Jak jsme jeli do Sin-ťiangu a neporušili žádný zákon
Když jsme v 90. letech cestovali vlakem po Číně, jedna z prvních otázek, kterou nám lidé pokládali při každém setkání byla: odkud jste? A protože jsme mluvili docela dobře čínsky (ale zase ne až tak dobře jako rodilí mluvčí), občas jsme z legrace říkali, že jsme ze Sin-ťiangu. A odkud ze Sin-ťiangu? ptali se nás dál. “Z Kashgaru,” říkávali jsme.
Do Kashgaru jsem se nakonec dostala až v roce 2017. Byla to konečná zastávka nezapomenutelného road tripu po Karakoram Highway neboli Dálnici čínsko-pakistánského přátelství. Poznámka na okraj: Nevím přesně, proč se této horské cestě, která se zakusuje nejen do pohoří Karakoram, ale i do Hindukuše a Himalájí, a jejíž některé úseky jsou často znenadání neprůjezdné kvůli padajícím skálám, říká dálnice. Možná je to kvůli její čínské části, která začíná na hranicích s Pakistánem v průsmyku Khunjerab. Na čínském území se tato cesta skutečně stává normální silnicí, a posléze i dálnicí, a to čínskou státní č.314. Na pákistánské straně je pro ni výstižnější název Osmý div světa.
V městečku Sost, posledním na pakistánské straně, ale stále několik desítek kilometrů od čínské hranice, nám bodrý úředník se zlatým prstenem položil pár kontrolních otázek a plácl výstupní razítko do pasu. Celníci si prohlédli naše špinavé prádlo a nechali ho očmuchat i cvičeným psům, zatímco my jsme si v klidu vypili poslední šálek čaje na pakistánském území.
Trochu mě zarazilo, že náš průvodce Javed se s námi loučil, jako by se blížil soudný den. Do hraničního pásma s námi nemohl, protože neměl ta správná povolení. S ustaraným výrazem ve tváři nás svěřil do péče jiného průvodce/řidiče, který měl za úkol nás dopravit do Číny, a seznámil nás s důvěryhodným člověkem z Gilgitu, Pakistáncem, který také jel do Sin-ťiangu. Prý pro případ, že bychom měli nějaké problémy. Moc jsme tomu nerozuměli. Jaké bychom mohli mít v Číně problémy?
Po třech hodinách cesty zasněženými horami jsme plni radostného očekávání projeli majestátní šedou bránou s čínským státním znakem. Tato brána zaujímá v srdcích Pakistánců velmi důležité místo. Dalo by se říct, že je to takové novodobé poutní místo, ke kterému jezdí lidé z celého Pakistánu jen proto, aby se tam vyfotili, a zase jeli zpátky domů. Projet bránou na čínské území se ale odváží jen málokdo.
My jsme se rozhodli neboxovat se s Pakistánci o výsluní před bránou, elegantně jsme zamávali čínskými vízy a čínští strážci posvátné brány nás propustili na druhou stranu. Vyfotili jsme se před bránou až na její druhé, čínské straně. Tam nás překvapil obrovský nápis: “Jste na čínském území, kde platí čínské zákony. Jejich porušení se trestá”. To nám přišlo zvláštní. Neměli jsme vůbec v úmyslu porušovat čínské zákony. A z jiných zemí jsme byli zvyklí na hranicích vídat spíše přátelské nápisy vítacího charakteru. Zdálo se, že tady asi bude všechno jinak. Po čínsko-pakistánském přátelství nebylo v této části dálnice ani stopy.
Po několika kilometrech v zemi nikoho, jsme dorazili na druhou pasovou a celní kontrolu na čínském území. Podobně jako před vstupem do letadla, jsme tady museli vyložit všechna zavazadla na pás. Zamračení celníci jejich obsah podrobně zkontrolovali na svých monitorech a pak nás všechny nahnali do jednoho minibusu. Na naše dotazy v čínštině odpovídali pouze úsečnou angličtinou. Neměli vůbec chuť se s námi vybavovat. Nedozvěděli jsme se, proč jsme museli v nejvýše položeném hraničním přechodu na světě (4733 m.n.m.) strávit několik hodin zavřeni v minibusu. Bez jídla, bez vody a bez možnosti nadechnout se řídkého vzduchu nebo si zajít na WC. Znalci nám ale tvrdili, že jsme měli štěstí, protože v tomto bodě cesty se prý někdy čeká i celý den.
