Panický strach z koronaviru po týdnech karantény zmizel. Místo semknutí celé společnosti ke zvládnutí krize se již objevují sobci, kteří myslí víc na své osobní pocity než na zdraví své a svého okolí.
Dřív než budu psát o přítomnosti otců u porodů, tak chci uvést, že já osobně jsem byl u porodu obou mých synů. Když to teď s odstupem 12, 15 let hodnotím, tak jsem tam byl zbytečný. Jasně byl jsem tam, protože si to manželka přála, podával jsem jí čaj, mluvil když mamka chtěla. Jenže budoucí mamka měla své myšlenky a já jsem se je snažil nerušit. No a mrňouskům, těm to bylo úplně jedno. Z pohledu lékaře a sestřiček tam byl další člověk, na kterého je potřeba dávat pozor co dělá, jestli je i on v pohodě. Prostě starost navíc.
S odstupem let vím, moc dobře vím, že přítomnost otce je velmi důležitá v dalších letech. Přítomnost otce je mnohem důležitější v předškolním a školním věku. Přítomnost otce u porodu je důležitá pro dobrý sobecký, osobní pocit. Přítomnost u vyrůstání dětí je důležitá pro jejich vývoj, vyjasňování životních hodnot, ale třeba i pro odpovídání na klasické otázky „Tati, proč…...“
Tak a teď si to zkuste představit v době permanentního stresu, v době karantény. Extrémní tlak na čistotu, měření teploty, roušky, nedostatek pracovníků, atd. Navíc na všech odděleních jsou zakázané návštěvy a na porodnici by to mělo fungovat jinak. Zvláštní a nerovné podmínky. Takže rozhodnutí omezit, zakázat na určitou dobu přítomnost otců nebo jiné blízké osoby u porodu bylo srozumitelné a v souladu s zákony ČR. Navíc když v minulosti přišla epidemie chřipky a respiračních onemocnění, tak byly nemocnice, také uzavřené. Klidně i několik týdnů.
Přítomnost otců u porodů není žádné zakladní lidské právo. Stačí se podívat do Listiny lidských práv a svobod. Přítomnost povoluje a upravuje zákon 372/2011 Sb. O Zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Konkrétně je to umožněno podle §28 odstavec e, bod 3.
Současně je ve stejném bodě jasně popsáno omezení přítomnosti osoby blízké u porodu, ale i jiného zdravotnického výkonu. Omezení přítomnosti může být vynuceno jiným právním předpisem s celostátní působností. Může být omezeno vntřním řádem zdravotnického zařízení a nebo i rozhodnutím lékaře pokud by přítomnost osoby mohla narušit poskytování zdravotnických služeb.
V době kdy jsou uzavřena další oddělení v nemocnicích, tak je i s ohledem na předchozí praxi z chřipkových epidemií samozřejmé, že bude omezen přístup dalších osob do porodnice. V tomto případě to vyplývalo z vyhlášení Nouzového stavu a dalších na to navazujících rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví. Takže místo ředitele nemocnice nebo primáře oddělení to udělala vláda ČR a ministr zdravotnictví. V souladu s §28 oddst. e, bod 3.
Jenže určité skupině lidí takové vysvětlení nestačí. Tito lidé v sobě mají malou dávku ohleduplnosti vůči okolí a za každou cenu se snaží své osobní pocity, možnosti a práva nadzařovat nad práva ostatních spoluobčanů. Jenže i oni musí pochopit, že zajistit zdraví zdravotnického personálu je v době chřipkové epidemie nebo Covid-19 důležitější než právo otce. Otec bude mít navíc v dalších měsících a letech mnoho příležitostí ukázat jak je dobrý manžel a otec.
Nadřazovat práva jednoho (otce) nad práva dalších (zdravotníků) to je velký omyl a deformovaný výklad svobody a demokracie. Práva a svoboda jednoho občana končí tam kde jsou nebo mohou být ohrožena práva jiných spoluobčanů.
Celý spor okolo přítomnosti otců u porodů byl šalamounsky vyřešen na vládní úrovni tím, že Ministerstvo zdravotnictví přítomnost otců u porodů povolilo. Jenže tam zůstává druhý bod, že tuto přítomnost mohou povolovat nebo omezovat vedení jednotlivých zdravotnických zařízení.
Pak Křeček jako zkušený manažer a moudrý muž převzal s tím spojené podněty od své zastupkyně a sám rychle a rázně situaci řešil. Protože situace vyžadovala rychlou odpověď. Kdo se, byť rozespalým okem, podívá do zákona 372/2011 na §28, tak mu musí být jasné, že celý spor byl zbytečný. Nemocnice v minulosti běžně omezovaly návštěvy a přítomnost dalších osob v nemocnicích v dobách chřipek. Takže v době kdy je téměř celý svět v karanténě, tak omezení přítomnosti otců u porodů je srozumitelné podle zdravého rozumu, podle ohleduplnosti k zdravotníkům i podle zákona.
V celé kauze stojí za zamyšlení především sobeckost a sebestřednost lidí, kteří své osobní pocity staví nad práva ostatních lidí, zaměstnávají v době karantény soudy a další úřady a snaží se situaci zneužít k útoku na práci a jednání Ombudsmana.
