Slušný občan se vydal na pochod ruku v ruce s holohlavcem. Horší už může být jen to, že ho zvolí ve volbách, aby jej zastupoval. Přitom jsem osobně přesvědčen, že Češi a Moraváci nejsou až na zmíněné vyholené výjimky rasisty. To co se na severu Čech děje je jen přeteklý pohár trpělivosti, který je naplněn po okraj i v jiných částech země a viníkem tohoto stavu je jednoznačně naprosto špatná politika pro menšiny diktovaná pomýlenou multikulturní ideologií.
Představte si tuhle skopovou hlavu či spíše toho, který mu vymyl mozek, coby voleného zástupce lidu a tohohle coby bodyguarda. To fakt ne!
Každá kultura má právo na svou svébytnou existenci a nikdo nemá právo povyšovat svou kulturu nad jiné, ale soužití těchto kultur se dlouhodobě po celém světě ukazuje jako naprosto nefunkční. Jsem přesvědčen, že se najde nějaký emigrant, který mi začne tvrdit, že to není pravda, že v jeho nové vlasti to dokázali. Ale i ve Spojených státech, prý tavícím tyglíku národů se dobře protavily mezi sebou evropské národy, kde ale nelze hovořit o diametrálně odlišné kultuře, protože kořeny všech Evropanů tkví hluboko v anticko-judaisticko-křesťanské civilizaci, vcelku dobře se tato kultura snese s japonskými zvyky a způsobem života, protože se k sobě dokážou oboustranně chovat ohleduplně, ale ostatní Američané ať už asijského nebo hispánského nebo afrického původu žijí v drtivé většině zcela odděleně od majoritní společnosti. Euroameričan si rád zajde do čínské čtvrti s rodinou či přáteli na večeři, ale žije ve čtvrti bělošské. A je naprosto běžné, že obyvatelé těchto etnických „ghett“ ani nehovoří anglicky, protože ve své čtvrti najdou práci i všechny služby, které k životu potřebují a všude se domluví svým mateřským jazykem. Kultury tedy většinou žijí vedle sebe ne spolu a v žádném případě se nejedná o jakousi „slitinu“
Východní Evropa si s sebou nese dědictví velkých romských menšin, kterým byl totalitním státem zakázán tradiční způsob života a které vnucovaný životní styl majority nikdy nepřijaly. Komunistické státy vzniklý problém začaly řešit vyplácením „výpalného“, aby byl pokud možno klid. Po roce 1989 nový režim deklaroval návrat k politické pluralitě, tržnímu hospodářství, evropským civilizačním hodnotám a právnímu státu. A multikulti menšinové politice, jejímž výsledkem po 20ti letech je pochod rozlícených občanů společně s extremisty na romskou ubytovnu a od pogromu obě strany oddělil jen kordón těžkooděnců.
Všechny události, kterých jsme svědky, mají svou logickou příčinu. Důsledkem chybné politiky pro menšiny je, že Rómové celých 20 let jen stáli s nataženou rukou, ale nepochopili, že majorita bude ochotna do ní sypat peníze jen po určitou dobu a bude očekávat, že romská komunita využije hojných prostředků na to, aby si začala zvyšovat svou úroveň vzdělanosti, svou kvalifikaci, aby si začala vytvářet svou intelektuální a podnikatelskou elitu a mohla postupně zaujmout plně sebevědomé postavení po boku majority jako skupina obyvatel přispívající v plné míře k rozvoji společnosti. Místo toho se po 20ti letech od romských aktivistů dozvídáme, že je potřeba sypat více „love“. Jenže majorita už není ochotna tyto náklady snášet bez perspektivy zlepšení. Jakékoli naděje na pozitivní změnu pohřbili svým chováním sami Rómové.
