Jak jsme jeli do Sin-ťiangu a neporušili žádný zákon

Do Sin-ťiangu jsem se měla namířeno už od svých studentských let v Pekingu. Nakonec jsem tam ale docestovala až v roce 2017 a byl to nezapomenutelný zážitek, při kterém neutrpělo žádné zvíře, rostlina ani zákon. 

Když jsme v 90. letech cestovali vlakem po Číně, jedna z prvních otázek, kterou nám lidé pokládali při každém setkání byla: odkud jste? A protože jsme mluvili docela dobře čínsky (ale zase ne až tak dobře jako rodilí mluvčí), občas jsme z legrace říkali, že jsme ze Sin-ťiangu. A odkud ze Sin-ťiangu? ptali se nás dál. “Z Kashgaru,” říkávali jsme.

Do Kashgaru jsem se nakonec dostala až v roce 2017. Byla to konečná zastávka nezapomenutelného road tripu po Karakoram Highway neboli Dálnici čínsko-pakistánského přátelství. Poznámka na okraj: Nevím přesně, proč se této horské cestě, která se zakusuje nejen do pohoří Karakoram, ale i do Hindukuše a Himalájí, a jejíž některé úseky jsou často znenadání neprůjezdné kvůli padajícím skálám, říká dálnice. Možná je to kvůli její čínské části, která začíná na hranicích s Pakistánem v průsmyku Khunjerab. Na čínském území se tato cesta skutečně stává normální silnicí, a posléze i dálnicí, a to čínskou státní č.314. Na pákistánské straně je pro ni výstižnější název Osmý div světa.

V městečku Sost, posledním na pakistánské straně, ale stále několik desítek kilometrů od čínské hranice, nám bodrý úředník se zlatým prstenem položil pár kontrolních otázek a plácl výstupní razítko do pasu. Celníci si prohlédli naše špinavé prádlo a nechali ho očmuchat i cvičeným psům, zatímco my jsme si v klidu vypili poslední šálek čaje na pakistánském území.

Trochu mě zarazilo, že náš průvodce Javed se s námi loučil, jako by se blížil soudný den. Do hraničního pásma s námi nemohl, protože neměl ta správná povolení. S ustaraným výrazem ve tváři nás svěřil do péče jiného průvodce/řidiče, který měl za úkol nás dopravit do Číny, a seznámil nás s důvěryhodným člověkem z Gilgitu, Pakistáncem, který také jel do Sin-ťiangu. Prý pro případ, že bychom měli nějaké problémy. Moc jsme tomu nerozuměli. Jaké bychom mohli mít v Číně problémy?

Po třech hodinách cesty zasněženými horami jsme plni radostného očekávání projeli majestátní šedou bránou s čínským státním znakem. Tato brána zaujímá v srdcích Pakistánců velmi důležité místo. Dalo by se říct, že je to takové novodobé poutní místo, ke kterému jezdí lidé z celého Pakistánu jen proto, aby se tam vyfotili, a zase jeli zpátky domů. Projet bránou na čínské území se ale odváží jen málokdo.

My jsme se rozhodli neboxovat se s Pakistánci o výsluní před bránou, elegantně jsme zamávali čínskými vízy a čínští strážci posvátné brány nás propustili na druhou stranu. Vyfotili jsme se před bránou až na její druhé, čínské straně. Tam nás překvapil obrovský nápis: “Jste na čínském území, kde platí čínské zákony. Jejich porušení se trestá”. To nám přišlo zvláštní. Neměli jsme vůbec v úmyslu porušovat čínské zákony. A z jiných zemí jsme byli zvyklí na hranicích vídat spíše přátelské nápisy vítacího charakteru. Zdálo se, že tady asi bude všechno jinak. Po čínsko-pakistánském přátelství nebylo v této části dálnice ani stopy.

"Vstoupili jste na čínské území, dodržujte čínské zákony!" Naše první kroky a první fotky v Sin-ťiiangu...

Po několika kilometrech v zemi nikoho, jsme dorazili na druhou pasovou a celní kontrolu na čínském území. Podobně jako před vstupem do letadla, jsme tady museli vyložit všechna zavazadla na pás. Zamračení celníci jejich  obsah podrobně zkontrolovali na svých monitorech a pak nás všechny nahnali do jednoho minibusu. Na naše dotazy v čínštině odpovídali pouze úsečnou angličtinou. Neměli vůbec chuť se s námi vybavovat. Nedozvěděli jsme se, proč jsme museli v nejvýše položeném hraničním přechodu na světě (4733 m.n.m.) strávit několik hodin zavřeni v minibusu. Bez jídla, bez vody a bez možnosti nadechnout se řídkého vzduchu nebo si zajít na WC. Znalci nám ale tvrdili, že jsme měli štěstí, protože v tomto bodě cesty se prý někdy čeká i celý den.

