Dnešní den (17.10.) je Mezinárodní den za vymýcení chudoby. Když slyším hlubokomyslná slova o tom, jak je třeba s chudobou bojovat, podvědomě se mi vybaví vzpomínka profesora a kněze Tomáše Halíka, když přijal pozvání na jakýsi mezinárodní „hladový summit“, jehož poslání spočívalo v dialogu na téma „Jak bojovat proti chudobě v zemích třetího světa.“ Hosté byli ubytováni v luxusních hotelích a pochutnávali si na opulentních jídlech. Tomáš Halík se cítil zahanben a nebyl sám. Jeho kolega u stolu suše poznamenal něco ve smyslu: „Když si představím, že za peníze, které tento sumit stál, bychom mohli vystavět v Africe několik škol, ani se mi tady nechce moc být.“
Dnešní den (17.10.) je Mezinárodní den za vymýcení chudoby. Když slyším hlubokomyslná slova o tom, jak je třeba s chudobou bojovat, podvědomě se mi vybaví vzpomínka profesora a kněze Tomáše Halíka, když přijal pozvání na jakýsi mezinárodní „hladový summit“, jehož poslání spočívalo v dialogu na téma „Jak bojovat proti chudobě v zemích třetího světa.“ Hosté byli ubytováni v luxusních hotelích a pochutnávali si na opulentních jídlech. Tomáš Halík se cítil zahanben a nebyl sám. Jeho kolega u stolu suše poznamenal něco ve smyslu: „Když si představím, že za peníze, které tento sumit stál, bychom mohli vystavět v Africe několik škol, ani se mi tady nechce moc být.“
Mnoho lidí si vybaví pod pojmem chudoba především země třetího světa. Ale i evropské země mají přemíru své vlastní bídy a svého času mě nadzvedla slova arcibiskupa Dominika Duky, když napsal, že čeští lidé ani neví, co je to skutečná chudoba. Přála bych mu jeden týden strávit v bezdomoveckém táboře nebo azylovém domě pro matky s dětmi. Naopak Matka Tereza, která poznala nejbědnější místa světa, atakovala lidi, že není nutné vydávat se pomáhat až na kraj světa, když chudoby je dost všude (často zmiňovala chudobu lásky), a nabádala, aby se lidé věnovali péči léčbě svých vlastních bolestí „doma“.
Jeden z postupů, jak bojovat s chudobou, je informovanost. Přicházíme proto tedy s dalším seriálem, tentokrát na téma azylová péče.
Služby azylové péče (azylové domy, ubytovny, nízkoprahová denní centra, domy na půli cesty) patří mezi služby tzv. sociální prevence. Služby sociální prevence pomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou ohroženy krizovou životní situací . Mezi tato zařízení nepatří jen služby azylové péče, ale například také krizová centra, intervenční centra, sociálně aktivizační služby, sociálně-terapeutické dílny, telefonická krizová pomoc a my se budeme jednotlivými službami v našem magazínu zabývat.
Samotné bezdomovectví bychom mohli definovat podle občanského právního řádu takto: V obvyklém užití jde o osobu, která nemá vlastní domov či si jej nenajímá nebo nežije v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké či tento domov nemůže, nebo nechce užívat a nebo takový domov užívá protiprávně. Domov v této definici chápeme obecně jako místo, kam jeho uživatel může de-iure jinému člověku zakázat, nebo umožnit přístup. Podle zákona jde o osoby společensky nepřizpůsobené a péči o ně vymezuje Zákon o sociálních službách (zákon 108/2006) (www.bezdomovci.estranky.cz).
Bezdomovectví má své typy:
- Zjevné – pod tímto pojmem si můžeme vybavit „tradičního“ neupraveného, špinavého, někdy zapáchajícího bezdomovce, jak ho známe z parků nebo městské hromadné dopravy.
- Skryté – sem řadíme lidi, kteří sice jako bezdomovci žijí, ale jejich bezdomovectví není zjevné. Jsou upravení, čistí. Jedná se o valnou část bezdomovců.
- Potenciální – lidé, jimž bezdomovectví hrozí (týrané ženy, narkomani aj.)
Bezdomovce nepotkáváme příliš rádi. Častým a oblíbeným argumentem je, že drtivá většina si za „to“ může sama a v některých případech to tak skutečně je. Bezdomovectvím jsou poměrně často ohroženi lidé, kteří si neosvojili „návyky“, a jejich averze vůči řádu je patrná například v tom, že raději tráví čas venku v dešti, než aby využívali služeb některé ubytovny, kde se musí respektovat určitá pravidla. Nutno říct, že těchto bezdomovců je jen určitá část. Velká, ale určitě ne podstatná.
Mezi příčiny bezdomovectví patří nezaměstnanost a nezaměstnatelnost (Rom, starší člověk, člověk po výkonu trestu), dluhová past a nemožnost obstarat si důstojné bydlení. Často jsou to také vážné zdravotní důvody. Jedním z nejstrašnějších a bohužel ne zcela ojedinělých jevů bezdomovectví jsou bezdomovci invalidé na invalidních vozících. Toto jsou vnější příčiny, mezi vnitřní pak patří například domácí násilí, psychiatrická diagnóza, porucha osobnosti, alkoholismus, narkomanie. Příčiny se mohou prolínat a v podstatě násobit oslabenou způsobilost člověka vzít svůj život pevně do rukou.
V našem seriálu bychom se rádi zaměřili na různé konkrétní formy azylové péče. Jednak není na škodu mít o tématice určitou základní představu, jednak informace mohou třeba někomu posloužit, aby mohl pomoci najít někomu cestu zpátky do života.
Napsáno pro časopis a audiomagazín KáÓ ? - ÓKá
