Napsal jsem před týdnem článek o tom jak rozdílná percepce vnímání skutečnosti na základě prožitých zkušeností tedy rámec odkazů rozděluje v diskusích pod články emigranty a nás zůstavší (http://moucka.blog.idnes.cz/c/281009/Previt-ramec-odkazu-aneb-emigranti-a-my-ostatni.html). Z příspěvků v proběhlé diskusi mohu udělat dva drobné závěry. Ta propast neporozumění je v některých případech ještě daleko hlubší než jsem se domníval - jako bych píchl do vosího hnízda - a dále přesně, jak jsem napsal, často neumíme kultivovaně diskutovat, aniž bychom napadali nositele jiného názoru.
KDO JE ZBABĚLEC A KDO HRDINA?
Nejprve se zmíním o ojediněle pozitivním prvku diskuse, kdy mne diskutér pod nickem jupp upozornil na to, že onen stav rozdílné percepce nezpůsobuje jen rámec odkazů, ale také nutnost komunikovat a tedy přemýšlet v jiném jazyce, což následně ovlivňuje naše vnímání světa a způsob myšlení, a doporučil mi knihy, které se danou tématikou zabývají. O tomto fenoménu vím poměrně krátce, ale nic bližšího jsem si k tomu dosud nenastudoval a juppovi jsem za jeho informace neskonale vděčný
V příspěvcích jsem také vycítil nechuť k tomu být nazýván emigrantem a výraznou tendenci k výrazu exulant, nejlépe politický.
Pojďme se podívat na definice a tedy významový obsah obou výrazů.
Emigrace je opuštění země původu a přestěhování do země jiné
Exil je pak v původním významu trest vypovězení dnes chápaný jako stav člověka, který musel opustit svou vlast v důsledku vypovězení, vyhnání, deportace, ztráty občanství nebo aby unikl politickému, národnostnímu, rasovému nebo náboženskému pronásledování.
Tedy exil je jakousi specifickou podmnožinou emigrace a každý exulant je zároveň emigrant, na druhou stranu ne každý emigrant musí být nutně exulantem.
Vzhledem k tomu, že jsem ve svém článku nezkoumal důvody a motivy jednotlivců k odchodu z vlasti, byl výraz emigrant, emigrace zvolen významově zcela relevantně.
Dále byla velmi aktivní účastnicí diskuse přispěvatelka pod nickem viveka. Nejprve nás informovala, že si myslí, že "ta hranice nevede mezi emigranty a starousedlíky, ale úplně jinudy", ale nesdělila nám kudy. A později vstoupila do diskuse s názorem, že "ta nevraživost některých "starousedlíků" k emigrantům plyne z vnitřního pocitu zahanbení toho kdo sklonil hlavu a přistoupil na lež a totalitní praktiky, vůči někomu kdo tu hlavu nesklonil. Vůči někomu kdo odešel za svobodou, kdo měl tu osobní statečnost začít znovu a jinde, sice materiálně znevýhodněn ale s nedotčenou ctí."
Když jsem tento příspěvek četl, nemohl jsem nevzpomenout na asi nejhloupější film Jana Hřebejka Horem pádem, v němž všechny postavy Čechů, kteří zůstali, mají zcela pokřivený charakter a proto jsou z nich pasáci, kurvy, zloději, překupníci kradeného zboží, rasisti, nácci, pašeráci lidí a když už je někdo z nich v podstatě dobrák, tak je to manipulovatelný prosťáček nebo lehce potrhlý a senilní vysokoškolský profesor, který měl být dávno v penzi, ale musí se postarat o svou o generaci mladší ženu (kterou přebral kdysi svému synovi) a studující dceru. V této plejádě pak vyniká "normálnost a nepokřivenost" postavy ztvárněné Petrem Formanem, tedy reprezentanta emigrace, který se v Austrálii živí jako instruktor surfingu, žije si na pláži se svou domorodou manželkou a synem a nemá v podstatě žádné starosti. Dále je normální jeho nevlastní sestra (nová naděje), která se sice narodila v totalitě, ale komunisti ji ještě nestačili pokřivit, a samozřejmě bůžek Václav Havel a jeho zahraniční host.
Schematičnost myšlení (lidi odsud zbabělci pokřivenci, lidi zvenčí hrdí rovní mravní), kterou nám viveka a Hřebejk (toto schema pochopitelně původně pochází z úst či pera Václava Havla) vnucují předně vůbec neodpovídá pravdě. V případě viveky neodpovídá její příspěvek celé široké škále důvodů a motivů, proč zde lidé zůstávali, právě tak, jako všichni, kdo odsud odešli neměli jediný správný hrdý motiv osobní statečnost a touhu po svobodě. V případě Hřebejka pak ne všichni lidé v Česku jsou tak zkažení, jak byli zobrazeni ve filmu (v podstatě zde žádná normální mnohobarevná postava Čecha, žijícího za totality ve vlasti, není). A ne všichni emigranti jsou pohodoví a čestní slušňáci.
V této souvislosti mne napadá zcela jiný film. A tím je Sedm statečných. V tomto filmu pistolník Bernardo O´Reilly naseká na zadek domorodým chlapcům, kteří nazvou své otce zbabělci, protože se bojí postavit zlu - banditovi Calverovi, dokonce se mu chtějí podřídit tak jako dosud. Bernardo po naplácání chlapcům vysvětlí, že jejich otcové jsou mnohem statečnější než on sám, protože dokázali přijmout a nést břímě péče a strachu o svou rodinu, což by on nikdy nedokázal. Jak to, že tvůrci tohoto filmu tuto prostou pravdu věděli a český světový dramatik, český filmový režisér a česká viveka nikoli? Možná je to proto, že dramatik nikdy neměl děti a životní úroveň zajištěnu vysoko nad možnostmi běžného smrtelníka. Lidé, kteří žijí podle běžných imperativů lidského života se postaví režimu, zlu a násilí až v krajní situaci. A to ve všech kulturách bez rozdílu. A čím je násilí a zlo větší a bezohlednější, tím méně často k tomu vzdoru dochází.
Nemám důvod nevěřit v diskusi popsaným nepěkným zkušenostem emigrantů s lidmi zde. Ale to neznamená, že všichni lidé, kteří celé ty roky žili v naší zemi, jsou špatní, pokřivení, zbabělí. Někteří ano, někteří ne. Právě tak jako ne všichni lidé, kteří volili odchod, jsou stateční a hrdí a slušní a ne vždy odcházeli, protože bez svobody nedokázali žít. Také asi lidé v zahraničí, kteří mají se svými přáteli a příbuznými zde v Česku normální rovné vztahy nebudou cítit potřebu se o tom rozepisovat na blogu a tak se dočítáme jen o frustracích.
Každopádně téměř všem diskutujícím k předchozímu článku děkuji za jejich příspěvky, protože tento článek by bez jejich příspěvků nevznikl. Speciální dík panu Šimonu Achenbachovi, za velmi kultivovanou formu jeho příspěvků. Vzkaz pro diskutující pod nickem uumaa: Vzhledem k vašim nadšeným reakcím pod články jisté nejmenované učitelky Západočeské univerzity v Plzni, vykazující u zpracovávaných témat vrcholné dávky demagogie a fanatismu, nemyslím, že bychom se dokázali spolu na něčem shodnout. Pokud by tento stav (souhlas s vaším názorem) u mně nastal, rozhodně vám dám u vašich příspěvků kdekoli vědět, jinak se nebudu namáhat.
