"Proč vy ženské neumíte být v nothing boxu?"
Naše děti pobíhají po zahradě jako obvykle. Zběsile, nekoordinovaně a nahlas.
A strýc pokračuje: „Víš, nothing box, to je takové skvělé místo v mozku, kde se my chlapi snažíme trávit co nejvíc času. My, když tam jsme, tak vůbec nemyslíme.“ Aha, tím se leccos vysvětluje. Z dalšího popisu vyplývá, že ten dokonalý kousek prázdnoty v hlavě má na starosti především udržování základní životní funkce, čili plynulého pohybu ruky svírající sklenici s alkoholickým nápojem k ústům a zpět. Já si myslím, že musí zajišťovat i dýchání, jinak by nás na světě bylo o hodně míň.
Zamýšlím se. „Edouši, Bohouši,“ zařvu nakonec v odpověď, „přestali byste se laskavě šermovat těma vidlicema na opékání, chcete si ublížit?“ „Vážně? Fakt si myslíte, že je lepší hrát s nima na honičku? Odložte je! Promiň, proč my neumíme co? Vydrž…hned jsem zpátky,“ vyskakuju a pádím vysvobodit ani ne dvouletého Jeronýmka, který uvízl na schodech o rozměrech budících podezření, že sem s nimi před řadou století zabloudili egyptští otroci při stavbě pyramid. Osvobozuju ho z těch kvádrů, co by měly vést spíš na Daliborku než na terasu, posadím ho na pískoviště, kde je minimální šance, že by si mohl ublížit a vracím se ke stolu rozvíjet intelektuální debatu.
„Proč my ne-u-mí-me…dej mi chvilku…,“ zbystřím. Koutkem oka sleduju, že Jeronýmkovi se písek příliš nepozdává, opouští lopatku a bagr a míří přímo k bazénu. To snad ne, zase se jednou hodlá věnovat své oblíbené kratochvíli. Jde se topit. Vyletím ze židle svižněji než turistka v tílku z mešity, svět kolem zamrzne a mozek mi začne generovat bleskurychlé výpočty přesné rychlosti a trajektorie pohybu tak, abych dostatečně rychle doběhla k bazénu, a přitom neriskovala zakopnutí nebo pád, což by plán zhatilo a život dítka mého ohrozilo. Přitom celou dobu pozoruju, jak si Jeronýmek kleká na všechny čtyři, jak se otáčí zadečkem k bazénu a jak pomalu couvá, aby vklouzl do hlubin. Udělám poslední dva přískoky a mám ho. Chytám ho za ručku právě v okamžiku, kdy se pouští okraje. Jeroným se rozječí. Mohlo by se zdát, že ho překvapila studená voda, ale já vím, že se vzteká, protože jsem ho nenechala projít se po dně bazénu.
Uklidním Jeronýmka a uklidím ho do trávy vedle našeho stolu. Ráda bych si sedla, ale ještě to nejde. Edouše a Bohouše totiž přestal bavit přebor ve vrhu opékací vidlicí, který narychlo uspořádali během chvíle mé nepozornosti, kdy jsem zachraňovala jejich bratra, zaklekli na okraji bazénu a vyhlížejí kořist. Moc nechápu, co chcou ulovit, bo v bazénu je živo asi jako v hledišti šachového turnaje. Při pomyšlení, že bych z vody měla po svém nejmladším potomkovi vytahovat ještě další své děti nebo provizorní harpuny, raději je zabavuju a zamykám do přístřešku. Následuje podnětná diskuze, kdy mě kluci přesvědčujou, že mám klíč hodit do bazénu a oni se ho pokusí vylovit. Já oponuju, že jestli nepřestanou, můžou si na dně bazénu hledat své mobily, čímž rozprava končí a chlapci nafučeně odcházejí hledat bezpečnější hračky. Při mém štěstí to budou sirky nebo kosa, ale už nemám sil něco řešit.
Vyčerpaně se zhroutím na židli a ve vybrakované hlavě mi svitne myšlenka, že jsme se se strýcem před chvílí o něčem bavili.
„Prosím tě, na co jsi se mě to ptal?“
„No… vlastně už asi na nic.“
Tak nevím. Proč my ženy neumíme být v nothing boxu?
Gabriela Němčíková
Škola vyjednávání podle Dona Great Egoina

„Dýdžej, pocem, zavoláme si toho, co si říká prezident toho skoro bývalého státu někde v té zbytečné Evropě, no toho, jak u nich budem těžit lithium...
Gabriela Němčíková
Už nikdy s děckama nenapečem cukroví

Do prvních pokusů pečení cukroví se svými třemi dráčaty jsem se pouštěla s daleko větším elánem, a dokonce i s očekáváním, že když budeme společně péct cukroví, budu mít na Vánoce napečeno. Tato představa se bohužel ukázala
Gabriela Němčíková
Myluju Majkla Džeksna

podává mi Jeroným ve školce v šatně obrázek se svým vyznáním, písmenka vyvedená s tou nejsvědomitější snahou malého předškoláčka, háček levituje kdesi v neurčitu, J směřuje naopak. „On by tě byl býval také miloval,“
Gabriela Němčíková
S děckama nenajdu klid ani na hřbitově

Pojedeme na hřbitov. Ne že bych to s děckama už vzdala, ale jsou Dušičky a na hřbitově je v tu dobu krásně. Možná tam najdu i klid.
Gabriela Němčíková
Když uslyším „obaly“, mám chuť skočit ze skály

Začátkem září se děcka vracejí do školy a já do papírnictví. Měla jsem sice letos v plánu, stejně jako každý rok, jít nakoupit školní pomůcky pěkně v klidu během posledních týdnů v srpnu. Fakt. Opravdu. A, stejně jako každý rok,
Další články autora |
„Ty jsi bezva chlap, já ti dám zadarmo.“ Fotograf vzpomíná na hříšné devadesátky
Fotil sametovou revoluci i dusno pozdní normalizace. Teď Jaroslav Kučera vydává knihu Sex po...
Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?
Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...
Španělsko a Portugalsko paralyzoval blackout. Sánchez vyhlásil stav nouze
Celé pevninské Španělsko a Portugalsko v pondělí po poledni postihl rozsáhlý výpadek proudu....
Americká letadlová loď uhýbala palbě, při manévru utopila stíhačku za miliardu
Posádka americké letadlové lodi USS Harry S. Truman, která operuje nedaleko pobřeží Jemenu, si...
Trumpův mírový plán: Ukrajina má přijmout ruskou okupaci a vzdát se NATO
Spojené státy chtějí, aby Ukrajina přijala mírové plány prezidenta Donalda Trumpa a uznala ruskou...
U požáru hrabanky na Táborsku pomáhal i vrtulník. Nad les se vznesl devětkrát
Požár lesní hrabanky na Táborsku pomáhaly v úterý v podvečer hasit jednotky z jižních Čech i...
Jaroslav Tvrdík opustil českou část čínské skupiny Citic, zůstává ve Slavii
Jaroslav Tvrdík zcela opustil českou část čínské skupiny Citic, skončil v představenstvu firmy...
Česko podepíše smlouvu s Korejci o dostavbě Dukovan 7. května, řekl Fiala
Jednání o dostavbě dukovanské jaderné elektrárny jde do finále. Vláda schválila způsob financování...
Líbejte jim nohy a přijměte násilí, radí ženám vojáků ruský propagandista
Manželky veteránů z ukrajinského bojiště by měly svým mužům líbat nohy a snášet z jejich strany...
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2231x
"Nejsi člověk. Jsi máma."