Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Prevít rámec odkazů aneb emigranti a my ostatní

Při četbě článků blogerů a následných diskusí pod články nelze přehlédnout pravidelně se opakující názorový spor mezi Čechy, kteří prožili svůj život v zahraničí (emigranty nebo „zavlečenci“, jak vtipně pojmenoval Bolek Polívka plačící děcka, co nechtějí za tu českou hranici), a Čechy, kteří větší či menší kus života prožili v komunistickými ostnatými dráty obehnaném Československu.

Ano oni se nevyhli nepochopení po návratu z emigrace

Když pozoruji tento spor nelze si nevzpomenout na slavnou dvojici emigrantů. Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Tito dva giganti českého autorského divadla dokázali v humorné zkratce dýchat se svým národem. Svým vynálezem – forbínami  – zpracovávali aktuální témata a sál burácel smíchem, nadšením a porozuměním. Vzácný dar. Přišla druhá světová válka a oni, chtěli-li přežít, museli utéct. Zvolili si Spojené státy. Po prvních hubených letech byli najati americkou vládou do propagandistických služeb. V zahraničním vysílání rozhlasu glosovali svým vtipným způsobem českým posluchačům v okupované vlasti aktuální události. I zde jim pomáhal tehdy už vážně nemocný Jaroslav Ježek komponováním písní (konce války se bohužel nedožil).  Když se po válce vrátili zpět do Prahy (Werich dorazil první, Voskovec o poznání později), cosi se změnilo. Přestože byli v Americe svou myslí upnuti na domov, přestože byli pomocí rádiových vln v „kontaktu“ s rodnou zemí, jejich pokusy komentovat před oponou aktuální dění vyznívalo do prázdna. Sál mlčel. Voskovec tuto situaci neunesl a uchýlil se do druhé, ultimátní emigrace, aby se postupně v New Yorku svým herectvím vypracoval do elitní pozice „actor´s actor“, herce herců, na kterého chodili jeho kolegové, aby se přiučili, jak se má dělat velké herectví.  Werich zůstal v Praze, ale musel se svými Čechy absolvovat roky největšího komunistického teroru v první polovině 50. let, aby dokázal zase souznít se svým publikem. Paradoxně jej to umělecky vzdálilo od jeho souputníka Voskovce. Zůstali osobními přáteli, ale Voskovec nemálo kritizoval např. kolektivistické pojetí filmu Císařův pekař a pekařův císař. Co se to stalo, že jejich názory byly náhle tak odlišné? Ano, svou roli zde sehrála i cenzura a hranice možného v komunismem spoutané zemi, ale taky zde byl přítomen stejný faktor, který je během války odcizil jejich publiku.  Prožitá zkušenost. Je jiná u emigranta pozorujícího svou zemi z povzdálí a jiná u člověka, který je denodenně konfrontován s totalitním režimem.  V psychologii se tomuto jevu říká rámec odkazů. Percepce vnímání skutečnosti na základě  prožitých zkušeností.

A zde je zakopané jádro pudla v diskusních sporech emigrantů a zůstavších pod blogerskými články. Emigranti prožili svůj život v relativně svobodném prostředí, s přístupem k většímu množství pluralitních informací, měli možnost cestovat, poznávat jiné kultury a mnohotvárnost světa lidí.  Mnozí se také spálili po návratu do porevoluční vlasti v divokém řádění privatizujících bolševických hord, vrátili se do emigrace a na Česko a na Čechy definitivně zanevřeli. Ruku v ruce s tím lze občas pozorovat velmi ostrou nedůtklivost, jakmile se někdo ze starousedlíků otře kriticky o zemi, v níž emigrant zakotvil. Na jednu stranu je to chvályhodná snaha se takto odvděčit zemi, která uprchlíka přijala, na druhou stranu jsme občas svědky až neuvěřitelného zavírání očí před podloženou historií či kritickou interpretací současnosti. Taková řekl bych historická až nepoučitelná slepota někdy hraničící s ideologickou nebo propagandistickou indoktrinací.  Naproti těmto faktorům lidé, kteří žili své životy zde, měli přísun jednostranných informací a to je naučilo hledat si je jiným způsobem. Mezi řádky, v náznacích, v jinotajích se naučili dobírat pravdy nebo toho, co se pravdou jevilo. Nebo alespoň útěchy:  „Nejsi ve svém nesouhlasu sám.“ To nebylo málo.  Mnozí si taky vypěstovali nedůvěru. Nedůvěru k tomu, co vám říká vrchnost. Nedůvěru k oficiálním zprávám. Na chvíli jsme ji ve všeobecné euforii po rozlomení okovů odložili, ale obludná a stále se zhoršující realita nás rychle vrátila zpět na zem.  Nedostatek zkušeností ze světa jsme si začali chvatně doplňovat cestováním, kdy jako turisté, často jazykově nevybaveni, můžeme mnohdy získat povrchní a tedy nepřesný dojem z některých zemí a kultur, ale zaplaťpanbůh alespoň za to. A pochopitelně, že třídní dělení lidstva zanechalo v doma zůstavších Češích tendenci hodnotit věci černobíle bez ohledu na to, na které straně onoho třídního boje se nacházeli.

Bodem, kde máme rezervy na obou stranách je diskuse, což jak říká definice je věcný rozhovor několika osob nad určitým tématem, jehož cílem není rozhodovat, nýbrž věc pečlivě rozebrat z různých stránek, shromáždit argumenty a případně připravit půdu pro racionální rozhodnutí. To je forma diskuse, kterou velmi obdivuji u Angličanů. Diskuse ostrá, přímá, ale neosobní, kdy diskutující pokud útočí pak jedině na tezi nikoli na jejího nositele. K tomuto je potřeba po staletí trvající kultivace, které se nám v našem prostoru pohříchu nedostalo a tak ani emigranti a jejich děti tímto uměním nevládnou.

