Já mám v sobě asi nějaký magnet na „podařené“ nákupy. Po řadě extempore jsem získal imunitu na pobíhající prodavače po parkovištích obchodních center. Myslel jsem si. Hm… jeden myslel, druhý se… selhal! Posuďte.
Nedávno jsem byl kontaktován na parkovišti jakýmsi prodejcem parfumerie. Mé odmítavé gesto pochopil po svém. „Respektuji, že nic nechcete ale jsem šéfem prodejců. Pochopte, musím se u Vás alespoň trochu vykecat“ sděluje se širokým úsměvem. „Abych se neshodil víte?“ dodává vzápětí omluvně.
A přitom „vykecání“ mi, jen tak mimochodem, ukázal dva kabelkové parfémy (jeden dámský pro partnerku). Skoro zadarmo – pro mne za dvě stovky.
Použil na mne zcela novou, pro mne dosud neznámou, fintu – obrovskou slušnost.
Překvapen a potěšen výše uvedeným, otvírám šrajtofli (chápete?) a nabízím pětistovku. „Nemáte dvoustovku?“ „Nemám, jenom stovku a dvě pětistovky“ ukazuji. Koncert slušnosti pokračuje. „Tak víte co? Dejte mi tu stovku, ale nikde to prosím neříkejte. Víte, jako šéf bych to neobhájil před svými podřízenými. Stalo se – slíbil jsem hrob. Obchodník poděkoval a teatr pokračoval. „Můžu Vás poprosit o malou laskavost? Chtěl bych Vás odměnit – jste mým stým zákazníkem a firma tuto skutečnost oceňuje. Můžete mi věnovat pár minut u mého firemního vozu?“ Žádné počítadlo nevidím, ale nespěchám a na hru dobrovolně přistupuji. Je tak příjemný a nenucený. Na odkládací poličce kufru služební Octavie mi předvádí koncert kosmetiky všeho druhu. Neopomene zdůraznit jejich nekřesťanskou cenu u kamenných obchodníků. Když mi předvede v krásném flakónku nějaké zelené šílenství pro ženy, přidává zadarmo vůni rozkvetlé louky a pro mne vynikající pánskou sportovní kosmetiku, znejistěl jsem.
Váhání je impulsem pro další smršť typu: „A máte to zadarmo!!" „Děti? Dcerku a syna? Výborně.“ Přidává parfém a kolínskou. S vědomím, že v mé portmonce jsou pouhé dvě pětistovky, snažím se rozvášněného bosse brzdit. Marně. Jsem mu „velmi“ sympatický (no bodejť) a duplikuje celou sadu. Na poličce naskládáno deset kusů kosmetiky za cenu jedinkého – výše uvedeného zeleného parfému. A pouze pro mne (!) jako dar firmy - za 1990 korun!! Omluvně ukazuji mou hotovost. „Není problém“ švitoří obchodník a odebere duplicitní sadu a na revanš přidána prémie – kabelkové balení vůně Tabasco.
Když doma vybaluji můj titulkový kauf, napadne mne udělat malou inventuru své slabé chvilky. To bylo dílo!! Na netu zadávám název zeleného šílenství („normálně“ za 2000 Kč, pane). Kolem dvou stovek!! Přidávám další, každé tak do stovky. Suma sumárum – za pět set dobrý. Berou mne mrákoty typu „idiotem za každou cenu“. Vztek, bezmocnost, chladná racionalita! Tak slušnost panáčku!? Sedám do auta a jedu zpět… samozřejmě obchodníček nikde. Co jsem čekal, že? Cestou domů se kontrolně stavím na parkovišti jiného marketu. A ejhle… Můj pan „slušňák“ zde má opět otevřeno. „Tak kamaráde, role blbců si vyměníme“ napadá mě.
„Jéé dobrý den to jsem rád že jsem Vás našel už jsem nedoufal“ vysypu jedním dechem bez uzardění. „Přivezl jsem tu zbývající tisícovku, abych nepřišel o tu duplicitu…! Upřímnost jsem na obličeji vykouzlil jako profík z Národního. Zjevně zabírá. „Ne-není problém“, překvapeně koktá suverén. Chvíli si vychutnávám roli Zora. „Nebudu vás trápit milý pane. Na netu jsem si ověřil fakta a obchod s vámi ruším. V tašce máte vše, včetně nezaplacené vůně“. Neprotestoval - věděl.
Já věděl také – už nikdy!
S tisícovkou v peněžence jsem bojoval se smíšenými pocity. Žádné zadostiučinění a už vůbec ne radost, spíše PROČ!! Proč tuto činnost dělá zrovna tento inteligentní mladý muž, proč tito prodejci nemají špatné svědomí ze zjevného podvodu, proč zase já, 10 x PROČ…??
Hezký den přeji. Váš Jiří
PS: Tento článek berte jako pokračování mého „osvětového“ cyklu. Pokud Vám, nebo vašim kamarádům či přátelům pomůže, splnil účel.