Posledních 130 kilometrů na vstupní pasovou a celní prohlídku před hraničním městem Tashkurgan jsme už jeli s ozbrojeným doprovodem. I tady to zprvu vypadalo na dlouhé čekání v minibusu. Po velkém dohadování nám ale bylo dovoleno použít toaletu. Ale jen po jednom a pouze v doprovodu imigrační úřednice.
Následovala poslední a nejdůkladnější kontrola našich zavazadel. Museli jsme je otevřít všechna a celníci si podrobně prohlédli veškerý jejich obsah. Velmi bdělé pracovnici, jejíž jméno Kao Aj Aj (Vysoká Láska Láska) vůbec neodpovídalo skutečnosti (byla malá a soudružsky zatrpklá), utkvěl v hledáčku můj sáček se sušenými plody velikosti brusinek, který jsem si v dobré víře koupila na trhu v Karimabádu. Náš průvodce Javed mi poradil, že si z nich mám vařit úžasně zdravý čaj. Na snížení vysokého tlaku. Urputná Aj Aj se ale nenechala zmást a ihned tuto zradu odhalila. Zabavuje se!
I tady jsme po odbavení bez udání důvodu čekali na svobodu mnoho hodin. Využili jsme jich k seznámení se se všemi spolucestujícími a též k rozhovoru s celníky. Zřejmě neměli celý den nic jiného na práci než nás a život v malém pohraničním městě moc zábavy neskýtal.
Abychom se nenudily, byly ženy z naší výpravy vyzvány k osobní prohlídce, kterou prováděla dvě jednoduchá sympatická děvčata z vnitrostátní provincie Che-nan. Nepodařilo se mi zjistit, jestli tuto práci v místě, kde z hlediska čínského vnitrozemí už ani lišky nedávají dobrou noc, dostaly za trest nebo zda to byla nezbytná praxe, kterou potřebovaly k dalšímu kariérnímu postupu.
A protože jsme i po osobní prohlídce měli stále ještě skutečně hodně času a s celníky už jsme probrali všechno včetně českého fotbalu, začala jsem přemýšlet, čím se provinily mé sušené brusinky, že byly zadrženy. A rozhodla jsem se to zjistit. A u koho to lépe zjistit, než u uvědomělé Kao Aj Aj.
Ani Kao Aj Aj neměla zjevně nic na práci a na můj dotaz mě odkázala na velký dvojjazyčný plakát, který podrobně vysvětloval, co je a co není povoleno převážet do Číny. Hledala jsem odstavec, který by se týkal zákazu dovozu sušeného ovoce, ale nic podobného jsem nenacházela. Svěřila jsem se s tímto problémem Kao Aj Aj a ta zapíchla svůj prst do plakátu v místě, kde se psalo, že se zakazuje převážet semena. Aha! Zajásala jsem v duchu. Tady prostě došlo k omylu. Já nepřevážím semena, ale sušené plody, které jsou povoleny. Hned jsem to radostně sdělila i Kao Aj Aj. Ale to jsem zřejmě neměla dělat. Aj Aj se zatvářila velmi přísně a prohlásila, že pokud ona označí cokoliv za semena, jsou to prostě semena! Když jsem se zeptala na její kvalifikaci, která by ji opravňovala přinášet nové objevy do botaniky a ovocnářského průmyslu, zachmuřila se ještě více a na procházejícího nadřízeného vztekle zavolala: “Soudruhu, cizinka tu nerespektuje čínské zákony!” Tady mi došlo, že situace je vážná. Nechtělo se mi strávit zbytek života v čínském vězení pro pár sušených bobulí. Naštěstí soudruh nadřízený už mě znal z předešlé přátelské debaty u jeho okénka, tak se jen zasmál, mávl rukou a běžel dál. A já jsem si udělala poznámku do svého zápisníčku poslední záchrany: Cokoliv řekne čínský celník, je v tu chvíli čínským zákonem.
Když jsme byli konečně propuštěni na svobodu do pozoruhodného tadžického městečka Tashkurganu na čínské straně, a poprvé tak stanuli na půdě Sin-ťiangu, spadla z nás velká tíha. Konečně jsme byli opět na svobodě. Jak jsme později zjistil, i tato svoboda byla pouze relativní. Současně jako bychom pocítili únavu karavan putujících po Hedvábné cestě několik století před námi. Slunce se už chystalo k západu a od cíle naší cesty, Kashgaru, nás dělilo ještě více než 290 kilometrů.
Marketa Moore
„Hlídači demokracie“ nebo hlídači správných názorů?

