Už nikdy nebudu chtít, aby děcka doma uklízely
To znamená, že bych se asi zas jednou měla odhodlat k výchově svých drahých synků. Teda Jeronýma ne, ten ještě počká. Ten je zatím totiž použitelný maximálně k tomu, aby sice s vervou, ale zato bublifukem, šamponem či tělovým mlékem očistil televizní obrazovku a vymaloval zeď voskovkama.
Začínám hned ráno po snídani, bo jsem svěží, jak jen matka na mateřské může být, a tudíž je jakási mizivá šance, že bych se snad nemusela nechat tak rychle vytočit: „Edouši, Bohouši, dneska vysajete a vytřete.“ „Neeee,“ ozve se unisono protest. Připadám si, jako bych jim do ruky vrazila klec s kanárkem, na hlavu helmu s lucernou a poslala je sfárat do dolu. „Proč musíme pořád pracovat? Vždyť jsme děti!“ ublíženě poznamená Edouš znalý svých práv. Zhluboka se nadechnu a spolknu jedovatou poznámku o textilních továrnách v jihovýchodní Asii: „Edouši, ty vysaješ v obýváku, Bohouši, ty v pokojíku.“ Postavím před ně vysavač a odcházím do kuchyně připravovat oběd.
Najednou kupodivu skutečně zaslechnu hukot zapnutého přístroje. Jsem mile překvapena, vlastně se přímo dmu pýchou nad snadno získaným rodičovským úspěchem, a tak si v klidu pláču nad cibulí. Než mi dojde, že na zvuku přicházejícím od vedle něco nesedí. Pozorně se zaposlouchám. Jasně, přichází ze stále stejného místa.
Odkládám nůž, čistě pro jistotu, a vydávám se na výzvědy: „Edouši, co to děláš? Řekla jsem ti přece, ať vysaješ v obýváku.“ „Však jo.“ „Co však jo?“ „Však vysávám v obýváku.“ Má pravdu, vysává v obýváku. Hadici má přisátou na hlavě a vytváří si takové číro, že by mohl z fleku dělat předáka pankáčům, co žebrají u nás před supermarketem. Asi si myslí, že to je známka punku. Vedle něj sedí ve frontě na kadeřnickou pomůcku Bohoušek a patlá si na vlasy víc gelu než fotbalista před mistrákem. Jeroným nezklamal a vlasovým gelem umývá televizi. Tak aspoň něco je normální.
Zhluboka se nadechnu, napočítám do deseti, ne že by to pomohlo, a hlasitě Edoušovi vysvětlím, že punk je jinde. To naštěstí zabere a moje drahá karikatura frontmana Green Day se s protaženým obličejem plouží splnit svůj úkol. Já se zatím pokouším minimalizovat škody napáchané benjamínkem a řeším jedno z tradičních rodičovských dilemat. Zda dříve utírat znečištěné dítě či povrch. Nakonec prostě Jeronýma za jeho nesouhlasného řevu strčím do vany a odlepuju z něj oblečení připevněné vlasovým gelem. Zřejmě si špatně přečetl návod k použití. Namazal se celý. Od nártů až po své hebké buclaté tvářičky. Jen vlasy ne, vlasy vynechal. Převlékám Jeronýma do čistého a suchého.
Mezitím Edouš dovysával obývák a já zastihnu Bohouška, jak pracuje v dětském pokoji. Svoji část galejí vykonává bez větších incidentů, nepočítám-li to, že na poslední chvíli zarážím jeho pokus vyzkoušet si na rozkroku princip vakuové pumpy. Zároveň zahlédnu, že Edouš má na rukou fleky, jako by se právě vrátil z baňkování nebo hodně zblízka potkal mravenečníka. Ale to snad ani nestojí za řeč.
„Hezky jste tady vysáli,“ upevňuju nově naučenou dovednost a motivuju je pro příště. Zároveň předstírám, že jsem zapomněla na svůj slib s vytíráním. Bo další taková pomoc by mohla způsobit, že mi vlasy začnou nejen šedivět, ale raději rovnou vypadají, a to za dlouhodobějšího pobytu v nervovém sanatoriu. „Maminko, ještě jsi říkala, že máme vytřít,“ bezelstně se připomene Bohouš. A sakra.
