Nepotřebujeme techniky a řemeslníky. Vše si koupíme. Nebo je vše jinak??

Dílny žádný ministr školství nezrušil. Základní pracovní dovednosti pro 21. století se dramaticky neliší od dovedností pro minulé století.

 Na iDnes.cz jsem si přečetl komentář „Pozemky a dílny to je trápení dětí“. Podobných názorů jsem v minulých týdnech slyšel už několik a jasně to ukazuje jak lidé, kteří chtějí mluvit do výchovy a vzdělávání našich dětí, jsou odtrženi od reality a žijí si ve své pohodlné sociální bublině.

  Jako táta dvou šikovných kluků (13 a 10let) se velmi zajímám o jejich zájmy a snažím se jim znova ukazovat co je zajímavé na modelářství a schopnosti si něco sám vyrobit či opravit. Bude záležet na Kubovi a Matějovi, jakým směrem se při studiu a později v profesním životě vydají. Považuji za svoji povinnost ukázat synům co je zajímavé na opravě koloběžky, elektrického zvonku nebo na lepení plastových modelů. Jestli si později zvolí profesní dráhu technika, obchodníka nebo učitele to bude jejich rozhodnutí.

 Mnoho rádoby odborníků se ozývá s názorem, že „doba se rychle mění a nevíme co máme učit“. To je absurdní názor lidí, kteří se snaží mluvit do školství, resp. vzdělávání, ale sami jsou málo kreativní, mají nedostatečné zkušenosti a představivost a nenabízejí žádné řešení. Trochu mi to připomíná názor ředitele patentního ústavu ve Washingtonu, který v roce 1832 napsal : „Navrhuji zrušení patentního ústavu. Všechno už bylo vynalezeno a nic nového nelze objevit,“  Dnes víme, že ředitel patentního ústavu se mýlil. Podobně se mýlí ti, kteří říkají, že nedokážeme odhadnou jaké obory a znalosti budou potřeba za 10-15 let. Matematika, fyzika, chemie, biologie a cizí jazyky budou základ i za 10 let. Co budeme všichni potřebovat je chuť a zájem se stále učit.

 S výrobou to někdy vypadá podobně, jako s patentním ústavem v roce 1832. Na přístupu k výchově nových techniků to někdy vypadá jako by bylo vše vyrobeno a nové techniky nepotřebujeme. To je obrovský omyl. I za 15 let se budou péct housky, šít obleky, vyrábět nové automobily a stavět nové domy. Je pravděpodobné, že ve výrobě bude vyšší podíl automatů, ale takovým linkám bude muset někdo říkat co je potřeba vyrobit. Někdo bude muset stroje a vybavení domácností umět opravovat. Někdo by měl být schopen vyrobené automaty dál zdokonalovat. Takže i za 10-15 let budeme potřebovat opraváře a konstruktéry.

 Další co je třeba si přiznat tak je fakt, že Česká republika není plná nositelů Nobelovy ceny. Vždy se u nás našla skupina vědců světové úrovně, podobně i konstruktérů. Vedle nich zde byla velká skupina šikovných techniků. Není to tak dávno, kdy se mluvilo o „Zlatých českých ručičkách“. To vše se za posledních 10-15 let přetrhalo. Navíc všichni lidé nejsou kreativní a tvořiví. Byli, jsou a budou lidé, kteří upřednostňují práci s jasným zadáním. Mezi žáky a studenty jsou a budou jednotlivci bez tvořivosti a kreativity, kteří pro svoji profesní kariéru budou potřebovat vzdělání s minimem kreativity a tvořivosti.

 Současný pohled na technické obory a pracovní výchovu je dán i celospolečenskou atmosférou. Dobrý a respektovaný dnes není ten kdo dokáže něco vymyslet, zkonstruovat nebo opravit. Respektovaný je ten kdo dokáže mluvit, presentovat prázdné fráze a ten kdo je nekonfliktní, citlivý a nekritizuje špatnou práci ostatních. V uvažování nových absolventů netechnických oborů je kritika téměř to samé jako urážka. Já jsem byl naproti tomu vychován tak, že kritika je především výzva zamyslet se a příště splnit úkol lépe.

 Chápu uvažovaní mnoha rodičů, kteří chtějí, aby jejich děti měli lepší práci než oni. To je přirozená snaha. Další důvod může být v tom, že studium elektrotechniky, stavařiny, strojírenských oborů je náročné. Jenže z technika se může stát dobrý advokát, učitel, programátor nebo obchodník. Obráceně to ovšem neplatí. Obnovená podpora dílen ať už jako předmětu v rámci osnov nebo jako mimoškolní aktivita mají ukázat žákům, že práce rukama není podřadná práce. Naopak zkušenosti s tím jak věci fungují, jak se věci vyrábí a opravují mohou následně pomoci žákům v jejich rozhodování co studovat po základní škole. Základní pracovní dovednosti pro 21. století se dramaticky neliší od dovedností pro minulé století. Přibyly moderní technologie pro výrobu i diagnostiku závad. Místo relé a tranzistorů dnes výrobní linky řídí počítače (PLC a SCADA), ale to je ve skutečnosti pouze modernizace (evoluce), nikoliv revoluce. Podobně se změní i zaměření některých pracovních pozic. Například kovoformáře postupně nahradí konstruktéři se znalostmi 3D tisku. To je opět postupný vývoj, nikoliv revoluce.

 Pracovní výchova má i v 21. století své místo ve vzdělávání žáků základních škol. Pro mnoho kluků to může být první setkání s nářadím. Pro některé to může být impuls víc se zajímat o techniku a výrobu. Pro jiné to bude potvrzení, že jejich manuální zručnost je špatná. Všichni si to, ale mohou vyzkoušet dřív než se rozhodnou pro konkrétní střední školu.

 Mimochodem, víte, že pracovní výchova nebyla nikdy zrušena? Pouze v rámci RVP (rámcových vzdělávacích programů) dostali ředitelé prostor se sami rozhodnout jestli budou podporovat předmět „Pracovní výchova“ nebo nějaký jiný předmět. I mne překvapilo, že dílny nezrušil ministr školství, ale bylo to rozhodnutí konkrétního ředitele konkrétní základní školy.

P.S.

  Názorným příkladem, že technik může být úspěšný i v jiném oboru je autor tohoto článku. Z elektromechanika se vypracoval na vyšetřovatele počítačové kriminality. V případech kdy "odborníci" vše sváděli na běžného uživatele, tak dokázal vypátrat vykradače bankovních účtů přes internetová bankovnictví a později jako manažer vedl výrobní závody.  Matematika, fyzika a chemie jsou základ, nikoliv PowerPoint.