Posledních 130 kilometrů na vstupní pasovou a celní prohlídku před hraničním městem Tashkurgan jsme už jeli s ozbrojeným doprovodem. I tady to zprvu vypadalo na dlouhé čekání v minibusu. Po velkém dohadování nám ale bylo dovoleno použít toaletu. Ale jen po jednom a pouze v doprovodu imigrační úřednice.

Následovala poslední a nejdůkladnější kontrola našich zavazadel. Museli jsme je otevřít všechna a celníci si podrobně prohlédli veškerý jejich obsah. Velmi bdělé pracovnici, jejíž jméno Kao Aj Aj (Vysoká Láska Láska) vůbec neodpovídalo skutečnosti (byla malá a soudružsky zatrpklá), utkvěl v hledáčku můj sáček se sušenými plody velikosti brusinek, který jsem si v dobré víře koupila na trhu v Karimabádu. Náš průvodce Javed mi poradil, že si z nich mám vařit úžasně zdravý čaj. Na snížení vysokého tlaku. Urputná Aj Aj se ale nenechala zmást a ihned tuto zradu odhalila. Zabavuje se!

I tady jsme po odbavení bez udání důvodu čekali na svobodu mnoho hodin. Využili jsme jich k seznámení se se všemi spolucestujícími a též k rozhovoru s celníky. Zřejmě neměli celý den nic jiného na práci než nás a život v malém pohraničním městě moc zábavy neskýtal.

Abychom se nenudily, byly ženy z naší výpravy vyzvány k osobní prohlídce, kterou prováděla dvě jednoduchá sympatická děvčata z vnitrostátní provincie Che-nan. Nepodařilo se mi zjistit, jestli tuto práci v místě, kde z hlediska čínského vnitrozemí už ani lišky nedávají dobrou noc, dostaly za trest nebo zda to byla nezbytná praxe, kterou potřebovaly k dalšímu kariérnímu postupu.

A protože jsme i po osobní prohlídce měli stále ještě skutečně hodně času a s celníky už jsme probrali všechno včetně českého fotbalu, začala jsem přemýšlet, čím se provinily mé sušené brusinky, že byly zadrženy. A rozhodla jsem se to zjistit. A u koho to lépe zjistit, než u uvědomělé Kao Aj Aj. 

Ani Kao Aj Aj neměla zjevně nic na práci a na můj dotaz mě odkázala na velký dvojjazyčný plakát, který podrobně vysvětloval, co je a co není povoleno převážet do Číny. Hledala jsem odstavec, který by se týkal zákazu dovozu sušeného ovoce, ale nic podobného jsem nenacházela. Svěřila jsem se s tímto problémem Kao Aj Aj a ta zapíchla svůj prst do plakátu v místě, kde se psalo, že se zakazuje převážet semena. Aha! Zajásala jsem v duchu. Tady prostě došlo k omylu. Já nepřevážím semena, ale sušené plody, které jsou povoleny. Hned jsem to radostně sdělila i Kao Aj Aj. Ale to jsem zřejmě neměla dělat. Aj Aj se zatvářila velmi přísně a prohlásila, že pokud ona označí cokoliv za semena, jsou to prostě semena! Když jsem se zeptala na její kvalifikaci, která by ji opravňovala přinášet nové objevy do botaniky a ovocnářského průmyslu, zachmuřila se ještě více a na procházejícího nadřízeného vztekle zavolala: “Soudruhu, cizinka tu nerespektuje čínské zákony!” Tady mi došlo, že situace je vážná. Nechtělo se mi strávit zbytek života v čínském vězení pro pár sušených bobulí. Naštěstí soudruh nadřízený už mě znal z předešlé přátelské debaty u jeho okénka, tak se jen zasmál, mávl rukou a běžel dál. A já jsem si udělala poznámku do svého zápisníčku poslední záchrany: Cokoliv řekne čínský celník, je v tu chvíli čínským zákonem.

Když jsme byli konečně propuštěni na svobodu do pozoruhodného tadžického městečka Tashkurganu na čínské straně, a poprvé tak stanuli na půdě Sin-ťiangu, spadla z nás velká tíha. Konečně jsme byli opět na svobodě. Jak jsme později zjistil, i tato svoboda byla pouze relativní. Současně jako bychom pocítili únavu karavan putujících po Hedvábné cestě několik století před námi. Slunce se už chystalo k západu a od cíle naší cesty, Kashgaru, nás dělilo ještě více než 290 kilometrů.

Autor: Marketa Moore | čtvrtek 19.5.2022 10:48 | karma článku: 17,49 | přečteno: 760x

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Další články autora

Marketa Moore

„Hlídači demokracie“ nebo hlídači správných názorů?

Česká mediální bublinka je malá a (navzdory neexistenci cenzury) od reality okolního světa značně izolovaná. Pro náhodného návštěvníka zvenčí to bývá zajímavá zkušenost - země v srdci Evropy, která si žije...

