„Pomyslím-li, že mít jen o něco delší nohy, nikdy bych nemaloval!“. Henri de Toulouse-Lautrec
Ještě za jeho krátkého života o něm mezi lidmi kolovala celá řada legend. Jeho reklamní plakáty, které sloužily jako upoutávka programu Moulin Rouge, byly tak velmi žádané, že je jeho obdivovatelé na ulicích odcizovali a kde visel jeho plakát, tam musela být také policejní stráž, aby nedocházelo ke krádežím. Slavný malíř George Braque uplácel tiskaře, aby získal jeho plakát. Měl takřka zásadní vliv na mladinkého Pabla Picassa, který v roce 1900 zavítal do Paříze. Ovlivnil široký okruh moderních umělců, například Edvarda Muncha, Amadea Modiglianiho, Gerga Grosze a mnoho dalších. Jeho obrazy a grafiky plné výrazných, syrových barevných ploch zachycovaly svět kabaretů, salónů, prostitutek a lidí z okraje společnosti. Ovlivněn impresionismem Edgara Degase a jeho světem tanečnic, japonským dřevořezem a jeho mistrovskou stylizací stal se významným představitelem vrcholné secese. Hýřil a alkoholik, který jakoby vědomě zkracoval svým životním stylem a naprostou sebedestrukcí svou cestu ke smrti, aby se stal navždy nesmrtelný díky svému jedinečnému a neobyčejně osobitému dílu.
Šlechtic ze starého vyznamného rodu hrabat z Toulouse, který by se nikdy nebyl býval stal malířem, kdyby nebyl býval nešťastnou obětí incestu, který býval tak běžný ve šlechtických rodinách.
Henri de Toulouse Lautrec se narodil 24.11.1864 ve starobylém paláci v jihofrancouzském Albi manželům Alfonsovi de Toulouse-Lautrec a jeho sestřenici hraběnce Adéle Tapié de Céleyran. Na pokrevní příbuzenství rodičů doplatil vrozenou poruchou růstu a kostní stavby projevující se zakrnělým růstem. Genetické zatížení umocnily dva po sobě jdoucí těžké úrazy nohou ve věku třinácti a čtrnácti let a naplno se projevila jeho fyzická indispozice a znetvoření dolních končetin, kdy Henri chodil namáhavě a jen s pomocí hole a celý život trpěl nesmírnými bolestmi nohou. Větší utrpení mu však přinášela skutečnost, že kam vstoupil, stal se pro své postižení středem pozornosti a terčem posměchu.
Fyzická újma jen umocňovala jeho psychickou a smyslovou excentričnost a zároveň ho vyloučila z běžného způsobu života v jeho společenských kruzích. Trpěl nesmírnými pocity méněcennosti. Jeho matka ho sice celý život zahrnovala hlubokou láskou a péči, ale jeho komplexy nepřekonala. Těžko soudit, ale možná by mu mohla alespoň nepatrně usnadnit jeho osud, kdyby mu prokazovala méně ohledů a naložila na něho více požadavků navzdory jeho hendikepu. Každopádně co nemohla nijak ovlivnit, byl nezájem otce o hendikepovaného syna. Otec žil svým vlastním životem a o rodinu se vůbec nezajímal.
Zoufalství, které v Henrim vyvolávalo netolerantní okolí, a bolest přebíjel alkoholem, sexualitou a nočním hýřením. Byl neurotický, nestálý, poživačný a zároveň časem díky rostoucímu alkoholismu až agresivní a sadistický a díky tomu se stal osobností, o které kolovaly senzační historky.
Jediné smysluplné východisko z bolesti a své vnitřní bídy nalezl v umění. Umění mu poskytlo prostor pro seberealizaci a poměrně záhy také pro společenskou prestiž. Jeho tvorba se však nezaobírá hlubokomyslnými tématy, ale zachycuje svět syrový a anomální a nepochybně má svou hlubokou hodnotu nejen výtvarnou, ale svým způsobem i dokumentární.
K malířství, byť amatérskému, by si možná Henri našel cestu tak jako tak, protože jeho otec i jiní příbuzní se věnovali malbě, ale byly to výjevy z honů nebo portréty jejich zvířat, koní a psů a obrazy v podobném duchu by patrně nepřekonaly zájem nad rámec rodiny. Ale byl to životní osud, který předurčil téma Henriho tvorby a jeho následnou slávu.
Mezi Henriho učitele patří například hluchoněmý malíř René Princetau, kterého Henri samozřejmě hluboce obdivoval a k němuž vzhlížel. V roce 1882 se jeho dalším učitelem stává slavný francouzský portrétista Léon Bonnat. Díky Bonnatovi se setkal i s dalšími významnými umělci, například Vincentem van Goghem.
Bonnatův ateliér se nacházel na Montmartru a toto místo se stalo nekonečnou inspirací mladého Lautreca. Umělci se scházeli v okolních kabaretech a tento svět Henriho nesmírně fascinoval a inspiroval. Díky Montmartru získal také svou první zakázku, která mladého umělce přes noc proslavila.
Ředitel tančírny Moulin Rouge umělce vyzval, aby vytvořil plakát pro nejslavnější zábavní podnik. Henri se ujal úkolu s obavami, ale výsledek vyvolal senzaci, a Lautrec se stal náhle slavný.
Bohužel Montmartre se stal také místem jeho destrukce. Henri míval krátké milostné poměry a nezřídka přímo s prostitutkami. Jedné z nich vděčil za to, že se nakazil syfilidou, která mu spolu s jeho alkoholismem rozkládala život.
Alkohol byl v jeho životě skutečným démonem. Lautrec stále více pil, trpěl dokonce deliriem tremens a od roku 1896 téměř nemaloval a to i přesto, že se v Paříži uskutečnila jeho jediná samostatná výstava, která získala nevídaný ohlas, takže docházelo dokonce k padělání jeho obrazů a grafik. Jeho matka se mu pokoušela pomoci, dokonce si najala byt v blízkosti pochybného Montrmartru. Syn začal opět malovat, nějakou dobu dokázal dokonce abstinovat. Toto nevydržel dlouho a znovu začal pít. Nakonec ho matka nechala převézt na luxusní kliniku pro duševně choré. Díky nucené abstinenci se jeho stav krátce zlepšil a podařilo se mu dosáhnout po třech měsících propuštění.
Matka nechala syna hlídat příbuzným. Syn i přesto propadl pití a spolu s tím se dostavila celá vlna zdravotních obtíží a umělec si uvědomoval svou blížící se smrt. Umřel 9. září 1901 na matčině zámku v Malromé.
Henri Toulouse Lautrec byl, tak jako mnoho umělců, rozervanou osobností. Jeho životní hendikep mu přinesl celou řadu těžkých zkoušek, které nedokázal ustát a neustále padal do pasti alkoholismu. Zároveň díky němu dokázal naplno rozvíjet svůj geniální talent, díky čemuž vytvořil naprosto jedinečné neopakovatelné dílo a stal se inspirací mnoha dalších umělců.
Napsáno pro časopis a audiomagazín KáÓ? - OKá
