Dnes píše skoro každý. Internet je přehlcen blogosférou. Někomu se to může jevit jako ztráta času, někdo vnímá psaní jako koníček a někdo to píše v rámci terapie či relaxace. Přesto by se ten, kdo píše třeba blog nebo sem tam nějaký esej či povídku do šuplíku, nepovažoval za spisovatele. A přitom já osobně čtu raději blogy než seriózní publicistiku. Tak jako neherci mají osobitý projev a film s neherci získá neuvěřitelnou autenticitu, tak také slovní projev neprofesionálního„psavce“ má své kouzlo a vydat třeba povídky obyčejných lidí bez spisovatelských aspirací by určitě bylo velmi hodnotným vydavatelským počinem.
Nápad vydat knihu povídek z per (či spíše klávesnic) nespisovatelů přišel nakonec nikoli z řady velkých nakladatelství, ale od Pana Nakladatele, s jehož spoluzakladatelkou jsme si nedávno povídali a vyzpovídám ji také nyní. Jak to tedy celé vzniklo?
To je dobrá otázka hned na úvod. Přemýšleli jsme, jak najít potenciální autory, které by nás bavilo vydávat a zároveň dát příležitost lidem ukázat co v nich je. Vím, že když jsem začínala s psaním, tak mě samotné taková literární soutěž chyběla. Vše se točilo okolo románů a podobně, což mi pro začínající autory přijde nesmyslné. Pokud to beru ze své vlastní zkušenosti, tak na román bych si na začátku určitě netroufla, ale povídka? To je jiná… :o)
O čem nejčastěji pojednávaly povídky z literární soutěže?
S nadsázkou musím říct, že nejčastější bylo špatné počasí Každá druhá povídka začínala… venku fouká vítr a prší…. Radovala jsem se pokaždé, když vysvitlo sluníčko… :o) Suverénně nejvíce povídek bylo o pár holkách v kavárně u kávy, což mě samotné přijde trochu neoriginální, ale vzhledem k tomu, že zadáním bylo téma Kafe v pět, je logické, že se tento scénář nabízí… Naopak bylo úžasné sledovat příběhy, kde se Kafe v pět objevovalo v těch nejneuvěřitelnějších podobách.
Nebylo to trochu nudné se tím množstvím povídek probírat?
Nudné to nebylo ani trochu. Právě naopak…. Každý soubor jsem otevírala s obrovským očekáváním, kam mne autor tentokrát zavede a mnohdy jsem se nestačila divit
Víš, že jsem také napsala povídku do Vaší soutěže? Pojednávala o tom, jak manželka rafinovaně zavraždí svého muže prostřednictvím dobrého jídla a po úspěšné vraždě jde na kafe s kamarádkou. Ale pak mě napadlo, že to nebude určitě originální a nakupí se u Vás těch vražd více. Byly i vraždy?
No vidíš, budu si jí muset přečíst :). Vražd bylo také poměrně dost. Super bylo, že “vraždění” pojal každý trochu jinak. V tomto směru mne hodně zaujala povídka, kterou napsal Martin Maniaque a najdete ji v knize.
Protože jsem od tebe už obdržela pár pozvánek na křest, divila bych se, kdyby tato kniha vznikla bez tradičního iniciačního rituálu buď v podobě křtu nebo autorského čtení.
Máš pravdu! 22. října pořádáme velký literární podvečer ve spolupráci s Městskou knihovnou Ostravy. Ráda bych všechny pozvala, protože se je rozhodně na co těšit! V 17h začínáme přímo v knihovně, následně se přesunujeme do Literární kavárny Academia a večer zakončíme autorským čtením a v klubu Atlantik.
Tak to já přijdu i s dětmi a přítelem. Děkuji za rozhovor a přeji, aby si nová kniha našla hodně čtenářů.
Už teď se na vás všechny moc těším. Také díky!
Napsáno pro časopis a audiomagazín Vaše Srdcovka
