Stále častěji se objevují překvapené reakce různých lidí na tvrzení, že fašismus a nacismus jsou levicové ideologie. Všichni se shodneme na tom, že marxismus je levicová filosofie. O tomto tvrzení nepanují žádné spory. Dále je poměrně častým tvrzením nejrůznějších politologů a historiků, že socialismus sovětského typu byl jen špatně pochopeným a špatně neboli příliš extrémně aplikovaným marxismem, ale že marxismus sám je normální neškodná levicová filosofie usilující o spravedlivou nesobeckou společnost. Fašismus a nacismus je podle jimi vystavěné logiky extrémní pravicovou ideologií.
DO SBÍRKY NÁM CHYBÍ JEN MAO A POL POT
Začněme marxistickou filosofií. Nebudu tady rozebírat všechny atributy marxismu, protože to je téma na knihu a ne na článek v blogu. Zaměřím se na to, co se vztahuje k tomuto tématu. První zmínka o metodách vytváření nové beztřídní společnosti jsou z ledna 1849 z pera Bedřicha Engelse. Článek uveřejnil Marxův deník Neue Reinische Zeitung. Engels v něm popisuje třídní boj během socialistické revoluce. Podle tohoto článku jsou v Evropě komunity, u nichž dokonce ještě ani nezačal kapitalismus. Má na mysli Basky, Bretaňce, Srby a skotské horaly. Nazývá je rasovým odpadem a tvrdí, že musí být vyhlazeni, protože jsou o dva kroky pozadu za většinou evropské civilizace a proto je nebude možné pozvednout na úroveň světové revoluce. V článku se také mimo jiné zabývá hloupostí a špinavostí Slovanů. Sám Karel Marx v 50. letech 19. století řekl že „třídy a rasy jsou příliš slabé, aby zvládly nový způsob života. Musí zmizet. Musí být vyhubeny v revolučním holocaustu“. Před Marxem a Engelsem neexistují žádní myslitelé, kteří by veřejně schvalovali rasovou a třídní genocidu z politických důvodů. Marx je tedy autorem politické genocidy. Ti kdo tvrdí, že socialismus sovětského typu instalovaný Leninem, který marxismus velmi hluboce studoval, je jen zparchantělá verze marxismu lžou a nebo nestudovali marxismus tak hluboce jako to učinil Lenin a tvrdí tedy něco z pouhé neznalosti. Lenin jen aplikoval marxismus v plném myšlenkovém rozsahu této ideologie. Důsledně.
Rok po smrti Lenina v roce 1924 uveřejnil The New York Times nenápadný a věřejností přehlédnutý článeček informující o vzniku nové politické strany v Německu – NSDAP. Podle tohoto článku otcem zakladatelem této strany je jistý Adolf Hitler, který je srovnatelný s Leninem. Dále se v článku píše, že Lenin je po Hitlerovi druhým největším člověkem a že rozdíl mezi Leninovým komunismem a Hitlerovými názory je zanedbatelný. Kdo řekl reportérovi The New York Times tato slova? Nějaký Dr. Joseph Goebels. Tento důraz na Marxe a spojení s Leninem se ovšem nelíbil potenciálním voličům, proto nacisté změnili taktiku a vliv marxismu a komunismu už nikdy veřejně nezmiňovali. Hitler sám v užším kruhu nejvýše postavených soukmenovců ovšem i tak velmi často zmiňoval, že se mnohé naučil studiem Marxe. Celý národní socialismus podle Hitlerových vlastních slov vychází z Marxe, je pouze doktrinálně vylepšený. Významná část evropské levice Hitlera podporovala. Podporovala jej nikoli proto, že by jim Hitler lhal o svých úmyslech zabíjet. Oni veděli, že zabíjet bude. Ve skutečnosti to byl jeden z hlavních důvodů, proč jej podporovali. Slavný britský dramatik, mimo jiné autor Pygmalionu, Bernard Shaw ve 30. letech otevřeně podpořil Hitlera v médiích: „Každý z nás zná nejméně půl tuctu osob, které jsou světu nepotřebné, které přinášejí více problémů, než za kolik stojí. Zkuste se jich zeptat. Prosím vás, byli byste tak laskavi a zdůvodnili svou existenci? Pokud to nedokážete, pokud nepracujete tak dobře jako ostatní, pokud nevytvoříte alespoň tolik, kolik spotřebujete, tak vás naše společnost dále nemůže udržovat při životě, protože váš život není pro nás prospěšný a ani vám nic nepřináší“. Přesně o tomto mluvil Marx: zabíjení těch, kdo podle jeho názoru parazitují na společnosti. Bernard Shaw však neuznával zabíjení z důvodů rasových nýbrž „pouze“ z důvodů jako je bezmocnost a neschopnost. Proto nakonec Hitlerův nacismus odsoudil.
