Ani se nepokouším domyslet, jak by se choval, kdyby nedejbože vyhrál prezidentské volby. To co naše republika v téhle nešťastné době potřebuje ze všeho nejméně je, aby ji kormidloval (byť vybaven mrňavým kormidlem prezidentských pravomocí) člověk, který tady ani nežije a který bude v prvé řadě hájit zájmy svých amerických chlebodárců. A který ve své ještě nezapočnuté kampani prokazatelně lže.
Takže v čempak nám pan globální superkandidát vlastně neříká pravdu. V prvé řadě v tom, že krizi v roce 1997 háže na Klause. Ten s touto krizí v podstatě nemá vůbec co dělat. A to přesto, že oficiální propaganda dělala vše co mohla, aby odpovědnost za krizi na Klause hodila. Hlavní příčinou byl nedostatečný přísun peněz do ekonomiky ze strany ČNB. Příliš vysoké úrokové sazby z vkladů a úvěrů způsobily, že výrazně poklesl objem peněz v ekonomice a ta se přidusila. Tento stav byl řízen guvernérem ČNB Josefem Tošovským, který byl následně za to, že uvrhl zemi do krize, odměněn jmenováním předsedou úřednické vlády po pádu Klausova kabinetu. Václav Havel tehdy slavil jedno ze svých řídkých vnitropolitických vítězství. Zvláštní paradox, ne? Že by měl někdo tak silný zájem Klause odstranit i za tak vysokou cenu? Klaus byl nepohodlný z několika důvodů. Předně odstavil od moci v politické soutěži všechny Havlovy kamarády. Zůstal snad jediný Ruml, který se coby kukačka vloudil do hnízda nenáviděné Klausovy ODS (podobně jako dnes Vondra). ODA už v té době byla marginální silou. Dále Klaus blokoval církevní restituce a jestli něco bohabojný Vatikán a zejména jezuitský řád skutečně nesnáší, tak to, když mu někdo sahá na peníze. Havel, Ruml i Pilip měli k Vatikánu a k Jezuitům vždy velice blízko (to jak moc se Jezuité umí mstít, když jde o majetky, dokazuje Velká francouzská revoluce, kterou rozpoutali prostřednictvím Svobodných zednářů po svém zrušení papežem Klimentem XIV v roce 1773, kdy byly příslušníkům Dominikánů usekávány penisy, protože Dominikáni získali největší část majetku Jezuitů. Tato revoluce také znamenala výrazný úbytek papežské moci nad Evropou). Třetí Klausův hřích je dodnes spíše předmětem spekulací. Prognostický ústav byl bez jakýchkoli pochyb založen ruskou KGB, aby se v něm pod pláštíkem studia kapitalistických ekonomických teorií mohli připravovat makroekonomové na řízení československé ekonomiky poté, co tzv. komunismus ve východní Evropě resp. studená válka splní své úlohy a tím pádem budou jakožto nepotřebné mocnostmi zrušeny. Klaus byl jedním z oněch připravovaných ekonomů a je otázkou nakolik má dodnes vazby na struktury KGB a tedy na ruské zájmy.
To jsou tedy věci v pozadí tzv. sarajevského atentátu v roce 1997. Jak víme, Klaus k nelibosti všech těchto sil tento puč ustál a spolu se Zemanem jim po předčasných volbách vypálil rybník tím, že si rozdělili moc tzv. opoziční smlouvou. Ale zpět ke Švejnarovi. V čem dalším není vůči Klausovi upřímný. No zejména v tom, že zcela záměrně ignoruje úspěchy České republiky během transformace.
