Jeho divadlo bylo v 70. a 80. letech jako přírodní úkaz. Na jakémsi divadelním festivalu ve Spojených státech mu dokonce kdosi sdělil, že to už není divadlo, ale vynález. Úžasná směsice pantomimy, pohybového divadla a tradičního divadla ovšem se zbořenou (někdy jen zdánlivě) iluzorní Stanislavského stěnou mezi jevištěm a hledištěm. Čisté klaunství v tom nejlepším významu tohoto slova, toho klaunství, kterého si tak vysoce cenil i Jan Werich. Tato významná instituce v prvé řadě nepoklonkuje moci, vždy jí říká i nepříjemnou pravdu, za niž se platilo kopancem, což je (jak říkal Werich) mezinárodně uznávaná valuta. Polívkův opus magnum, divadelní hra Šašek a královna, je příběhem českého šaška sloužícího cizím monarchům. „Královna je Francouzka, král je Němec.“ Jeho šašek pravdu říkal, na chvíli dokonce získal pocit, že s vladaři bude moci manipulovat, až jej nakonec ponížili a zesměšnili a ukázali mu, kde je jeho místo. Hra byla v 80. letech zjevením. Úžasným zážitkem pro každého, kdo díky své osobní zkušenosti s životem v totalitním státě dokázal najít v univerzálním příběhu o moci a manipulaci poselství mezi řádky.
V nových poměrech jsme mohli vidět jeho většinou slušné výkony v kolísavě kvalitních filmech a to jak dramatických tak komediálních (výborné Musíme si pomáhat vs průšvihy jménem Roming či Dědictví) a zároveň v občas dobrém, ale příliš často vyprodávajícím jeho talent, autorském televizním pořadu Manéž. Paralelně s tím vším si založil v Brně vlastní divadlo, které nechci hodnotit, protože jsem neměl možnost jeho inscenace vidět.
Myslel jsem, že fraška jménem přímá prezidentská volba, mně po přepsání zásad procentního počtu ministerstvem vnitra už nemůže ničím překvapit. Že zažiju pád Klauna na dno prodejnosti, jeho proměnu v kašpara nejhrubšího zrna, který poklonkuje moci a podpoří nejhoršího možného kandidáta na prezidenta, jsem nečekal a je mi to líto.
Kníže Karl von Schwarzenberg je had s rozeklaným jazykem. Člověk, který prý nemohl sedět v jedné vládě s člověkem viným ze špatného vyúčtování diet a podezřelým leč nikdy neobviněným z přijetí půl miliónového úplatku (Čunek), ale nevadilo mu sedět ve vládě s člověkem podezřelým ze stamiliónových zpronevěr v kause ProMoPro (Vondra). Karl von Schwarzenberg je člověk, který nechal ústavního činitele ČR (Čunka) auditovat firmou napojenou na CIA (Kroll Associates). Karl von Schwarzenberg je člověk, který kope za cizí zájmy a který dokončí to, co začal Havel: podřízení České republiky mezinárodní finanční oligarchii takovým způsobem, že už s tím nepůjde nic udělat. Dokončí naši transformaci ve druhý protektorát Böhmen und Möhren, jeho rodina má koneckonců s využíváním otrocké práce díky kolaboraci s nacisty své dobré zkušenosti.
Prezidentských voleb se nehodlám zúčastnit. Ztratil jsem víru v to, že žiji v demokratické zemi. Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je elitáři jako Havel či von Schwarzenberg nechali postavit mimo zákon a přestali by předstírat, že jsou demokraté. Odmítám svým hlasem napomáhat legalizaci likvidace suverenity našeho národa, kterou v podstatě všichni kandidáti reprezentují (většina z nich je napojena na ty samé struktury jako kníže a pak prý právo volby). Jediný kandidát, vlastně kandidátka, se svými prohlášeními vyděluje z té téměř monolitické skupiny (prý) rozdílných kandidátů. Jana Bobošíková. Jenže tu zase podezírám z oportunismu. Z toho, že jen našla „mezeru na politickém trhu“ a ostatní už je jen politický marketink, aby mohla shrábnout volební příspěvek jako už několikrát.
Protože jsem byl již sám terčem cenzury zde na blogu idnes, a s touto praxí ostře nesouhlasím, zveřejňuji link na článek místní autorky, kterému byl cenzory změněn bez jejího souhlasu a vědomí status z „aktivní“ na „soukromý“, což je totéž, jako kdybyste ho zneviditelnili pro většinu čtenářů, protože ho mohou číst jen ti, kdož vstoupí do profilu dané blogerky. V chronologickém výpisu článků jej nenajdete. To, že tak odporné propagandistické médium, jakým je idnes, cenzuruje články, které vybízejí k volbě Jany Bobošíkové, jí ovšem bez ohledu na můj výše uvedený názor slouží ke cti. Naznačuje to, že ona k nim nepatří. Co by, ale v případě zvolení skutečně udělala, nakolik by její sliby tváří v tvář politické realitě vzaly za své a nakolik ne, nedokážu odhadnout.
http://bostlova.blog.idnes.cz/c/312216/Jana-Bobosikova-na-Hrad-Jednoznacne.html
Těch cenzurovaných článků na téma Bobošíková ano, resp. kníže ne bylo více, ale protože u těch ostatních nesouhlasím s celkovým tónem, vyzněním a reprezentovaným světonázorem, neuvádím je.