9.12.2024 v 13:20 | Karma: 32,03 | Přečteno: 850x | Diskuse | Média

Marketa Moore

Oskaři 2023 aneb když jsou skutečné příběhy lepší než filmy

Život mnohdy píše lepší příběhy než by si kdokoliv z nás dokázal vymyslet. Nebo vysnít. Oskarový triumf vietnamského herce Ke Huy Quan je důkazem toho, že je třeba svým snům věřit, i když se všem okolo mohou zdát nereálné

15.3.2023 v 2:53 | Karma: 7,37 | Přečteno: 364x | Diskuse | Kultura

Marketa Moore

Vánoce jsou sbaleny, ale nezoufejme. Přichází Rok Králíka

“Leden za kamna vlezem" nepatříval mezi mé oblíbené měsíce. Po rozsvícených Vánocích a Silvestru jakoby se zhaslo a celý svět se pohroužil do neutěšeně pochmurné mlhy krátkých dní a dlouhých zimních večerů...

20.1.2023 v 4:20 | Karma: 9,56 | Přečteno: 214x | Diskuse | Ostatní

Marketa Moore

Vítaní prvního občánka v posledním rouškovém skanzenu na světě

Jako každý rok nám 1. ledna přinesla média zprávu o tom, kterým šťastným rodičům se v Hongkongu narodilo první dítě v roce 2023. Letos to byl chlapeček Aden, který přišel na svět 43 minut po půlnoci.

12.1.2023 v 10:45 | Karma: 11,39 | Přečteno: 256x | Diskuse | Ostatní

Marketa Moore

Hongkong po 25 letech (1): Jedna univerzita, dva tábory a my ostatní

?Některé otázky týkající se Hongkongu mi v hlavě rezonují ještě dlouho poté, co rozhovor skončil. Otázka, kterou mi položil Vladimír Kroc letos v červenci v Praze, je jednou z nich: Jak se Hongkong změnil za posledních 25 let?

25.11.2022 v 10:48 | Karma: 15,17 | Přečteno: 316x | Diskuse | Osobní

Nejčtenější

Novým papežem se stal americký kardinál Prevost, přijal jméno Lev XIV.

8. května 2025  18:45,  aktualizováno  19:54

Sledujeme online Novým papežem se stal americký kardinál Robert Francis Prevost, oznámil z baziliky sv. Petra...

Zemřel Jiří Bartoška, charizmatický herec a prezident karlovarského festivalu

8. května 2025  13:53

Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Byl dlouholetým prezidentem Mezinárodního filmového festivalu...

Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu

9. května 2025  18:35,  aktualizováno  10.5 13:09

Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...

Rusy rozzuřil hořící Kreml na ponožkách českého zmocněnce. Darebák, zní z Moskvy

9. května 2025  12:08

Řádnou vlnu emocí v Rusku vzbudil český vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný....

Soud poslal do vězení starostu Řeporyjí Novotného, porušil podmínku

7. května 2025  14:42,  aktualizováno  21:42

Soud poslal na tři měsíce do vězení starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného (ODS). Na návrh...

Čekání na Putina. V Istanbulu by se se ním rád sešel nejen Zelenskyj, ale i Trump

13. května 2025  12:26,  aktualizováno 

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že udělá vše pro to, aby se uskutečnila jeho...

Volby do Poslanecké sněmovny budou 3. a 4. října, rozhodl prezident Pavel

13. května 2025  10:04,  aktualizováno  18:47

Volby do Poslanecké sněmovny se letos uskuteční 3. a 4. října, tedy v nejzazším možném termínu....

Kraslická textilka Sametex v létě skončí, propustí desítky zaměstnanců

13. května 2025  17:58,  aktualizováno  18:15

Kraslická textilka Sametex v létě ukončí výrobu a propustí více než polovinu zaměstnanců. Podle...

Vřava na mítinku SPOLU. Propalestinské aktivisty umravňovala i Pazderková

13. května 2025  18:08

Aktualizujeme Zahájení předvolební kampaně koalice SPOLU v Praze narušili propalestinští aktivisté a Mladí...

Vyhrajte balíček stylových doplňků na svačiny od Hollandie
Vyhrajte balíček stylových doplňků na svačiny od Hollandie

Poctivé jogurty, to je Hollandia. Věděli jste ale, že vyrábí také skvělé jogurtové nápoje a osvěžující smoothie? Zapojte se do soutěže a vyhrajte 5...

  • Počet článků 32
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 544x
Od roku 1997 jsem doma v Hongkongu. Píšu o životě tady z pohledu Češky v bývalé britské kolonii pod čínskou správou. A též o cestách i necestách po Asii a okolí.

Postřehy a obrázky z každodenního života na Facebooku na stránce "Byl jednou jeden Hongkong" @pristavHongKong

Seznam rubrik

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.