Čekala jsem peklo
Moje první otázka po jeho narození zněla: „Jaktože nepláče?“ Jako by mi rozuměl. Nadechl se, spustil a, snad aby mi udělal radost, když jsem po jeho pláči tak toužila, čtyři měsíce nepřestal. Z tohoto období si nejvíce pamatuji pohled na jeho horní patro. Řval neustále. Řval všude. V postýlce, na gauči, v autosedačce doma, v autosedačce v autě. Řval v náručí v klidu, řval v náručí, když jsem se houpala na balonu. Na procházce s kočárkem jsem musela toho uječeného permoníka nést v náručí, dokud neusnul. Pak jsem ho položila do kočárku a začaly chodecké závody. Jakmile jsem zastavila, ozval se ten uširvoucí pláč zas. A tak jsem se musela vzdát původní představy o tom, jak si v parku na lavičce přečtu půlku knihovny. Donutil mě nazout kvalitní boty a poznávat krásy našeho města.
Do té doby neznámý pojem „dětská kolika“ mě začal strašit v krátkých chvílích trhaného spánku. Metodou postupné kapitulace jsem dospěla k poznání, že doma nebude řvát, pouze pokud s ním udělám něco mezi tisícem a nekonečnem dřepů denně. Ale žádné trapné pohupování. Musely to být plnohodnotné dřepy s pravým úhlem v kolenou. Při nočních tréninkových jednotkách jsem ho prosila, ať spí a nechá mě spát. Byl neoblomný. Po několika týdnech uspokojování jeho požadavků by mi stehna mohli závidět vrcholoví plochodrážní cyklisté a šíří ramen bych zastínila Olgu Šípkovou v dobách její největší slávy.
Nicméně čas je opravdu milosrdný. Zahojí i zdánlivě nezapomenutelný psychický teror a vzpěračská stehna se pomalu stávají stále vzdálenější vzpomínkou. A tak máme po dvou letech a pár měsících brášku. V posledních několika týdnech před porodem jsem se snažila představit si, jaké to bude. Jak zvládnu dalšího tyrana. Ovšem z obavy, že bych si takovými představami přivodila předčasný porod, jsem nad tím přestala přemýšlet. Jen jsem pro jistotu začala zjišťovat ohlasy na psychiatrické léčebny v blízkém okolí a pomalu se poohlížet po někom, kdo se postará o dvě polonezaopatřené děti.
Peklo však nikde. Doma jsem položila miminko do postýlky a ono se začalo rozhlížet. Potichu. V kočárku trochu zapláče, ale jakmile přejedu práh bytu, zmlkne. Venku odstavím kočárek, protože s prvorozeným synem musím hrát fotbal, a miminko spinká. Když pláče, stačí ho, podle aktuální situace, buď nakrmit nebo držet v náručí, trochu pohoupat a je klid. Neříkám, že se právě procházím zenovou zahradou s vyrovnaným úsměvem na rtu. Jsou i chvíle krize. Třeba právě když kojím, tak prvorozené dítko zrovna musí na nočník, napít džusíku, jít na letadlo, hrát s mamou fotbal, pořádat skokanské vystoupení a přitulit se. To vše pokud možno najednou či alespoň v bleskovém sledu. Takže naše kojení vypadá tak, že jednou rukou držím mimino a druhou střídavě plním zadané úkoly anebo si ve vypjatých situacích alespoň držím synáčka, který se právě rozhodl, že mi ukáže, jak umí boxovat, od těla. A chvíli, kdy večer konečně usnou, bych oslavila radostným křepčením, mít na to dost energie. Jinak si ale, díky katastrofickým očekáváním, své dva drahoušky užívám a psychické zhroucení zatím neplánuji.
Někdy není úplně na škodu, když se vám jako první dítě narodí lidský ekvivalent tasmánského čerta…
Gabriela Němčíková
"Proč vy ženské neumíte být v nothing boxu?"
zeptal se mě jednoho slunného letního dovolenkového poobědí můj strýc. Sedíme u stolu na zahradě pronajaté vilky, kousek od bazénu, v pozadí šumí mořský příboj a můj manžel a všichni normální lidi si dopřávají siestu.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nebudu chtít, aby děcka doma uklízely
Čas utíká rychleji než Američani z Kábulu a Edouš a Bohouš už dorůstají do věku, kdy by mohli zvládnout i náročnější domácí práce než donést tátovi pivo z ledničky.
Gabriela Němčíková
Škola je super, škola je pecka, když do ní ráno zapadnou děcka
Světlo na konci tunelu se rozblikalo v týdenních intervalech a děti prvního stupně rotují do školy. Při ranní přípravě si Edouš temně recituje pod nos svou oblíbenou poezii: „Škola je super, škola je boží, jenom když padá,
Gabriela Němčíková
Storky, co bysme si řekly u kafe
I když teď možná spíš u flašky rumu. Ale neřeknem. Bo neni čas a je zavřeno. Z bytu máme 3.C, 1.A, třídu Medvídků, dva kancly, kantýnu a někam musíme vecpat i domov. Taky se více než rok vzděláváme v oboru epidemiologie, virologie
Gabriela Němčíková
S děckama v lockdownu – návod k přežití prověřený praxí
Rok utekl rychleji, než bychom řekli bamlanivimab a my se nacházíme ve zhruba stejném místě jako touto dobou loni. Jenom mnohem mnohem hlouběji. Zdálo by se, že v době, kdy většina dětí už netrefí do školy, basket trénujeme online
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Útočník v metru ve francouzském Lyonu zranil nožem tři lidi
Tři lidé utrpěli zranění při útoku nožem v metru ve francouzském městě Lyon. Policie zadržela...
Antikoncepce emancipovala ženy, snížila i počet rakovin, říká onkogynekolog
V roce 2030 bude podle onkologů rakovina nejčastější příčinou úmrtí v Česku. V oblasti...
Další let hrůzy. Turbulence zranily v letadle z Dauhá do Dublinu 12 lidí
Dvanáct zraněných si v neděli vyžádaly turbulence v letadle společnosti Qatar Airways z Dauhá do...
V celém Česku hrozí silné bouřky, meteorologové varují před větrem a kroupami
Silné bouřky hrozí v Česku i v neděli odpoledne. Za krátký čas může napršet i přes 25 mm vody,...
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2220x
"Nejsi člověk. Jsi máma."