jak vznikly koncentráky

nedivim se, že nietzsche začal v německu přemejšlet o otrocký morálce. už se na ty germánský parodie nemoh dívat.

o čem to tady píšu? začnu asi videohovorem s přítelkyní, co je teď na erasmu v německu.  

- čau.

- čau.

- tak co je novýho? - ptam se.

- němci jsou divný.

- proč?

- no chovaj se divně na přechodech například. - říkam si, že češi taky. ale zeptám se.

- jak divně?

- no všichni tam stojí a čekaj na červenou. na úplně blbym přechodu, kde nic nejezdí a je to úplně přehledný.

- cha.

- no počkej, to neni všechno...jenom když tam je nějaký dítě. jinak normálně přecházej. teda tak padesát procent. ostatní stojí dál.

- vsadim se, že se v nich probouzí občanská uvědomělost a svrbí je prsty zavolat fízly. - směju se.

- no, vypadaj tak, ale neřeknou nic, jen se tak nasupí.

- no a dneska...dneska sem přecházela na červenou, chápeš, taková ulička, nikde žádný auto. nebudu tam stát jako blbec ne. a nějaká pani tam držela za ruku dítě a všichni se na mě tak nesouhlasně dívali.

- cha. úplně to vidim! krása! jak ve filmu!

- jsou fakt divný a když padne zelená, ani se nepodívaj a dou jak vovce...

to už se směju nahlas.

- chápeš, že to dítě, jestli bude za pár let někde přecházet přechod v itálii, tak ho úplně normálně někdo zajede, protože pude jak vovce...

- no jo, to je přesný...úplně vidim, jak vznikly koncentráky...

a vzpomněl jsem si na druhej příběh, kterej jsem kdysi slyšel krátce po sametový revoluci, snad v českym rozhlasu, snad jinde.

v tom příběhu figuroval jistej emigrant z čech, chodec, kterej přecházel na červenou a jeden policajt. odehrávalo se to v padesátejch letech v USA.

emigrant přišel k přechodu a stojí, protože svítí červená. stojí dál, i když nikde žádný auto, navíc se o nedalekou výlohu opírá policajt a srká něco z kelímku.

vtom z druhý strany vběhne na přechod chodec. předtim se pochopitelně rozhlídne.

žádný auto.

přejde vozovku.

jde po chodníku kolem policajta.

policajt to všechno vidí, ale dál srká něco z kelímku.

chodec mizí v davu lidí.

emigrant blbec jde k policajtovi a řekne mu.

- pane, ten člověk spáchal přestupek. šel na červenou.

možná ho jenom zajímalo, jak to tady chodí, možná to byl udavačskej kretén.

policajt přestane srkat něco z kelímku a povídá.

- pane, ten semafor je jenom stroj. ten člověk se rozhlídnul a viděl, že nic nejede. všechno mi připadá v pořádku.

odmlčel se.

emigrantovi v tu chvíli možná konečně došlo, že už neni doma. že před chvílí nedoposlouchal proces s miladou. že tiše nenadává, tak aby ho přes tenký zdi nebylo slyšet.

pak policajt dodal:

- chcete snad kritizovat moji práci?

rád bych napsal, že emigranta pak na fízlárně zbušili. ale konec si nepamatuju. možná jen tiše odešel, díval se na svět jinejma očima a tiše se radoval z novýho dne.

a tohle jsou dva možný pohledy na svět zákonů a nařízení.

kdo chce chodit jako ovce?

a kdo chce zvednout hlavu?

...

poznamka autora. text byl již publikovan na blogu Respektu, ale autor byl zvědavý na reakce čtenářů zde...

...