Rozdíl mezi rafinovanou a prvoplánovou lží.

Už jsem sice toto téma chtěl nechat spát, ale některé události mi nedaly, abych si nepřisadil polínko. Neutichající mediální hysterie kolem Klause a permanentní propagandistická dehonestace Zemana ukazuje, jak moc jsou kruhy, napojené vlastnicky a zájmově na česky psaná a elektronická média, zoufalá a vzteklá, že se jim nepodařilo procpat knížete na Hradčany. Ani už nepřekvapuje, že se těm, co hlučně obviňují názorové oponenty ze lži, od úst práší v hustých černých mracích.

Jsem hodný kníže, vždy mi šlo o dobro českého národa, který ze srdce miluji. Se současnou vládou diletantů nemám pranic společného

Klaus v interview opakuje jen jeho dávno známé názory na Havla

Ač jsem v posledních cca 10ti dnech neměl mnoho času sledovat zpravodajství, nemohl jsem uniknout zuřivému řevu coby reakce na Klausův rozhovor pro polský magazín Do rzeczy, kde Klaus v jedné z otázek věcně a hlavně nijak nově hodnotí politiku vícenežboha Václava Havla. Asi nejlépe lze vřískot nejrůznějších přihřívačů vlastní polívčičky přirovnat k herecké etudě Bolka Polívky v jedné z manéží, kde Polívka imituje rozhovor dvou adolescentek: „Pomlouvá Copperfielda!“ „To je ale hajzl!“ Čirou demagogii nám předvedly očekávaně Lidovky, když zobrazily grafiku., ve které porovnávají několik aspektů Havlova a Klausova prezidentství.

Schválně: Co vám na první pohled v té grafice chybí?

Ano správně je to Havlova amnestie z roku 1990. Už vidím ty hordy demagogů, jak začnou argumentovat, že se ale jednalo o amnestii v jiném státě, takže to tam nemá co dělat. No jasně, pro běžného občana České republiky představuje rozdíl mezi Československem a Českou republikou absence slovenského jazyka v televizi a nové hraniční kontroly u Lanžhota před vstupem do Schengenu. Jenomže to by propagandisti v Lidovkách museli napsat, že v této amnestii Havel nechal propustit 23 000 vězňů včetně čistých zločinců, což mělo za následek prudké zhoršení bezpečnostní situace v naší zemi a nárůst zločinnosti v řádech stovek procent včetně ztrát na životech z důvodu vražd, loupeže, přepadení a znásilnění. Kdyby tuto amnestii do grafiky zahrnuli, už by to vedle Klausových 6,5 tisíce duší nevypadalo tak dobře a dennodenně cíděná památka by nutně házela menší šajny, což by osiřelé bezradné šiky nesnesly jako narkoman nevydrží bez další dávky. Takže obrázek je názorným použitím jedné z propagandistických technik. Předně je sekce o amnestiích umístěna doprostřed obrázku, což ji povyšuje na přednostně sledovanou část. No a údaje v ní jsou sice pravdivé, jen jaksi účelově neúplné. Taková ta statisticky téměř stoprocentní pravda.

Z protiklausovské hysterie vyplývá jediné. Havlovi pohrobci se děsí toho, co by Klaus mohl provést s vnitropolitickou scénou poté co opustí Hrad. Jejich největšího Čecha odstavil  v 90. letech účinně od moci a pohřbil tak jeho nadnárodní ambice. Jaké by Klausovo zavážení, navíc se zády krytými z Hradu, mělo důsledky pro ně, mnohem menší člobrdíky než byl zvěčnělý guru, to ani nechtějí domýšlet, ó jaká hrůza. Proto preventivně šijou těžkou artilérií do všeho co se byť jen otřelo okolo Klause. I kdyby Klaus některé ráno jen pozdravil z veřejnoprávní televize své spoluobčany dvěma prostými slovy „dobrý den“, bylo by to okamžitě uchopeno těmito láskyplnými pravdomluvnými lidmi, rozebráno na pixely a rozcupováno za použití celezblit a uměleckých špiček. Jejich pocit krajního, řekl bych existenciálního, ohrožení je navíc umocněn v podstatě neúspěšnou vymývačkou mozkoven občanů během prezidentské kampaně, kterýžto propagandistický debakl jim naznačil, že lidi ještě stále používají mozek a že tedy rizika jsou skutečně vysoká.