Česká mediální bublinka je malá a (navzdory neexistenci cenzury) od reality okolního světa značně izolovaná. Pro náhodného návštěvníka zvenčí to bývá zajímavá zkušenost - země v srdci Evropy, která si žije...
Marketa Moore
Oskaři 2023 aneb když jsou skutečné příběhy lepší než filmy

Život mnohdy píše lepší příběhy než by si kdokoliv z nás dokázal vymyslet. Nebo vysnít. Oskarový triumf vietnamského herce Ke Huy Quan je důkazem toho, že je třeba svým snům věřit, i když se všem okolo mohou zdát nereálné
Marketa Moore
Vánoce jsou sbaleny, ale nezoufejme. Přichází Rok Králíka

“Leden za kamna vlezem" nepatříval mezi mé oblíbené měsíce. Po rozsvícených Vánocích a Silvestru jakoby se zhaslo a celý svět se pohroužil do neutěšeně pochmurné mlhy krátkých dní a dlouhých zimních večerů...
Marketa Moore
Vítaní prvního občánka v posledním rouškovém skanzenu na světě

Jako každý rok nám 1. ledna přinesla média zprávu o tom, kterým šťastným rodičům se v Hongkongu narodilo první dítě v roce 2023. Letos to byl chlapeček Aden, který přišel na svět 43 minut po půlnoci.
Marketa Moore
Hongkong po 25 letech (1): Jedna univerzita, dva tábory a my ostatní

?Některé otázky týkající se Hongkongu mi v hlavě rezonují ještě dlouho poté, co rozhovor skončil. Otázka, kterou mi položil Vladimír Kroc letos v červenci v Praze, je jednou z nich: Jak se Hongkong změnil za posledních 25 let?
Další články autora |
Turek jel rychlostí přes 200 km/h a fotil se u toho. Policie věc prošetřuje
Europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě) se na svém účtu na Instagramu pochlubil fotkou, ze které...
Po rychlé jízdě zemřel řidič v hořícím autě. Turek spekuluje o krvi na rukou médií
Hasiči v Brně v pondělí našli v hořícím voze mrtvého muže. Podle prvotních informací jel vůz po...
Jednání o míru jsou v kritické fázi, řekl Trump. Rubio rovnou naznačil konec
Sledujeme online Americký prezident Donald Trump v pátek naznačil, že USA zastaví mírové rozhovory, pokud Rusko nebo...
Papež František zemřel. Bojoval s nemocemi, bylo mu 88 let
Papež František v pondělí ráno zemřel. „Drazí bratři a sestry, s hlubokým smutkem musím oznámit...
Američané zadrželi na letišti mladé německé turistky. Musely se svléknout
Americká pohraniční stráž zadržela na Havaji dvě mladé německé turistky, protože neměly vybrané...
Přispívejte na platy kněží, vyzývá věřící církev. I kvůli úbytku lidí v kostelech
Účastníků nedělních bohoslužeb v olomoucké arcidiecézi dlouhodobě ubývá, od 90. let klesla čísla...
Kam se letos vyplatí cestovat? Čechům zlevnily Spojené státy či Austrálie
Letos se vyplatí sbalit kufry na dalekou cestu. Pro výletníky s příjmy v českých korunách totiž ve...
Každý šestý umírá. Pneumokoky zabíjejí neočkované, zájem o vakcínu je však malý
Premium Dusí se, mají horečky a silné bolesti. Jsou zmatení, ztrácejí vědomí. Každý rok bojuje okolo 600...
Inflace na hotely dopadla silněji než na jiné, zvedají proto ceny
Premium Hotely v Česku zvedají ceny za ubytování. Přičítají to rostoucím mzdám, dražším potravinám,...

Chata se zahradou
Mníšek pod Brdy, okres Praha-západ
4 980 000 Kč
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 544x
Postřehy a obrázky z každodenního života na Facebooku na stránce "Byl jednou jeden Hongkong" @pristavHongKong