A tak asi nadále budeme svědky názorových soubojů mezi například panem Olšerem  a panem Šimonem Achenbachem (dříve též diskuse s panem Novotným než překotvil na Centrum) a o pár řádů níže obsesivních útoků „diskutéra“ skrývajícího se pod nickem Obr Koloděj na téhož blogera.  Přesto bych se chtěl přimluvit, abychom se pokusili, když už nedokážeme sdílet pohled na věc s ohledem na rozdílnou percepci vnímání reality, abychom k sobě nepřestávali být slušní. Ono je snazší říci: „Pane, vy jste idiot“, než „Na základě těchto a těchto faktů chci podotknout, že váš názor se nezakládá na pravdě“. Ale zároveň si tím zjednodušováním role diskutéra zavíráme cestu k pochopení názoru toho druhého. A to je škoda, protože se ochuzujeme mnohdy o zajímavé úhly pohledu. A pravda je často ukryta pod tolika nánosy dezinformací  a propagand, že jen neotřelý směr myšlení ji může třeba i náhodně vynést na světlo.

Autor: Jaroslav Moučka | čtvrtek 26.7.2012 13:17 | karma článku: 20,07 | přečteno: 1421x
  • Další články autora

Jaroslav Moučka

Na vojnu sú treba tri veci: peniaze peňéži, peníze

Transparency International vydala studii, kde pýše, že jednou z hlavních hnacích sil války vedené IS je korupce místních úřadů.

22.2.2017 v 10:33 | Karma: 22,08 | Přečteno: 1110x | Diskuse| Politika

Jaroslav Moučka

Je Doník skutečným revolucionářem v Bílém domě?

Kulturní marxisti všech zemí vyrazili na křížovou cestu proti nově demokraticky zvolenému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Babišův idnes plní údernickou normu 3 antitrumpovské články denně.

13.2.2017 v 9:54 | Karma: 20,59 | Přečteno: 736x | Diskuse| Politika

Jaroslav Moučka

Osídlení Sudet

Ve včerejším idnesu je článek o Osoblaze a jak se tam lidem těžko žije. http://ostrava.idnes.cz/pribehy-sidlist-osoblaha-na-krnovsku-dwq-/ostrava-zpravy.aspx?c=A170130_181103_ostrava-zpravy_jog

1.2.2017 v 10:37 | Karma: 28,85 | Přečteno: 2212x | Diskuse| Ekonomika

Jaroslav Moučka

Trump versus Streep

Dal jsem si časový odstup od události, abych byl schopen se oprostit od případných emocí a vidět celou záležitost takříkajíc s čistou hlavou.

30.1.2017 v 10:22 | Karma: 35,30 | Přečteno: 2045x | Diskuse| Politika

Jaroslav Moučka

Proč nechodím k volbám

Získali jsme utopisty všech odstínů - demagogy, monarchisty, socialisty i komunisty, a všechny jsme zapřáhli pro sebe. Každý po svém a na svém místě podrývá zbytky bývalé vládní moci a pokouší se zvrátit současný vládnoucí řád.

26.4.2016 v 9:02 | Karma: 18,88 | Přečteno: 882x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Jednejme s Ruskem, zaznělo na summitu o Ukrajině. USA hlásí další finanční pomoc

15. června 2024  8:47,  aktualizováno  21:07

Sledujeme online Zástupci desítek zemí světa se v sobotu sešli v luxusním resortu nad Lucernským jezerem ve...

Francouzi demonstrují proti krajní pravici, která může vyhrát předčasné volby

15. června 2024  18:17,  aktualizováno  20:17

Statisíce Francouzů v sobotu vyšly do ulic, aby vyjádřily odpor vůči krajní pravici, která by se po...

Televize zdraží, shodla se vládní koalice. Naopak opozice chce poplatky zrušit

15. června 2024

Premium Vláda chce od ledna zdražit koncesionářské poplatky. Za Českou televizi by lidé nově platili 150...

Zabalila příruční zavazadlo a odjela do Dubaje. Dnes tam prodává reality

15. června 2024

Premium Pořídit si byt v Dubaji? Tak to je lehčí, než si možná myslíte. Veronika Plichtová studovala v...

  • Počet článků 187
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2788x
Chtěl bych žít v demokratickém kapitalismu, kde se k sobě lidé chovají slušně, kde parazit je parazitem ať pobírá bezdůvodně sociální dávky anebo tyje ze spekulací na druhých, a kde se pracovitý člověk má dobře, kde politik chápe svůj mandát jako službu své vlasti a ne příležitost, jak si nahrabat, kde je soudce občany volený zástupce spravedlnosti, která se neřídí stohy dvojakých paragrafů, ale přirozeným právem a zdravým rozumem. Chtěl bych žít v zemi, kde se stát necpe lidem do životů, ale slouží a chrání tvůrce hodnot. A taky bych chtěl žít v zemi, kde slovo vlastenectví není pošlapáváno a zesměšňováno agenty cizích zájmů.

Místo toho žiji v oligarchokratickém systému, kde platí jediné zlaté pravidlo: Kdo má zlato, určuje pravidla. Žiji ve světě, kde svoboda je otroctví, válka je mír a pravda je lež a hromadě bezobratlovců nevadí za mrzký peníz tu lež psát nebo vysílat.

Seznam rubrik