Druhá událost, která mně přivedla k napsání tohoto článku by mohla nést podtitulek

Hřebejk háže dvoubarevnou vepřovou zpátečku

Na grantech závislý rejža si zřejmě uvědomil, že by jeho opilecky upřímné prohlášení o Zemanových voličích mohlo mít nepříjemné komerční důsledky v podobě propadající se návštěvnosti jeho průměrných, plytkých, leč našich českých (jak se najednou to národní hodí) filmů. A tak nám zde na blog idnes umístil plamenné prohlášení. Jeho zpátečka spočívá v tom, že se původní množinu rudohnědých prasat snaží zmenšit na relativně malou skupinu tím, že označil vhodné a neoblíbené jedince rudou či hnědou nálepkou. Již to nejsou rudohnědá prasata tedy zvířátka disponující dvojím zabarvením, ale jsou to BUĎ rudá NEBO hnědá prasata. Nálepkování je u této stáje havloidních elitářů oblíbená činnost. Máš jiný názor než my? Tak jsi komouš nebo nácek. Sluší se přiznat, že u některých jedinců označených rudou levicově extremistickou nálepkou s ním souhlasím. V případě hnědých levicově extremistických nálepek však několikrát přestřelil, protože například Václav Klaus mladší nevykazuje jediný znak, který by k této nálepce opravňoval a to bez ohledu na to, že jeho služební e mail směrem k poskytovatelům reklamy rozhodně není vhodný nástroj pro sdělování politických postojů a k politickým proklamacím. Druhý případ, kdy použil hnědou nálepku zcela neoprávněně je v případě Klausova vicekancléře Petra Hájka. Pan Hájek má pro „odduchovnělou“ českou populaci mnohdy velmi exotické postoje, ale je to vzdělaný člověk, který má odvahu své názory hluboce věřící osobnosti veřejně prezentovat, přestože si je vědom, že za ně bude bezbřehým materialismem zotročenými hlupáky, ignoranty nebo netolerantními názorovými oponenty (kterých je v havlistickém táboře nepočítaně, že paní Věro) zesměšňován. Ale to z něj nedělá oprávněný objekt pro hnědou nálepku. Co naopak velmi zavání nebezpečným přístupem je tendence  v podstatě kohokoli, kdo se mimo platformu havlistů veřejně hlásí k víře (jinými slovy toto neplatí o new age křesťanech typu Halík), konzervativním hodnotám, vlastenectví či tradiční rodině, takto označovat.

Jenže to všechno co Hřebejk ve svém vysvětlovacím textu sděluje je jen účelová lež. Honzík nám své názory na český národ, které tak silně zrcadlí Havlovo moralizování, dává otevřeně najevo od filmu Horem pádem: morálně nepokřivení jsou jen cizinci, Češi, kteří žili za normalizace v zahraničí nebo se narodili později než v polovině 80. let a Václav Havel. My ostatní jsme zlodějíčci, podvodníci, pasáci, kurvy, pašeráci cizinců, rasisti a prosťáčci. A když někdo z nás náhodou utrpěl vzdělání, tak je v podstatě potrhlý a věkem sešlý senila co kdysi přebral dívku svému synovi. To je totiž v kostce škála českých postaviček, zobrazených v tomto filmu.

Je jaksi součástí místního koloritu, že morální soudy o svých spoluobčanech vynáší zejména jedinci, kteří svým vlastním životem a svými činy k takovým soudům jaksi nemají skutečný morální kredit. Jen ten mediálně vylhaný. Platí to o Havlovi jako o Hřebejkovi.  A tak se z jeho prasečího zpátečkového prohlášení dá v podstatě věřit jen jediné větě. Že totiž „si osobně z nedorozumění, kvůli kterému mu různí lidé na internetu spílají, že urazil voliče Miloše Zemana, mnoho nedělá.“

 Lhaní v prezidentské kampani

Povolební průzkum ukázal, že způsob vedení kampaně neměl velký vliv na rozhodování voličů. Přesto je nám havlistisckou propagandou neustále podsouváno, že jen ta knížecí kampaň byla slušná  lží prostá. Je potřeba říci, že lživý na ní byl především sám obraz milého knížátka. Schwarzenbergova kampaň měla tedy lež zakomponovánu již ve své základní filozofii.

Abych však toto tvrzení nepodkládal jen svými názory, doporučuji přečíst si rozhovor s  panem Paulem Polanskym, autorem knihy Bouře, proti jejíž existenci hodňoučký dědoušek z Černé Hory dělal a dělá vše co je v jeho silách.

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Zpoved-spisovatele-jemuz-Havel-nepodal-ruku-a-stve-Schwarzenberga-262688

Kniha samotná je dostupná zde:

http://uloz.to/x85anDE/boure-polansky-rar

Na závěr bych snad řekl, že rozdíl mezi rafinovanou a prvoplánovou lží je ten, že tu prvoplánovou rychle odhalíte. A to je jediný rozdíl mezi Zemanovou a Schwarzenbergovou kampaní. Na ty Zemanovy se rychle přišlo, stejně jako je očividná lež či manipulace s pravdou vidět ve srovnávací tabulce Havel-Klaus. Na to, než se rozšíří povědomí o lžích a zákulisních levárnách elitáře a extremního levičáka Havla a jeho epigonů, si budeme muset počkat, jestli vůbec kdy vyplavou veřejně na povrch. Snaha potlačit jakoukoli zmínku o nich a zničit všechny existující důkazy je enormní a armáda médií k tomu přispívá svou neobjektivností. V tomto směru je velmi poučný film pana Jakubiska Bathory, což je dílo řádově jiného kalibru než povrchni propagandistická, lež, netoleranci a nenávist šířící (ať už přímo či mezi řádky), Hřebejkova béčka.