O řece a lidech
Děti zaplakaly, ale poněvadž dětství je jedno velký období nesvéprávnosti, nezbylo jim než to přijmout.
Z nějakýho důvodu řeka tekla kolem koupaliště ohrazeného vysokým plotem. Váleli jsme se na dece a koukali na děti štědřejších rodičů, jak jim za plotem po břiše teče vanilková zrmzlina.
Kolem nás byly rozesetý deky s podobně nešťastnými dětmi. Naši otcové se zatim po kolena ve vodě u břehu osmělovali a pak se s řevem vrhali do vln.
Po několika tempech se ozývali s nepřesvědčivě vábivými slovy:
-Poďte! Není to tak studený!
Pak se otec vrátil z řeky a smál se našemu křiku když se nad náma otřepal.
-Kdo chce v životě něco dokázat, musí se zocelit. Synu nebuď srab a di do vody. A ty dcero taky. Kdo z vás půjde dřív do vody, ten mi může namazat záda.
A ulehl spokojeně na deku.
Ohlédl sem se za svou sestrou, která už běžela k řece. U břehu se ovšem zarazila a ohlížela se po mě.
Vstal sem a šel pomalu k vodě.
Kolem projížděly lodě naložený vodáky a osádky na nás křičely AHOJ!
Sestra strčila do vody opatrně chodidlo a znovu se po mě ohlídla.
-Je to fakt studený.
-Jako dycky.- řek sem a po kluzkých kamenech se dopotácel k místu, kde mi byla voda po pás a řeka si mě sama strhla do proudu. Byla fakt studená.
Sestra stála u břehu a smutně na mě koukala.
-Poď. Neni to tak studený.- Napodobil sem otcův hlas.
Nedůvěřivě na mě koukala.
Vylez sem ven a řek otci, že sestra tam vlezla dřív.
Štastně na mě koukala a mazala tátovi záda.
Slunce opékalo lidské maso rozležené na dekách. Z koupaliště k nám doléhal řev dětí vezoucích se po tobogánu. Vůně párků v rohlíku. A kolem nás chodili důchodci venčící nervní jezevčíky.
...
Jez u kterýho sme lehávali byl nebezpečnej. Měli jsme zakázáný se k němu přibližovat. Otec říkal:
-Hlavně nechoďte k jezu. Už tam odsud vytáhli nejednu mrtvolu. Víte, jak vypadá takovej utopenec?
Těšili jsme se, že nám to podmanivě vylíčí.
-Pěkně nechutně.
Zklamání je přirozenou součástí dětství. Každý z nás, kdo někdy k ježíšku dostal pantofle místo lokomotivy o tom víme své. Chtít po rodičích, aby vyprávěli jako Balzac spadá do stejnýho soudku nemístných požadavků.
...
Jednou sme ale takhle zase leželi u řeky, když někdo začal volat o pomoc. Na jezu se převrhla kánoe s vodáky a nad zpěněnou hladinou se pravidelně vynořovaly dvě hlavy, aby se hned zas ponořily, jak je vodní válec tahal zpět pod hladinu.
U břehu postával hlouček lidí, ze zahřátých dek vstávaly postavy a připojovaly se k hloučkům na obou březích.
Zdálo se, že tím taky veškeré pokusy o záchranu skončí.
Dokud se tam nerozběhl můj otec, neodstrčil čumily a nevrhnul se do zpěněných vod.
Ani mě nenapadlo, že by se mohl taky utopit. Znáte to, je vám 10 a fotr je superman.
Pod jezem se mlela kánoe a tři hlavy a otec nějak dokázal ty tři hlavy dostat z dosahu vodního válce.
Lidi na obou březích tleskali a já zatoužil namazat fotrovi záda.
A on vylez na břeh a řek jenom:
-Sem unavenej, dem si lehnout na deku. Mamince nic neříkejte.
A přitom sem měl připravenej příběh, kterej jí řeknu.
Chtěl sem vyprávět o hrdinovi, kterej odčinil všechny nezakoupený zmrzliny. A o tom potlesku, kterej zněl z obou břehů jako kdyby to bylo Národní divadlo.
-Mamince neříkejte nic, měla by strach.- říkal, zatimco sme mu se setrou indulonou mazali záda.
A slunce peklo a voda byla tak akorát.
...
Jiří Němčík
Mám Covid
Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.
Jiří Němčík
Ukrajinský velikonoční příběh
Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.
Jiří Němčík
Když odkvetou pampelišky
Nevím kolik blázinců jsem navštívil, abych se potkal se svojí sestrou. Pamatuju si jeden na jaře. Sestra měla vlasy vypletený pampeliškama.
Jiří Němčík
Láska nepočká
To jsem se dnes před půlnocí vracel vylidněnou Prahou z poslední (fakt nádherný) zakázky a napadlo mě, co kdybych to napsal z pohledu lidí, který jsem vezl?
Jiří Němčík
O rybách a lidech
Měl jsem dětství rozdělený na dvě půlky. Jedna půlka se odehrávala ve městě, kde jsem bydlel a chodil do školy. Druhá půlka se odehrávala na vsi, kam jsem jezdil za babičkou na víkendy a trávil téměř všechny prázdniny.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Ukrajinská artilerie končí hladovku. Munice dorazila, přiznávají Rusové
Premium Uprostřed samých špatných zpráv z fronty jedna trochu lepší: ukrajinská armáda podle všeho dostala...
Krásná kněžna Zaháňská ovlivňovala politiku Evropy. Skrze pletky, ví Vševěd
Premium Ze školy o ní obvykle víme jen to, že pronesla větu „Šťastná to žena!“ a že šlo o majitelku...
Odpověď „západním štváčům“. Rusko se pustilo do taktického jaderného cvičení
Ruská armáda zahájila první fázi manévrů, které zahrnují nácvik přípravy a použití taktických...
Dle gest jsme srovnali, hlásil Havlíček. Poslanci při jednání hlásili skóre hokeje
Poslanci stihli během úterní rozpravy nad novelou zákona proti praní špinavých peněz informovat od...
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1308x
https://www.facebook.com/praguetaxidriver
Seznam rubrik
- Taxi stories
- Povídky z blázince
- Básně
- Povídky ze starobince
- Povídky z patologie
- Povídky ze všehomíra
- Politicky uvědomělé přebrebty
- Skoro fejetony a skoro glosy
- Osobní
- Nezařazené
- Recenze