Finanční krize – největší černá díra v dějinách

Pohled na finanční krizi je skličující. A ani ne tak kvůli její podstatě, ale proto, co se děje kolem ní nebo ve jménu krize. Na finanční krizi dnes všichni všechno svádějí, zejména pak nadnárodní společnosti ve finančním odvětví. Rychle a snadno se stala vděčnou výmluvou pro neúspěchy na jedné straně a žádosti o záchranné balíčky a nejrůznější subvence z veřejných peněz na straně druhé. A pokud to nejde dobrovolně, tak pod pohrůžkou zvýšení nezaměstnanosti.

Základní heslo „zisky jsou soukromé a ztráty veřejné“ je dnes každodenní realitou. Málokdo se nad tím už pozastavuje. Přitom zneužívat krizi k podpoře vybraného odvětví a vybraných firem není zrovna efektivní nakládání s veřejnými penězi. Navíc se ukazuje, že pumpování astronomických částek tu do bankovnictví, tu do automobilového průmyslu, moc nepomáhá. Peníze daňových poplatníků měly mimo jiné vrátit důvěry a stabilizovat systém. Ha. Důvěra se zatím nevrátila ani náhodou, zřejmě by to chtělo další stovky miliard. Akciové trhy padají na jih, jak se říká a důvěra se nevrátila dokonce ani mezi banky samotné. Někde je tedy zádrhel – vlády sice pumpují miliardy do bank, ale ty je dále nechtějí distribuovat, hromadí hotovost a firmy mají smůlu. Centrální banky snižují úroky na historická minima, ty se ale na výstupu naopak zvyšují a peníze se tak zdražují a ekonomika dále zadrhává. Výsledek? Pokud někam krize ještě nedošla, má celkem slušně našlápnuto. A za peníze daňových poplatníků.