báseň v próze ze čtvrtý cenový

ta hospoda na rohu

u parku

zvenčí otlučená omítka

uvnitř bytelné lavice

a stoly

zamračený číšník

roznáší pivo po jednom po dvou

má dvě brady

malý oči

a pěšinku přes pleš

pupek se mu valí přes opasek

a rozepnutá vesta

je mu malá

ale jemu je to jedno

a nám taky

hlavně že nese pivo

a přidej kořalku

co tady vlastně děláme?

dneska zítra pořád

napijem se a na všechno

se vysereme

člověk naproti mně je člověk

jako já

ale někdo jiný

vrátil se z kriminálu

je jinej než předtím než tam šel

a je jinej než když tam byl

a my všichni budem sakra jiný

až to všechno vypijem

zas se řeší politika

chce se mi z toho zvracet

ale nejen z toho

kozatá Andrea má na sobě jen síťovaný

tílko

pod ním dva cecky které odkládá na desku stolu

a kolem nich jak rám dvě silné bílé ruce

a zpod paží se jí klubou vlnité pramínky chlupů

směje se a objednává panáky

no to je pohoda

na záchodě někoho nechala sáhnout na kozy

všichni se o tom baví

když ona odejde na záchod

ta je má!

říká šťastlivec

no ano ta jeho

doma

tam nemá skoro nic

zato tam bude mít studenou večeři

a mikrovlnku

aby nebyl tak smutnej

...