Jelikož ovšem sliby se maj plnit, jak říká spousta chytrých knih o výchově a Janek Ledecký, jdeme s klukama naplnit kýbl. Pro jistotu nepřidávám čistič, jelikož většina z nich se nemá užívat vnitřně a já si nemůžu být jistá ničím. „Kluci, vytřete PODLAHU v předsíni. Mop vždy pořádně vyždímejte. A žádné kraviny, jasné?“ předávám nezbytné instrukce. Na to mi odvětí Bohouš: „Mami, Jeroným je úplně blbej!“ „Prosím tě, nemluv tak o svém bráškovi.“ „Ale on je blbej! Vytírá stěnu!“ Otočím se a opravdu. Zatímco jsem starším bráchům udělovala přednášku o ždímání mopu, Jeronýmek evidentně neposlouchal, mop zchvátil a teď cídí zeď. Zřejmě není zcela spokojen se svou dlouholetou tvorbou a snaží se smazat něco z té galerie kreseb voskovou technikou, co si u nás v předsíni založil. Moc se mu to nedaří. Voda se žene dolů po zdi, kape mu na hlavu a po tyči mopu stéká na jeho ruce a pořád níž. Vypadá, jak by se právě osprchoval. Mlčky vypáčím Jeronýmovi z ručky mop. Vysuším podlahu. Převlékám Jeronýma do čistého a suchého.
Mezitím chlapci z mého kamenného výrazu vytušili, že zde není prostor pro žádnou další bezbřehou kreativitu a spořádaně se střídají ve vytírání. Dospěju k názoru, že jim můžu ponechat zbytečky důvěry, a hlavně už musím jít vařit oběd, bo ještě chvilku a bude z něho večeře. „Jeronýme, ty jdeš se mnou,“ zavelím. Hodilo by se mi, aby můj nejmladší člen mycí čety i veškeré předměty okolo něj zůstaly alespoň dvacet minut suché, vezmu jej tedy za ručku a odebereme se do kuchyně, kde se chystám pokračovat v krájení cibule. Jeronýmek se naštěstí rozhodl, že mě přestane trápit, a s vařečkou a hrncem cvičí hru na bicí. Situace se konečně mírně uklidňuje, dovolím si tedy na chvíli polevit v ostražitosti a zabrat se do přípravy oběda.
Najednou si uvědomím, že slyším ticho. Zbystřím. Hned nato se ozve výskot z předsíně. Tolik zábavy u vytírání podlahy, to snad není možné ani u nás. Nevím, jestli se víc bojím jít se tam podívat nebo je nechat být. „Edouši, já mám nápad,“ zaslechnu Bohouškovu děsivou výhrůžku, která může znamenat cokoliv. Od pokusu o sestrojení vodního děla či separaci vodíku, přes koupání křečka až po vzájemné topení v kýblu, přičemž nechci čelit ani jednomu z možných následků. Opuštěná vařečka a hrnec na zemi ještě ke všemu napoví, že Jeroným už se nemotá v kuchyni, což mě nakonec donutí zpanikařit a jít mým chlapečkům zachránit život.
Do předsíně přicházím jako divák, který se dostavil v průběhu vypjatého sportovního utkání. Všichni tři soutěžící se náramně baví. Koutkem oka zahlédnu bleskový rozběh, Edoušek postrčí Jeronýma a ten hop, klouže po navlhčené podlaze po břiše jak tučňák po ledě. Před Jeronýmem Bohouš freneticky kvedlá mopem a usměrňuje skluz. Jeroným naráží do vchodových dveří, okamžitě se zvedá a piští: „Ještě, ještě!“, Bohouš ho postrkuje mopem do zad na startovní čáru a Edouš na mě volá s nadšeným úsměvem: „Mami, mami, to máme krásně vytřeno, že?“
Musím uznat, že má pravdu. Takhle vytřeno jsme snad ještě neměli. Nicméně – a možná to bude vypadat, že mám neustálé výhrady a nic mi není dost dobré a taky by se dalo namítnout, že důležitý je výsledek nikoliv způsob - bych skutečně ocenila, kdyby bylo vytřeno spíše mopem než bratrem. Okamžitě v duchu zapisuju na blacklist curling, hokej, pohádku o tom, jak pejsek a kočička vytírali podlahu, všechny animáky, v nichž se vyskytuje led a klouzající postavy a hru tučňáci na ledu. Převlékám Jeronýma do čistého a suchého. A odcházím hořce si poplakat nad cibulí, která přijde do dnešní večeře. Už nikdy nebudu chtít, aby moje děcka doma uklízely.
Gabriela Němčíková
Škola vyjednávání podle Dona Great Egoina

