Ostrov Klokanů, Austrálie - Fotoblog

Vždycky jsem byl přesvědčený, že lidský život se skládá z víceméně chaoticky náhodných příhod, které vám kdosi háže pod nohy, a že těch neotřesitelných jistot zase tolik není. Kromě dvou notoricky známých a velmi pravděpodobně nevyhnutelných, kterými jsou daně a smrt, jsem si hřál na prsou i další dvě jistoty.

O první z nich, že koaly jsou roztomilí medvídci, kteří celý život sedí na větvi a smířeni se světem jen v tichosti žmoulají svých pár listů jedovatého eukalyptu, jsem přišel právě na Ostrově Klokanů (Kangaroo Island). Do té doby jsem žil v přesvědčení, že otázka „Jak dělá koala?“ je stejně pitomá jako „Jak dělá žížala?“. Na konci tohoto blogu vám ukážu, že koala „dělá“ rozhodně jinak!

Tou druhou jistotou, která mě však stále ještě neopustila, je, že pokud mám mít nějakou šanci na přežití a bezpečný návrat ze svých výprav, potřebuju plán. A pokud místem, kam jedu, je zrovna Ostrov Klokanů, pak takový plán můžu udělat jen s pomocí jednoho jediného tvora na světě. Klokana!

Sešli jsme se na jednom palouku, mlčky dali hlavy dohromady a pak už to šlo samo…

Kangaroo Island je třetím největším ostrovem Austrálie ležícím 112 km jižně od Adelaide. Dostáváme se na něj trajektem z Cape Jervis a okamžitě vyrážíme na jeho jižní pobřeží k Seal Bay. Na pláži si tu opalují břicha mořští lvi (lachtani šedí).

Na pláž se dostáváme úzkou pěšinou skrz písečné duny posetými nízkými keříky. V nepřehledném terénu vidíme jen pár metrů před sebe. Stejně by nás ale nic nepřipravilo na to, že tu narazíme zrovna na velrybí ostatky.

O kousek dál spí jeden lachtaní drobeček. Má sotva dva metráky a neobtěžuje se otevřít ani oko, když jej míjíme…

Kangaroo Island mě okouzluje na každém kroku. Na ostrově, který je dlouhý asi 155 km a široký 57 km, jsou jen dvě menší městečka a několik farem zabývajících se vším od výroby vína až po chov raků. Lidé tu jsou neobyčejně přátelští a řidiči se vždy navzájem zdraví drsňácky ledabylým zvednutím ukazováku z volantu. Kolem silnic se jako diamanty na slunci lesknou kosti mrtvých wallabies.

Jedním z nejkrásnějších míst na Ostrově Klokanů je Cape du Couedic a hlavně jeho Admirals Arch. Nebe je nekonečně modré, vzduch prosycen vůní moře a s ozvěnou k vám doléhá štěkot novozélandských lachtanů. Jsou jich tu desítky!

Prohání se průzračnou vodou, svádí mezi sebou nelítostné boje a pak usínají na sluncem rozpálených černých útesech. V příštím životě bych chtěl být asi lachtanem…

O Austrálii je všeobecně známo, že pokud tíhnete k jedovatým potvorám, tahle země je přesně to, co vám splní všechny vaše noční můry. Ať už se vyžíváte v pavoucích nebo hadech, právě tady máte nejvyšší naději být uštknuti. Asi sedm z deseti nejjedovatějších hadů na světě je doma na tomhle vyprahlém kontinentu. Není tedy nic, co by mi mohlo zabránit se vydat na několikakilometrový trek k Hadí Laguně (Snake Lagoon)!

Tahle vycházka vede nejopuštěnější částí ostrova a k jejímu začátku je možné se dostat jen jakousi polňačkou, jejíž povrch bych přirovnal k valše. Z auta vypadávám na všechny čtyři a setrvačností se třesu ještě několik dalších minut. Kolem je hluboké ticho, které ruší jen naříkání krkavce.

Mlčky zkontrolujeme zásobu vody a vyrážíme. Tyhle procházky v sobě mají něco magického. Soustředíte se jen na své kroky, mysl se vám za chvíli vyčistí a vše se zdá ostřejší a jednodušší. Celý vesmír se točí jen kolem cíle vaší cesty. Domů se pak vracíte jako jiný člověk. Mění se priority, váš pohled na svět a vy s ním.

Myslím, že nezáleží na tom, jaký cíl naší cesty si zvolíme, nebo kudy se k němu chceme dostat. Důležité je pro sebe ten cíl vůbec najít a pak se nebát a jít za ním; dát svému životu smysl, protože jinak je to jen čekání na smrt.

Ještě než odejdu hledat smysl svého života, tady je ta slíbená kokrhající koala: