Pro začátek hezky od podlahy aneb proč jsem se rozhodl psát blog

To rozhodnutí ve mně nazrávalo opravdu velmi dlouho. První nutkání „něco napsat“ se objevilo už v devadesátých letech minulého století (takhle formulované to zní opravdu strašně). V době, kdy v České republice a Rakousku probíhala ona stupidní kampaň proti výstavbě jaderné elektrárny Temelín. Tehdy jsem ještě souběžně se svým hlavním zaměstnáním pracoval jako externí překladatel, takže jsem si spoustu těch nehorázných ptákovin mohl přečíst přímo z první ruky, v originále...

Dodnes si vzpomínám na až neuvěřitelně nesmyslnou a technicky nekvalifikovanou argumentaci „aktivistů“, kteří sice hlasitě a emotivně vykřikovali cosi do médií, avšak ani vzdáleně netušili, o čem vlastně hovoří. Tuto mediální masáž jsem považoval (a nejenom já, bohužel) za naprosto okrajovou záležitost. Byly to pro nás komické výkřiky technických nedouků, kteří v průběhu svých povětšinou humanitních studií zapomněli na to málo z fyziky, co do nich s vypětím všech sil natloukli pedagogové na střední škole. Prostě to bylo něco, čím se my „borci“ technici nemusíme vůbec zabývat.

Tak jsme se jen pochechtávali a z oficiálních médií jsme se mohli dozvědět, že v Temelíně jsou instalovány reaktory „černobylského typu“, protože jsou z Ruska. Že v Temelíně může dojít k jadernému výbuchu s ještě děsivějšími následky než v Hirošimě, přičemž může být z povrchu zemského smeteno skoro půl Evropy. Že se v Temelíně jedná o smrtelně nebezpečnou kombinaci východního „šrotového reaktoru“ a západního řídícího systému, která už z pouhého principu kombinace východ - západ nemůže správně fungovat. Že se prudce zvýší počet osob s výskytem rakoviny a leukémie v okolí elektrárny, ba dokonce v celých jižních Čechách. Že voda z chladících věží je radioaktivní a navíc způsobí zvýšení množství srážek v celém regionu, což bude mít dalekosáhlé následky na zemědělství...

 Je fakt, že v té době byla ještě v živé paměti katastrofa v Černobylu, což bylo naprosto flagrantní a fatální selhání části jaderné energetiky „východního bloku“, a to s dlouhodobými a celosvětovými důsledky. Veřejnost na aktivisty vsugerovávané spojení Temelín <=> Černobyl dobře slyšela a reagovala požadovaným způsobem, tedy s pocitem ohrožení.

I teď po více než dvaceti letech je v našem oboru Černobyl memento, kam až může zajít „politicky motivované“ řízení techniků. Avšak ten zásadní problém byl už „zakódován“ ve vlastním konstrukčním řešení a fyzikálních charakteristikách černobylského reaktoru, což personálu umožnilo na opakovaný přímý příkaz nadřízených dostat reaktor do nestabilního stavu. Mimochodem, podařilo se to až s vynaložením značného úsilí a „technické invence“ při vypínání a obcházení funkce snad úplně všech ochran, které u tohoto reaktoru tehdy byly instalovány. A nebylo jich zas tak málo. Konstrukce a fyzikální charakteristiky reaktoru VVER v Temelíně samozřejmě nic takového neumožňují, což je ta nejlepší možná ochrana proti zásahům "lidského faktoru". Paní fyzika je totiž dosti sebestředná dáma a nezajímá ji absolutně nic: politika, napjaté termíny, ekonomické ukazatele. Ve své podstatě je to až dětsky jednoduché: Nemáš správné parametry? Děláš něco, co nemáš? Některý ze systémů nepracuje tak, jak má? Udělal jsi chybu? Odstavuji a nazdar!

Takže už tehdy jsem chtěl začít psát. Ale znáte to. Byl jsem pár let po škole a bez profesních zkušeností. Děti byly malé, „neměl jsem čas“ a musel živit rodinu. A taky jsem si říkal, že se snad proboha někdo kompetentní zvedne a začne alespoň na ty největší nesmysly reagovat a všechny otázky seriózně vysvětlovat. Někdo, kdo sedí na polstrované židli a je za to dobře placen. Budiž řečeno, že kompetentní se nakonec opravdu zvedli a vysvětlovat skutečně začali, ovšem pozdě. No a mezitím si několik „technických komiků“ udělalo z boje proti jaderné energetice dobře placenou politickou trafiku (a nejenom v ČR). A teď jsme tam, kde jsme. Ale upřímně, mohlo to dopadnout ještě hůř. 

O pár let později zase měli titíž snaživci jinou starost. Už ne o bezpečnost (jiho)českého obyvatelstva, ale jestli ČEZ po spuštění Temelína neprodělá kalhoty a nezbankrotuje. Z dnešního pohledu je to obzvláště komické, protože v dnešní době je firma naopak obviňována z nepřiměřeně vysokých zisků pocházejících mimo jiné z prodeje elektřiny do zahraničí. Dokonce to vypadá, že z dividend zafinancuje rozjezd české důchodové reformy...

Čas však oponou trhnul. Na podzim roku 2007 jsem se téměř po dvaceti letech praxe v energetice konečně rozhoupal a začal publikovat, především na stránkách internetového deníku Neviditelný pes. Po uveřejnění přibližně dvaceti článků jsem si řekl, že je škoda, když jsou texty „vyvěšeny“ pouze jeden den a pak nenávratně zmizí v propadlišti dějin. Tedy alespoň z mého osobního pohledu, čtenáři ať si udělají svůj vlastní názor :-)).

Pokud se tedy zajímáte o elektroenergetiku a její dopady na životní prostředí, o využívání obnovitelných zdrojů energie resp. o jadernou energetiku v České republice a ve světě, mohu Vás tímto pozvat na svůj blog.

(Poznámka pro čtenáře: zpočátku budu na svém blogu většinou prezentovat svoje starší texty publikované v deníku Neviditelný pes, které budu občas prokládat novými články na aktuální témata.)

Snad nebude vadit, že jsem z pohledu mnohých „zaprodanec jaderné lobby“. Ostatně texty doporučuji i příznivcům jiných názorových proudů, protože parafrázuji-li klasika „pouze pečlivým studiem poznáš svého nepřítele, zjistíš slabiny a vyhraješ válku“.

Ovšem já osobně energetickou koncepci nepovažuji za žádnou válku. A když už, tak pouze za válku racionálních argumentů. 

Přeji Vám tedy, ať na konci žádného z mých článků nelitujete, že jste jej začali číst. 

Petr Nejedlý, 8.6.2008