Rómové si stěžují na své životní podmínky, na to, že jsou postupně sestěhováváni do ghett, kde se ještě zvyšuje jejich sociální vyloučenost, ale je to především jejich uvolněný životní styl, který způsobuje, že daně platící občané si odmítají nechat znehodnocovat své celoživotní investice do bydlení tím, že hlučná, ponocující, devastující, znečišťující, kradoucí a fyzicky napadající komunita v sousedství spolehlivě srazí cenu bytu na minimum. Majorita se proti tomu brání právě tvorbou ghett, které jsou jednoznačnou prohrou a krokem zpět a jakékoli začleňování tím v budoucnu bude díky nim ještě komplikovanější. Vznikem ghett jsme spadli na úroveň východního a jihovýchodního Slovenska, kde to nikdy jinak nebylo.
Současný multikulturně bezzubý výklad zákonů a policejní a justiční praxe navíc způsobuje, že je uplatňován dvojí metr a Rómové se jen smějí a v klidu terorizují kohokoli, kdo se pokusí řešit problémy s nimi právní cestou. Heslo „Pomáhat a chránit“ se díky tomu změnilo v čistý sarkasmus.
Politici by měli nejprve zasednout k řešení nastalé krizové situace, protože těžkooděnci nebudou moci neustále oddělovat romskou minoritu od naštvané majority, navíc situace je jak na přetopeném kotli i jinde. Dále budou muset projít stávající legislativu a policejní postupy a zajistit důslednou ochranu spořádaných příslušníků společnosti a to tak, aby narušitelé veřejného pořádku, vandalové, násilníci, rasisté a pachatelé drobné majetkové kriminality byli trestáni bezprostředně po spáchání svých činů, zajistit, aby ti, kteří se dopouštějí týchž provinění pravidelně, byli izolováni a nemohli své jednání opakovat a to vše bez ohledu na etnickou příslušnost. Zde se dá poměrně rychle dosáhnout pokroku, který příslušníci spořádané společnosti budou schopni ocenit a uklidní to momentální radikální nálady. Měly by se začít měřit parametry jako například romská kriminalita, romská negramotnost a podobně, protože co neměřím nemohu analyzovat. Co nemohu analyzovat, na to nemohu najít řešení. Další kroky by měly zabezpečit, aby dotace, které doposud do romské komunity padaly jak do černé díry bez viditelného efektu, byly poskytovány výhradně proti prokazatelně a měřitelně pozitivnímu pokroku ve změnách pracovních, vzdělávacích, hygienických a behaviorálních návyků. No a konečně sociální dávky by měly v prvé řadě sloužit k tomu, aby byly uhrazeny nájmy, energie, potraviny a ošacení pro děti a aby byly poskytovány jen těm skutečně potřebným a za protislužbu společnosti. I Karel IV., když udeřila bída na zem, nechal chudinu stavět Hladovou zeď, aby jim mohl vyplatit mzdu za něco, nikoli za nic. Když to věděl panovník už ve 14. století, tak jak to, že tento princip neznáme my.
Život občana druhé kategorie je určitě ponižující a boj s přirozenými předsudky či obavami vyčerpávající (to je důležité si uvědomit: předsudky jsou přirozenou sebezáchovnou výbavou každého člověka. Nedají se odstranit kvótami či pozitivní diskriminací. Každý máme předsudek nebo chcete-li obavu před dravým zvířetem, protože víme, že nám může ublížit nebo nás usmrtit a podobně se obáváme při kontaktu s lidmi určité vnější charakteristiky, se kterými jsme v minulosti udělali špatnou zkušenost). O to více je třeba si vážit lidí, kteří dokázali prolomit bariéry stereotypu v myšlení své komunity i ostatních lidí, a stali se platnými členy společnosti. Míč je ovšem nyní na romské straně hřiště. Majoritní společnost čekala na zlepšení 20 let. Nyní musí ukázat dobrou vůli i druhá strana. Protože pokud ji neukáže a úřady nezajistí pořádek, bezpečnost a efektivní nakládání s našimi penězi, tak se budou protiromské nálady jen zhoršovat a posílí to ty, kteří byli slyšet a vidět i během pochodu ve Varnsdorfu a kteří opravdu vidí, na rozdíl od normálních naštvaných občanů, svět okolo sebe skrze nenávistný rasový filtr. A nedej Bože, aby takoví lidé zasedli v jakémkoli zastupitelském orgánu ať už místním nebo republikovém.
