Co jsi dělal před 28 lety?

Budeme se stále zabývat tím kdo a co dělal před listopadem 89? Myslím, že již dávno nadešel čas lidi posuzovat podle toho co dělají a jak se chovají dnes.

  Blíží se řijnové volby do Poslanecké sněmovny. V předvolebním období se pravidelně objevují údajní ochránci morálky a demokracie, kteří bedlivě sledují kdo, co dělal před Listopadem 89.

  Jenže odstup 28 let je velmi dlouhá doba. Dnes vychovává své děti už generace mladých žen a mužů, kteří nepoznali dobu ČSSR a pro které je Československo a sametová revoluce pouze další téma z dějepisu, podobně jako Jan Hus, bitva na Bílé hoře nebo druhá světová válka.

Proto se ptám :

  Opravdu je důležitější dnes řešit co dělal konkrétní člověk před 28 let, než to jaká práce za ním zůstala v posledních letech?

  Pokud byl někdo špatný člověk před rokem 1989, tak jeho charakter sametová revoluce nezměnila.

Součastnost a CK monarchie

Stále jsou mezi námi lidé, kteří mnoho pozornosti věnují tomu co politici dělali před rokem 1989. Jasně je dobré to vědět. Politici by takové informace měli zveřejňovat i proto, aby někdy v budoucnu nemohli být vydíráni pro své „mladické hříchy“.
  Mnoho údajných ochránců demokracie se věnuje tomu kdo a co dělal před rokem 1989. Stejným lidem, ale naprosto uniká fakt, že 28 let po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie nikoho již nezajímalo kdo původně podporovat císaře Franze Josefa a kdo naopak podporovat Tomáše Garrigue Masaryka. Jedním z důvodů malého zájmu o rozpad CK mocnářství byl i fakt, že po 28 letech se psal rok 1946 a lidé měli úplně jiné starosti. Bylo krátce po nejhorší válce, která se přehnala přes naší republiku. Tehdy lidé nezapomněli, ale chtěli a museli řešit problémy spojené s každodenním životem a nedávnou minulostí.

  Sami se zamyslete. Kdo byl v roce 1946 pro tehdejší dobu nebezpečnější. Ten kdo byl v roce 1918 loajální vůči císaři nebo ten kdo ještě před několika měsíci udával své sousedy?

Případ technika a zloděje

  Poznal jsem pána , který byl téměř v důchodovém věku. Poté co jsme se trochu víc poznali, mi tento pán vyprávěl svůj příběh.  
  Jako mladý se zajímal o techniku, elektroniku a zajímali ho moderní způsoby technického zabezpečení a odposlechu. Když bych to přenesl do dnešní doby, tak by se takový pán zajímal o kyber bepečnost. On se chtěl věnovat odposlechům a takovou práci mohl v Československu děla pouze pro státní bezpečnost. Dříve něž začal dělat tuto práci, tak musel několik let pracovat jako řadový příslušník Sboru národní bezpenosti. Při práci „v uniformě“ řešil mimo jiné případ vedoucího restaurace, který měl v provozovně manko. Prostě kradl, zpronevěřoval tržby. 
  Po Listopadu 89 přišly prověrky důvěryhodnosti příslušníků StB. Předsedou jedné takové komise byl právě zmíněný vedoucí restaurace a disident regionálního významu. Ten se postaral, že technik StB byl propuštěn a začal instalovat EZS/EPS, tedy zabezpečovací a požární signalizaci. Jenže uplynulo několik let a předseda prověrkové komise a disident byl znovu odsouzen. Tentokrát již to nebylo rozkrádání majetku v socialistickém vlastnicví, ale klasický podvod.

  Někdo může namítnouti, že technik odposlouchával lidi. Ano, ale on byl pouze technik. S obsahem odposlechů pracoval vyšetřovatel. Dnes vám nevadí, když nějaký informatik sleduje vaši práci ve firemní síti a to jaké www stránky navštěvujete? Je to v podstatě stejná situace, s novými „IT hračkami“.

