Sto miliard kilowatthodin a jiné miliardy

V nebližších dnech vyrobí jaderná elektrárna Temelín sto miliard kilowatthodin elektřiny. Vhodná příležitost pro připomenutí bouřlivých diskuzí v době její výstavby.

Uvedené množství elektřiny bylo vyrobeno od zprovoznění elektrárny koncem roku 2000 a odpovídá spotřebě České republiky zhruba za jeden a půl roku. Z tohoto údaje je naprosto zřejmé, že Temelín se zařadil mezi pilíře české elektroenergetiky.
Pamětníci si jistě vzpomenou na bouřlivá devadesátá léta, kdy se „Temelin“ objevoval v televizním zpravodajství a titulcích českého a rakouského tisku téměř denně. V médiích se tehdy diskutovalo opravdu leccos. Pokud mám shrnout argumenty tehdejších odpůrců výstavby, tak je lze prezentovat formou dvou sloganů: „Temelín je nebezpečný“ a Temelín je neekonomický“. Obdobné výkřiky jsme mohli svého času číst na transparentech u silnic v rakouských příhraničních oblastech. Aktivisté si lehali pod kola nákladních automobilů, aby zabránili dokončení této „tikající jaderné bomby“ a „ekonomické černé díry“, která z Jižních Čech měla udělat mrtvou černobylskou zónu a investora přivést k ekonomickému kolapsu.
Čas oponou trhnul. Od bouřlivých diskuzí uplynulo zhruba patnáct let, od spuštění elektrárny deset. Dost času na to, abychom mohli konstatovat, za měli pravdu odpůrci či příznivci výstavby.
Pokud se týká bezpečnosti, tak drtivá většina poruch doposud nastala v nejaderné části elektrárny, přičemž žádná nepřekročila klasifikaci 1 (technická porucha nebo odchylka od schváleného režimu) sedmistupňové škály INES. V normální řeči to znamená, že dosavadní poruchy mohou sice provozovatele mrzet, protože elektrárna nebyla v provozu a nevydělávala peníze, avšak neznamenaly absolutně žádné nebezpečí pro pracovníky elektrárny ani okolní obyvatelstvo.
Pokud se týká rentability elektrárny, tak dosavadní ekonomické výsledky provozovatele rozhodně nesvědčí o tom, že investovaných 100 miliard korun nebyla dobrá investice. Ostatně dividendy na účet majoritního vlastníka, tj. státu, ve výši desítek miliard korun ročně hovoří samy za sebe. Z dividend by mělo být financováno odstraňování ekologických škod v privatizovaných podnicích, výstavba dopravní infrastruktury a rozjezd důchodové reformy. Elektrárna bude vyrábět zhruba čtrnáct až patnáct miliard kilowatthodin ročně a bude provozována pravděpodobně po dobu dalších padesáti let. Z každé vyrobené megawatthodiny je placen poplatek na zvláštní účet, z kterého budou hrazeny náklady na budoucí likvidaci.
Pokud některým čtenářům nyní začíná stoupat krevní tlak a zvyšovat se hladina adrenalinu při pomyšlení na „nehorázné ceny elektřiny“, tak si dovolím poznamenat, že jedním z poměrně významných faktorů zvyšování její ceny v západní a střední Evropě v posledních deseti letech byl velkolepý německý program výstavby obnovitelných zdrojů energie (OZE). V případě České republiky dosáhnou podle studie EGÚ celkové náklady na podporu OZE do roku 2020 sumy 370 až 470 miliard korun, tj. ekvivalent investičních nákladů sedmi až devíti původních temelínských bloků resp. čtyřech až pěti bloků nových. Autor rozhodně není odpůrcem OZE, ovšem každá elektřina má svoji cenu, ačkoliv slunce skutečně svítí a vítr fouká zadarmo.
Zajímalo by mě, jak se k prezentovaným technickým a ekonomickým faktům z desetiletého provozu elektrárny staví tehdejší bojovníci za lepší zítřky, kteří se v devadesátých letech v Temelíně přivazovali k bránám staveniště řetězy. Někteří z nich pravděpodobně plynule přešli na jiná bojiště – třeba na komín elektrárny v Prunéřově.
A někteří z nich možná začali přemýšlet o tom, co činí.
Petr Nejedlý