„Dýdžej, pocem, zavoláme si toho, co si říká prezident toho skoro bývalého státu někde v té zbytečné Evropě, no toho, jak u nich budem těžit lithium...
Gabriela Němčíková
Už nikdy s děckama nenapečem cukroví

Do prvních pokusů pečení cukroví se svými třemi dráčaty jsem se pouštěla s daleko větším elánem, a dokonce i s očekáváním, že když budeme společně péct cukroví, budu mít na Vánoce napečeno. Tato představa se bohužel ukázala
Gabriela Němčíková
Myluju Majkla Džeksna

podává mi Jeroným ve školce v šatně obrázek se svým vyznáním, písmenka vyvedená s tou nejsvědomitější snahou malého předškoláčka, háček levituje kdesi v neurčitu, J směřuje naopak. „On by tě byl býval také miloval,“
Gabriela Němčíková
S děckama nenajdu klid ani na hřbitově

Pojedeme na hřbitov. Ne že bych to s děckama už vzdala, ale jsou Dušičky a na hřbitově je v tu dobu krásně. Možná tam najdu i klid.
Gabriela Němčíková
Když uslyším „obaly“, mám chuť skočit ze skály

Začátkem září se děcka vracejí do školy a já do papírnictví. Měla jsem sice letos v plánu, stejně jako každý rok, jít nakoupit školní pomůcky pěkně v klidu během posledních týdnů v srpnu. Fakt. Opravdu. A, stejně jako každý rok,
Další články autora |
„Ty jsi bezva chlap, já ti dám zadarmo.“ Fotograf vzpomíná na hříšné devadesátky
Fotil sametovou revoluci i dusno pozdní normalizace. Teď Jaroslav Kučera vydává knihu Sex po...
Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?
Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...
Španělsko a Portugalsko paralyzoval blackout. Sánchez vyhlásil stav nouze
Celé pevninské Španělsko a Portugalsko v pondělí po poledni postihl rozsáhlý výpadek proudu....
Americká letadlová loď uhýbala palbě, při manévru utopila stíhačku za miliardu
Posádka americké letadlové lodi USS Harry S. Truman, která operuje nedaleko pobřeží Jemenu, si...
Trumpův mírový plán: Ukrajina má přijmout ruskou okupaci a vzdát se NATO
Spojené státy chtějí, aby Ukrajina přijala mírové plány prezidenta Donalda Trumpa a uznala ruskou...
Podepište, nebo se vraťte domů, tlačí USA opět Ukrajinu do přijetí dohody naslepo
Ukrajina by mohla během 24 hodin podepsat s USA dohodu o americkém podílu na svém nerostném...
Nedoceněný spojenec je Američanům nyní dobrý. Podnikl také nálety proti Jemenu
Britské stíhačky se v noci na středu nečekaně připojily k Američanům při náletech na jemenské...
Výstřední Čech si vysloužil další vězení, kvůli útisku zničil čínské umělecké dílo
Zdaleka ne první exces Čecha Václava Pišvejce potrestal soud v Itálii uložením jednoho roku a čtyř...
Česko pokořilo zbytek EU. Chudoba jeho obyvatelům hrozí úplně nejméně
Chudobou nebo sociálním vyloučením bylo loni v ČR ohroženo 11,3 procenta obyvatel, což je nejméně z...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2231x
"Nejsi člověk. Jsi máma."