času se na všechno zeptat. Původně jsme mysleli, že přespíme v KL a na festival se vydáme druhý den ráno. Náš indický přítel nám vysvětluje, že věřící se scházejí již tento večer a vše vypukne od půlnoci. Největší davy věřících potom proudí v brzkých ranních hodinách, kdy ještě není takové horko. Doporučuje nám vydat se na místo po setmění, po půnoci přespat s ostatními věřícími v chrámu a brzy ráno vidět ty nejodvážnější rituály. Ještě před vysazením u vchodu do Batu Caves nás bere na návštěvu své rodiny, představit ženě a dětem a u šálku čaje nás zasvětit do hindu tradic a učení. Navečer pak jen s batůžky vyrážíme na festival.
Jazyk až na vestě
Atmosféra v areálu by se dala krájet, stejně jako vzduch. Tropické podnebí a hlava na hlavě, k tomu asi není třeba nic dodávat Hned z kraje se vydáváme k jeskyni a stoupáme po zmíněných 272 schodech až na vrcholek do chrámu. Vylezete-li až na vrchol, můžete své věci ždímat. Nedokážu si představit, jak bych tyto schody vylezl s několika kily železa v těle a po čtyřech hodinách pomalé chůze od řeky. Už v tuto dobu můžete vidět věřící přinášející oběti. Ačkoli je ještě před půlnocí. Někteří poutníci si svou poklonu odbývají dříve. Vyhnou se ještě větším davům následující den a také slunci. O půlnoci, pokud nejste zrovna v jeskyni, můžete vidět a slyšet ohňostroj. Od této chvíle oficiálně začíná Thaipusam. Během následujících 24 hodin projde vstupní branou Batu Caves přes milion věřících, turistů a novinářů. My, informováni o tom, že nejlepší je si přivstat na ceremonie v brzkých ranních hodinách se ukládáme ke spánku na podlaze jednoho z chrámů. O půl páté pak vstáváme a vyrážíme k řece, kde se věřící omývají a „napichují“.
Ještě celé dopoledne nevěřícně zíráme na odvahu a výdrž některých jedinců. Přes den atmosféra houstne a my už máme pocit, že jsme viděli dost. Odebíráme se zpět k našim novým známým na tradiční indický oběd se spoustou otázek týkající se hindu kultury a svátku Thaipusam.