  Teď se mužete zamyslet nad tím kdo byl pro „mladou demokracii“ po roce 1990 nebezpečnější. Byl to technik, který dělal svojí odbornou práci nebo byl nebezpečnější zloděj?

Disidentka Šabatová schvaluje nerespektování rozsudku

  Paní Anna Šabatová podepsala Chartu 77 a dokonce byla její mluvčí. Což na první pohled vyvolává u mnoha lidí obdiv. Co když, ale tato paní má i jinou tvář než je disidentka?
  Před víc jak dvěma roky jsem se na paní Šabatovou jako ombucmanku obrátil se svým problémem, kdy bývalá manželka a úřednice MÚ Chotěboř opakovaně pohrdají a nerespektují platný rozsudek soudu. Paní ombucmanka Šabatová a její kancelář víc jak rok celý spis zkoumaly a pak vydaly rozhodnutí, že je vše v pořádku, když se nerespektuje rozsudek nezávislého soudu a zákony ČR.

  Co je správné? Máme člověka posuzovat jenom podle toho co dělal někdy v minulém století nebo jej budeme hodnotit především podle toho jak pracuje dnes, kdy nerespektuje platné rozsudky soudů ?

Ochrana firemního know-how a hlášení

  Před rokem 1990 bylo zvykem, že obchodník, případně konstruktér nebo vědec musel po zahraniční cestě čí účasti na veletrhu napsat zprávu o tom s kým se setkal a očem hovořili. Z dnešního pohledu to vypadá zvláštně. Jenže v té době neexistoval Internet, Google a další IT hračky a ochrana firemního kno-how se řešila jinak než dnes. Stručně řečeno přes tyto zprávy měl nadřízený a často i analytici StB přehled o tom kdo se s kým na zahraničních cestách stýká. Takový způsob měl i svoji pozitivní stránku. Lidé ze zahraničního obchodu a konstruktéři byli vedení k ochraně firemního know-how.

  Okolo roku 2000 jsem dělal společně s Economii (HN, Ekonom, atd.) sérii školení na téma ochrana před průmyslovou špionáži a ochrana firemního know-how. Opakovaně jsem od posluchačů slýchal názor, zhruba v tomto smyslu „Jdeme do EU a NATO není třeba nic schovávat“. Po několika letech jsem potkal jednoho z tehdejších posluchačů. On mi vyprávěl, že zahraniční investor, potom co získal informace o jejich výrobcích a o zákaznících, tak přestal mít o firmu zájem. Následně jim zákazníky postupně přetáhl.

  Co je horší? Když jako obchodník nebo konstruktér dodržujete podmínky, které určil zaměstnavatel nebo je nebezpečnější naivní manažer, který konkurenci prozradí prakticky vše a ohrozí další existenci firmy?

Štourání v minulosti odvádí pozornost od současných problémů

 Členství v komunistické straně nebo jiná forma úmyslné nebo nevědomé práce pro režim před rokem 1989 není nic čím by se člověk chlubil ve svém životopise.
  Pro normálně uvažující lidi je, ale jasné, že takový člověk měl po roce 1989 dost času se projevit. Zloděj se znovu projevil jako zloděj, podobné je to i s udavači a prospěcháři.

   Pokud se chceme ve svém městě, firmě nebo v celé společnosti posunout dál, tak musíme být schopni a ochotni řešit dnešní problémy. Minulost nezměníme a lidé, kteří v mladí „zhřešili“, tak měli v uplynulých 28 letech dostatek času ukázat svoji skutečnou tvář.

  V úvodu tohoto článku jsem psal o přístupu lidí v roce 1946, které nezajímal rozpad Rakousko-Uherska, ale řešili svoji přítomnost a nedávnou minulost. I dnes a z našeho pohledu v nedávné minulosti je mnoho věcí, kterými bychom se měli jasně zabývat. Chyby a úmyslná pochybení některých lidí v nedávné době (v mém případě je to Šabatová a spol.) ohrožují naš život, život a názory našich dětí mnohem víc než neústálé návraty k tomu kdo a co dělal v minulém století.