Smrt člověka je smutná událost. Málokdo je za života tak sám, že pro něj po jeho skonu netruchlí jiný člověk. Jako dítě jsem nerozuměl tomu, proč se lidé poté, co právě pohřbili blízkého zesnulého, jdou s ostatními pozůstalými posadit do hospody, kde mají připravenu hostinu jako při svatbě či křtinách, popíjí se, skoro jako by se slavilo. Pak mi na prahu dospělosti zemřel jeden příbuzný, po pohřbu se šlo do blízké restaurace. Snědl jsem řízek, coby ještě nezletilý usrkával kofolu a pozoroval okolí. A tehdy jsem to pochopil. Nikdo nemluvil o zesnulém, řešily se každodenní starosti. Lidé opouštěli májestátné území Smrti a vraceli se do svých každodenních životů. Vyprovázení zesnulého je velmi intimní proces a návrat zpět do každodennosti je jeho důležitým okamžikem. Život musí jít dál.
Přivezli padlé hrdiny? Ale kdeže. Jen k vám dorazil cirkus Česká republika. Vkus a pietu neočekávejte.Foto: Mediafax
Naproti soukromému zármutku existují smrti jedinců, které jsou takříkajíc majetkem celého národa, k němuž tito lidé patřili. Lidé, kteří pro svou zemi nebo pro celé lidstvo mnohé vykonali nebo položili své životy za svobodu těch ostatních nebo při jejich záchraně. Rodinám takovýchto osobností je většinou upřeno intimní truchlení při vyprovázení svého zesnulého. V takovýchto případech se vystrojí oficiální pohřeb, reportáže zprostředkují celé zemi sdělovací prostředky.
Jak to tak vypadá naše země měla vždy jasno, kdo jsou její hrdinové a komu jaké pocty uchystat. Českoslovenští piloti, kteří za druhé světové války bojovali proti zlu, které zachvátilo jejich vlast, a přežili, byli po návratu do rodné země zavíráni do kriminálů jako zločinci a umírali zcela bez povšimnutí vlastního národa. Po změně režimu byli v tichosti rehabilitováni, ti kteří se dožili, dostali vyznamenání, ale drtivá většina veřejnosti přešla tento opožděný vděk nezájmem. Dnes mají mrňavoučký památníček na náměstí Svobody v Praze Dejvicích, důstojném to místě, kolem kterého dennodenně ze tří stran prosviští tisíce aut. Takový opuštěný ostrůvek uprostřed běsnící civilizace…
Český hokej utrpěl v minulém týdnu ztrátu. Tři špičkoví hráči, najatí ruským hokejovým klubem při výkonu svého povolání tragicky zahynuli. Odlétali na zápas ruské hokejové ligy. Jejich těla přivezl předražený armádní speciál, na letišti je čekala s poctami nastoupená jednotka čestné stráže, která přenesla rakve z letadla do přistavených vozidel. Kdosi chtěl dokonce jejich těla vystavovat na Staroměstském náměstí… Ještě, že rodiny zesnulých měly dost síly tento šílený nápad zarazit. Se všemi třemi rodinami soucítím dvojnásob. Pro ztrátu jejich blízkých i pro ztrátu možnosti rozloučit se s drahými v soukromí bez nenažrané pozornosti kamer a davu.
Tělo slovenského reprezentačního kapitána Pavla Demitry bude v pondělí v tichosti privátním letadlem hokejového klubu Lokomotiv Jaroslavl převezeno domů, termín ani místo pohřbu nebylo na přání rodiny zveřejněno
