Kino mého mládí...

Devastace kdysi malebného kousku země v Západních Čechách – lázní  Kyselky, boj o jejich záchranu, plamenné výzvy k bojkotu Mattoni, atd. Sleduji. Jezdím skoro denně kolem torz kdysi výstavných architektonických skvostů. Nechci komentovat, jen na mne padá lítost.

Ale k zážitku. Inspiroval mne blog kolegyně Alice. Navštívil jsem místní kino, které, světe div se, navzdory zoufalému úpadku bývalých lázní, ještě promítá.

Budova je v rekonstruovaném areálu lázeňského parku (díky dotaci z EU!). Na snímcích níže máte možnost porovnat původní a současnou realitou. Tristní že? Kino má však kouzlo a zdá se, že nejen pro mne. Vystihuje název článku… Promítá se jednou týdně, plátno není skvostně bílé, vstupenky jednotné (padesát), zhruba 150 míst. Sedadla sklápěcí, pravá dřevěná, nepolstrovaná, takže vás při delším filmu začne bolet sedinka. Příště si vezmu molitan, doporučuji i vám. V kukani odvine prodavač lístků z kotoučku požadovaný počet vstupenek, mladá dívka u vchodu s úsměvem kontroluje. Uvaděč je zbytečný - sedadla nejsou číslovaná. Prostě kdo dřív přijde, ten dřív sedí.

Můj eden s kinem skoro sousedí, a tak jsem se nechal přilákat komedií "Líbáš jako ďábel".

A nejen mne. Množství přicházejících a přijíždějících potvrzuje. Vyprodáno, přidány židle a lavice. Jako kdysi z naší staré tělocvičny... Gong upozorňuje opozdilce aby zaujali místa. Světla se šeří, zhasnou, závěs odkrývá promítací plátno. Zasnil jsem se.

Ach jo, za starých časů se v tu chvíli točila zeměkoule a rozezvučela se obligátní znělka – týdeník. Budovatelské úspěchy, skvělost naší Velké strany, soudruh president hladí po hlavičkách pionýry, obráběčka a údernice Lýdie Korabelniková ušetřila na nějakém materiálu. Mezi námi - bylo to bezva, i když  nikdo netušil z jaké oceli je součástka vůbec vyrobena. Žádné rušivé šustící pytlíky s křupajícími brambůrky. Kde by se taky tehdy vzal v kině bufet, že?

Toto  kino je prostě moje mládí... 

Světla se rozsvítí, konec filmu. Odcházím bočním východem, nostalgicky zpracovávám zážitek, sleduji mravenčí shon před kinem – auta z parkoviště, kola ze stojanů, diskutující chodci mířící ke starému viaduktu. Vracím se pomalu „domů“ po pražcích obnovené vlečky.

V sobotu se opět chystám. Hrají Železná Lady (WB) Režisérka Phyllida Lloyd natočila poutavý životopisný film o nejvýznamnější političce 20. století.  V hlavní roli Meryl Streep, délka – 105 minut. Jo, nesmím zapomenout ten molytan!

V televizní relaci jsem zaznamenal, že distribuce nových filmů bude jenom v digitální verzi. Tak to je konec! Zánik vodníků v Čechách – zánik kina v Kyselce. 

Další kouzelný artefakt minulosti, tak příjemně připomínající mládí, navždy zmizí...

 Zdravím a přeji hezký sluníčkový den.                    Váš Jiří

PS: Připojte prosím podpis k záchraně lázní Kyselka. Opravdu ještě není pozdě.