Tyto dva grafy nám ukazují vývoj inflace a nezaměstnanosti v ČR v letech 1990 – 1998 v porovnání s dalšími postkomunistickými zeměmi. Jsou to dva nejdůležitější makroekonomické parametry, které se bezprostředně týkají běžných občanů. Inflace je největším likvidátorem úspor obyvatelstva a zlo nezaměstnanosti ani není třeba pojmenovávat. V těchto parametrech byla Klausova reforma neobyčejně úspěšná. Dopady na prosté lidi byly v porovnání s ostatními zeměmi minimální. V inflaci s námi drželo krok jen Maďarsko a Slovensko, které ale bylo Klausovými reformami bezprostředně po rozpadu společného státu silně ovlivněno. Kupónová privatizace byla samozřejmě velmi nestandardním krokem, nepřinesla firmám kapitál, většina lidí dala své body fondům, z nichž některé se následně zachovaly neeticky, ale stát se rychle zbavil toho co z principu řídit nemá a mohl se věnovat legislativě a ostatním transformačním krokům. Vždy mně pobaví, když nějaký globalistický think-tank vykládá ze svých washingtonských kanceláří, jak to Poláci udělali naopak a že tohle je to správné. Ale inflace v Polsku a míra nezaměstnanosti jasně říká, že tento „správný“ postup nejvíce odnesou lidé. Idnes pak ty washingtonské plky milerád zveřejní, aby si mohl realizovat svých každodenních deset minut nenávisti vůči Klausovi a jeho spolupracovníkům.
Otázkou zůstává, proč se vymezovat proti Klausovi, se kterým Švejnar nebude o prezidentský post soupeřit? V prvé řadě si tím vytváří superlaciné politické body. Klaus, podobně jako Havel, společnost nespojoval, ale polarizoval. Když se do něj Švejnar bude navážet šikovně, může si tím přihrát velkou část těch, kteří Klausovi nemohou přijít na jméno. Dále je potřeba si uvědomit, že i díky Klausovi je v České republice silná část společnosti naladěna proti současné podobě EU a jejím produktům jakým je např. ideologie boje s tzv. globálním oteplováním, proti níž Klaus poměrně úspěšně vystupoval. Švejnar je zárukou, že zapluje do řady bezejmenných poslušných vykonavatelů globalistické vůle a že bude bez odporu podepisovat zákony a smlouvy, které sem pošlou evropští byrokraté, poté, co je náš zbytečný parlament jednomyslně odmávne jako za komančů, protože to diktuje naše členství v EU (tak jako senát před nedávnem odmávnul změnu znění Lisabonské smlouvy, aby mohl vzniknout supertunel na peníze evropských daňových poplatníků zvaný Evropský stabilizační mechanismus – většina senátorů ani nevěděla, co odhlasovala, video o ESM zde). Dále je jasné, že na rozdíl od rejpala Klause bude „konsensuálně“ ovlivňovat veřejné mínění tak, aby i největší podrazy, které z Bruselu přijdou byly prezentovány jako něco, co je zde pro naše dobro.
Všimněte si, jak je Švejnar neustále procpáván do médií. Jak je naše podvědomí zpracováváno, abychom si co nejvíce zafixovali jeho podobu. Aby byl pro nás velmi známým člověkem, téměř jako náš soused. Tímto způsobem média zvyšují jeho volební potenciál. Není to náhoda. Podobným způsobem je v USA v médiích téměř neustále přítomen kandidát téže skupiny na prezidenta USA Mitt Romney.
Bylo by dobré mít během prezidentských voleb na paměti, že podobně jako kníže Karl von Schwarzenberk, patří Švejnar do téže stáje. Oba jsou členy Trilaterální komise, která je řízena stejnými rodinami, které financovaly Lenina i Hitlera a které připravují přechod světa pod jednu vládu. Já osobně nechci, aby tuto zemi vedli lidé, kteří jsou spřaženi s Rockeffelery, Rothschieldy a jim podobnými. Nechci, abychom se svou volbou spolupodíleli na nehumánních akcích těchto lidí, kdy Nadace Billa Gatese v Africe nutí lidi, aby nechali sterilizovat své nedospělé dcery. Nechci, aby v čele této země byli jedinci, kteří jsou řízeni lidmi, kteří neustále vyvolávají napětí na Blízkém východě např. provokacemi ozbrojených teroristů v Sýrii, které by mohly přerůst v další světový konflikt. Nechci, aby v čele této země byli jedinci, kteří jsou řízeni lidmi zodpovědnými za to, že ani při současném bohatství vytvořeném lidstvem, nebyla vymýcena chudoba, protože toto obrovské bohatství je soustředěno v rukou několika klanů. Proto nebudu volit ani Švejnara, ani knížete.