Rozdíl mezi komunismem a fašismem (jehož je nacismus německou odnoží) je tedy ten, že internacionální revoluce je u fašismu nahrazena vyhraněným nacionalismem a místo třídního boje je veden boj za rasovou čistotu. Všechny ostatní atributy fašismu mají levicovou povahu: je antiliberální, antikonzervativní, vyzdvihuje roli silného etatického státu, demokratické instituce považuje za zbytné, má silné znaky sociálního inženýrství (tvorba tzv. nového člověka), potlačuje individualismus pro zájem celku. Také současné projevy fašismu např. neonacismus získává podporu zejména v těch vrstvách společnosti, které jsou tradičně levicové: u dělnické mládeže, pokud ovšem politici (jako nedávno Petr Nečas na Šluknovsku) z hlouposti a neprozíravě neignorují problémy obyčejných lidí a ti se pak z pocitu, že u tzv. seriózních politiků nemají zastání, neutíkají k populismu neonacistických lídrů, kteří jim řeknou to, co chtějí slyšet.
Proč byla fašistická ideologie přes evidentní levicový charakter umístěna na pravou část politického spektra? To je poměrně jednoduché. Marxistickým intelektuálům se vcelku daří tajit před lidmi extrémní povahu samotné výchozí filosofie (lidi moc nečtou, a když, tak spíše interpretace a žádný marxista nenapíše, že Marx vytvořil filosofické podmínky pro genocidu), když už se její praktická aplikace zvrhla v masové vraždění a tím se zdiskreditovala. A taky by bylo nepříjemné, kdyby se fašismus nacházel na pomyslné pravolevé ose na té samé straně spektra spolu s komunismem jako dva ptáci na jednom bidýlku. Proto fašismus manipulativně přesunuli na pravou stranu, zařadili jej pod heslo extrémní pravicová ideologie a u komunismu skrývaný přímý kontakt s mezinárodním kapitálem v případě fašismu zveřejnili. Mně nezbývá než konstatovat, že všechny zvrácené režimy 20. století (Leninův, Stalinův, Gottwaldův, Hitlerův, Maoův, Pol Potův ad.), které aplikovaly genocidu ať už na vlastním nebo na jiných národech byly indoktrinovány marxistickou ideologií, státy které vytvořily, měly antiliberální, etatický a osobní individualismus potlačující charakter a byly tedy zcela prokazatelně levicové.
Na závěr si dovolím ještě jednou ocitovat slova Bernarda Shawa z roku 1934: „Vyzývám chemiky, aby vyvinuli humanitární plyn, který bude zabíjet okamžitě a bezbolestně. Co nejvíce smrtící, ale humanitární a neukrutný.“ My víme, že o 8 let později byl tento plyn na světě a že se jmenoval Zyklon B. A taky víme, že o nějakých 60 let později bude jiný dramatik důrazně žádat humanitárním bombardování a taky bude jeho přání vyslyšeno. I tentokrát dramatikovo volání, provázela velká slova a vzletné fráze, ale poté co bylo dobombardováno, byl nainstalován zločinný režim a jedna velmoc si splnila geostrategický cíl a na „zachráněném“ území postavila mamutí vojenskou základnu. Prostě historie se opakuje a vždycky se najdou intelektuálové, kteří budou ochotni ať už z čistého idealismu nebo ze sobeckých zájmů sloužit realizaci nějakého toho svinstva.
